Zmanipulovaný nemusí znamenat hloupý…
www.inadhled.live …ale nemá to k tomu daleko. Stačí pár diskuzí s voliči liberálních stran a musíte pochopit, kam až tuto společnost dohnal současný vývoj. Už jsme párkrát v našich článcích zmínili, že považujeme liberalismus za ještě horší než nedokonalý socialismus či pokus zavést komunismus. V důsledku totiž zcela zjevně po komunistech vládnoucích u nás zůstalo mnohem méně hospodářských a ekonomických škod, než po vládách nahrazujících je po roku 1989.
Idealismus po tzv. Sametové revoluci představovaný Václavem Havlem, který však k vládnutí přistoupil poměrně dost pragmaticky a prolomil společně s hradním kancléřem Schwarzenbergem a pár spřízněnými šlechtickými rody Benešovy dekrety, přešel v totální vyplundrování země. Tím to bohužel neskončilo a došlo k zadlužování, jehož míra stále stoupá. V České republice nezůstalo nic, co by bylo plně české, tedy s výjimkou dluhů. Ty nám nikdo nevezme. 35 let trvající masáž vzešlá z liberalizujících se médií podporovaných lidmi, jako je například Soros či americká elita především z řad Demokratů, prostě musela na občanech zanechat své následky. Také ideologické tlaky z Bruselu a Evropské unie, do které jsme pravděpodobně omylem a díky vlastní naivitě vstoupili, způsobily ztrátu vlastní hrdosti a samostatnosti. S každou další vládou jsme padali do většího marastu a zadlužení.
Politici i novináři už dávno ztratili hrdost a národní povědomí. Chovají se podobně jako další vcelku vlivná elita, tedy umělci, především herci, kterým bylo vždy relativně jedno, kdo jim platí, důležitější pro ně bylo kolik. Je to vcelku logické, protože jejich prací je přeci být tím, koho hrají. A dostávají li honorář často podpořený různými dotacemi, je poté jasné, koho píseň zpívají. Až na vzácné výjimky jde o silnou zájmovou skupinu mající vliv na své okolí. A náležitě toho využívají a slouží svým investorům. Vzhledem ke svým dovednostem se jim to daří vcelku dobře. Stačí si všímat jejich dlouhodobých aktivit a podpory Ukrajiny i snahy shodit rodící se koalici. Není normální, aby si vybírali svého ministra. Jenže riziko, že jim logicky sáhne právě na peníze, je tu patrné.
Zpět k politikům. Myslet si, že jsou plně samostatní bez ovlivňování z různých dalších struktur moci, je naivní. Kdyby tomu tak bylo, možná bychom nemuseli brát neustále ohled na Brusel a směrnice tam se rodící. Neexistovaly by instituce, jako jsou WEF, FED a plno dalších včetně v menším měřítku třeba Aspen Institute dodávající ve velkém další a další liberály. Měřítkem pro jejich vhodnost k využití ve státních mocenských strukturách nejsou skutečné vůdčí schopnosti, ale spíše ochota podřídit se vyšším zájmům někoho jiného. Ukázkou produkce takovýchto „významných“ osobností je minimálně Danuše Nerudová. Její naprosto zjevnou hloupost do pozadí odsunuje angažovanost a potřeba prezentovat liberální postoje s takovým nadšením, které má předepsané. Ani Petr Pavel není zrovna Einstein, přesto to dotáhnul pod dohledem manipulanta Koláře až na Hrad. Šlo o dokončený dlouhodobý projekt.
Z posledních premiérů se z podobného scénáře vymykal pouze Babiš. Přestože jde o antisystémového premiéra, o čemž svědčí odpor ostatních liberálů, ke kterým se však řadí, nakonec v době covidové hysterie zapadnul do standardu a podřídil se Bruselu. Po něm nastoupivší Fiala naprosto překonal všechny dosavadní grázly ve funkci a ukázal nám, jak se ve velkém nejen krade a lže, ale také to, jak lze stát prodat za pár pochval od největšího evropského škůdce Leyenové. Přestože to je naprosto evidentní včetně naprosto a záměrně zkresleného popisu skutečného dění kolem Ukrajiny poplatného přesně potřebám a názorům Bruselu a nedávné americké administrativy, má končící koalice stále dost voličů a příznivců. I díky médiím.
O novinářích a publicistech sloužících mainstreamu nemá cenu dlouze hovořit. Neexistuje prolhanější část obyvatelstva a metody výchovy občanů k obrazu liberálů jsou ještě drastičtější, než bylo za komunistů. Ve spolupráci s politickým neziskovým sektorem fungujícím i na školách mají obrovskou zásluhu na tom, kde se právě nacházíme. Jsou natolik úderní, že manipulují nejen s méně přemýšlivou částí společnosti, ale dokážou přesvědčit i poměrně inteligentní lidi nemající z liberalismu žádný prospěch. U mladých to není až tak překvapivé, hra na nové ideály vychází, ale u starší generace mající možnost srovnávat je to zvláštní. Otázkou tedy zůstává, kam to vše může dospět. Harašení zbraněmi, nenávist k Rusku a podřizování se zájmům mocných nás k lepším zítřkům neposune.
Jindřich Kulhavý
