Dlouhodobě budovaná nedůvěra

  Kdyby se problém koronaviru objevil na konci roku 1989, pravděpodobně by si všichni zvolili jeden přístup a stmelená země by se jej držela. Nadšení z pospolitosti bylo obrovské, takže ať už by si všichni nasadili roušky nebo by je naopak houfně odmítli, to by v té době záleželo na tom, co by řekl Václav Havel, byli by jednotní. Takové měl Havel zpočátku postavení. O pár let později už by o jeho slovech plno lidí pochybovalo a kdybychom si představili pouze teoretickou možnost, že by to mohl udělat teď, tak by ho většina lidí poslala kamsi.  V půlce posledního desetiletí už proti sobě stály ODS a ČSSD, ovšem ty se ještě dokázaly dohodnout, viz opoziční smlouva. Společnost však dokázali také spojit sportovci. Nejdříve stříbrní fotbalisté z Mistrovství Evropy, později naganští hokejoví hrdinové  v čele s Růžičkou, Jágrem a Haškem. Přestože šlo o dobu, kdy se doslova vypařilo vše dobré, co tu po socialismu zůstalo, národ vcelku držel pohromadě a dokázal se společně radovat. Náznaky nedůvěry v Havla a politiku tu již byly, vše zastiňovala mediální podpora prezidenta a jeho popularita mezi zahraničními hvězdami politiky a showbyznysu. Procitnutí přišlo později.

  Světové dění mělo zlom v 11.září 2001. Jestliže předešlé bombardování Srbska Havel obhajoval, byť už to bylo za hranou, pak události následující po pádu newyorských dvojčat začaly vzbuzovat řadu pochybností. Již samotná akce, která předcházela zřícení několika věží, tedy i té, do které nic nenarazilo a byla tedy vyvolaná něčím jiným, zcela zjevně absentovalo další letadlo, které do ní mělo narazit, budí rozpaky. Proběhlo více nezávislých simulací svědčících o zvláštnostech spojených s celou událostí. Nicméně lze tento den považovat za začátek změn na celém světě. Bylo odstartováno šíření islámu po velké části planety, započaly likvidace několika režimů spojené pod název Arabské jaro. Spojené státy se angažovaly daleko mimo své území a postupně se podílely na likvidaci Iráku, Libye a byly i u založení Islámského státu. Arabské jaro znamenalo převrat v několika dalších zemích do té doby žijících v relativním smíru mezi křesťany a muslimy. To vše se změnilo a radikální islám se začal vracet do míst, kde byl po léta potlačován. Množily se teroristické činy, a dokonce i v zemích potřebujících turistický ruch došlo k mnoha akcím namířeným proti křesťanům a ateistům.

  V Evropě v té době dochází k rozšiřování počtu členských států Evropské unie a zpočátku se zdá, že tento projekt může být úspěšným. Postupně však většině Evropanů dochází, že rovnováha mezi členy je pouhou chimérou. Bohužel Česká republika se díky politikům stala závislou na západních velmocech. Opustila svou dosavadní samostatnost a schopnost vyrobit si vše, co potřebovala. Byly rozprodány státní podniky, předali jsme vodohospodářství, především pitnou vodu. Výrobní podniky byly vystřídány skladovacími halami, montovnami, začala se zastavovat zemědělská půda a ta zbývající osazovat plodinami, které se nedají využít v potravinářství. Evropské kvóty byly důvodem k zavření cukrovarů, přestaly se pěstovat klasické plodiny, jakým jsou brambory, česnek, cibule, chmel, ale také třeba len a mák. Začalo se dovážet vše včetně jablek a dalšího ovoce donedávna u nás produkovaného. Naše politické elity začali podlézat těm evropským a zároveň se znásobila hysterie vůči Rusku. Ta byla pochopitelná po roce 1989, Rusko však prošlo vývojem, které změnilo bývalý SSSR na prosperující stát schopný být v mnoha směrech opět protiváhou Spojeným státům a partnerem Evropské unii.

 O rozdělení naší společnosti se postarali politici. Stále více je zjevné, že Evropská unie přebírá direktivní způsoby chování bývalé RVHP.  Nabytá česká hrdost se stala pro mnohé přítěží, dokonce už existují hlasy o tom, že by bylo fajn být jednou ze spolkových německých republik. Tento proces ztráty státnosti započatý Havlem a Schwarzenbergem pokračuje dále. Ohýbání hřbetu před Západem pokračuje i po rozprodeji země, na čemž měly hlavní zásluhu generace politiků vedených Klausem a Zemanem. Ani v dalších letech díky nenažranosti našich elit nedošlo ke změnám a EU stále více zasahuje do dění u nás. Protože po ekonomické stránce už jsme vysátí, nastoupila represe obyvatelstva a různé ideologie. Rozbujel neziskový sektor, zmizela pravice nebo se přesunula výrazně doleva. Euroskeptimismus je téměř trestným, vrátila se cenzura, zmnohonásobila arogance moci. K moci se dostal pokřivený liberalismus. Policisté nasadili štíty a občan je opět pouhým otrokem. Vše toto samozřejmě přispívá k rozkladu jednoty společnosti. Vlastenectví je označováno jako nacionalismus, odpor proti EU jako radikalismus a občanská neposlušnost vydávána skoro za terorismus.

  Posledním hřebíčkem se zdála být migrace. Jenže aspoň v této otázce se většina Čechů semknula. Chvilku se zdálo, že i přes lhaní médií a snahu liberálů máme společný zájem. To byl chvilkový dojem. Moci se ujmul Babiš, tím opět došlo k rozdělení společnosti. Boj o Hrad 2x vcelku těsně ovládl Zeman a národ se opět rozdělil přibližně na dvě stejné poloviny. To trvá i v koronavirové krizi. Pryč je jednotnost z konce roku 1989. Díky lžím médií a politiků, cenzuře na sociálních sítích a nesčetným manipulacím s jakýmikoliv údaji jsme dostali do schizofrenní situace, kdy už nelze věřit ničemu. A každým dnem jsme přesvědčováni o tom, že lež se stala normou. Týká se to i covidu. Tam, kde vznikají pochybnosti a nedůvěra, nelze čekat jednotnost. A u poslední ,,pandemie“ je důvodů nevěřit mnohem více, než těch vedoucích k semknutí. I proto ta nenávist mezi lidmi, mezi rouškaři a odmítači. Racionální přístup není možný. Střet na Staroměstském náměstí vyprovokovaný policisty v civilu je první vlaštovkou a dá se očekávat, že bude hůře. Vinit z toho prosté občany je alibismus. Nedůvěru v jakékoliv nařízení, zdůvodnění či v obhajobu rozhodnutí degradovali samotní politici. Pracují na tom soustavně 30 let a teď nesou plody svého ovoce. A covid je ukázkou manipulace s občany přinášené v přímém přenosu. Toto nemůže dopadnout dobře.

Jindřich Kulhavý