Dostupnější bydlení? Kde se stala chyba?

4. 10 2018

www.inadhled.cz   Zvyšující se úroková sazba, za kterou stojí ČNB, opět zdražila peníze určené na poskytování půjček, úvěrů a hypoték. To se dotknulo všech občanů financujících své bydlení právě z těchto zdrojů. Navíc razantně v posledních létech stoupnuly ceny nemovitostí a snížil se objem výstavby. Zbývajícím hřebíčkem do pomyslné rakve je stanovení minimální částky potřebné k zakoupení nemovitosti a k odsouhlasení hypotéky včetně určení minimální výše platu. Na nové bydlení už tak nedosáhne většina našich spoluobčanů.  

  Co tedy s touto situací? Především je třeba říct, že vysokou cenu si drží i byty a domy, které už něco pamatují. Dokonce to platí i o těch v panelácích, z nichž některé jsou něčím, o čem se nám může zdát, představujeme li si peklo. Neplatí to jen pro celorepublikově známé sídliště v Mostě, které Romové dokázali totálně zlikvidovat, ale třeba i na pražském Žižkově čekají na privatizaci domy vzdáleně připomínající hrad Trosky. Jejich stav není havarijní, jsou doslova nebezpečný. Uvolněné okenní tabule, zatékající střechy a pokračování vodního toku do elektrických rozvodů jsou varováním. Díky působení Matěje Stropnického na místním úřadu se opravy a následné privatizace oddálili až o 10 let, navíc mezitím díky nárůstům cen se téměř zdvojnásobila částka, za kterou budou i tyto vraky mezi byty odprodány. Také povinná rekonstrukce se prodraží a protáhne, nedostatek lidí je v oboru stavebnictví největší.

  Nové byty jsou cenově ještě dražší a bohužel opět ve spojení s destrukcí stavebního odboru vedeného mladým Stropnickým se v Praze poslední 4 roky moc nestavělo. A i kdyby se situace změnila, není vůbec jisté, kdo bude nově postavené byty kupovat. Mladí po škole určitě ne, kde by na to sehnali prostředky? 2+1 za 4 milióny je opravdu mimo realitu. To se ale bavíme o Praze. Situace v jiných městech může být příznivější a ceny podstatně nižší.  Také domy seženete na Kolínsku, Pardubicku či kdekoliv jinde podstatně levněji, než v hlavních metropolích. Znamená to tedy, že mládí opustí Prahu? Lecos tomu naznačuje. Ale realita je jiná. Lidé se vrací k nájemnímu bydlení. Cenu podnájmů jsou však nelidské, takže především vysokoškoláci se sdružují a pronajímají si byty ve větších skupinách. Také zaměstnanci se do podobných akcí pouští ve dvojici, nikoliv proto, aby později založili rodinu. V bytech totiž nebydlí vždy páry se společnou budoucností či rozdílným pohlavím. V podstatě žijí každý po svém a společné bydlení je pouze přechodným řešením, které umožňuje zůstat v Praze a zároveň finančně nevykrvácet.

  Lze nějak podpořit bydlení pro mladé a pomáhat jim založit rodinu? V Praze je to těžké, je v ní moc lákadel a porodnost není ideální, takže samotná problematika s byty má trochu jiný ráz, než jinde. Mimo velkoměsto je však třeba si všimnout vylidňování venkova a menších měst. A právě zde je třeba se zamyslet. Proč k tomu dochází? Proč venkov přichází o to nejlepší, co dosud měl? Tedy mladé a silné lidi žijící v relativně zdravém prostředí a větším klidu. Proč utíkají do měst? Může za to přemíra vysokých škol soustředěných ve větších městech, možnosti poskytující kulturní vyžití či vůně peněz válejících se obrazně po zemi, jen se sehnout? Nejde o pouhou iluzi, která nám z kdysi tvořivých vyrábí pouhé konzumenty? Je velké město opravdu tím ideálním místem pro život?  Není problém zvaný drahé bydlení uměle vytvářen? Proč se developeři soustředí pouze na Prahu a okolí, možná ještě výjimečně na pár míst jinde?

Možná děláme už mnoho let chybu. Právě venkov by měl být základním kamenem našeho hospodářství. Zatímco veškerá reklama směřuje spíše k obyvatelům městských aglomerací, centrum dění je Praha a s velkou ztrátou Brno, stěžejní místa by měla být jinde. Mimo města je mnoho chátrajících domů, podnikání v zemědělství a zakládání malých rodinných firem a farem by mělo být maximálně podpořeno státem. Zatraktivnění venkova a života na něm by vyřešilo podstatně více problémů, než si teď dokážeme představit. Lidé by se opět naučili pracovat, ovládat řemesla, města by se přestala plnit. Potřebujeme snad tolik úřednic v kostýmcích, mladíků v ,,kvádrech´´, bankéřů, IT pracovníků? Potřebujeme každý rok vypouštět do světa tisíce vysokoškoláků s lehce nabytými diplomy, pro které není uplatnění? Co tedy pár desítek nepotřebných pražských vysokých škol zrušit? Musí být v okolí Prahy tolik logistických center, když v nich nemá kdo pracovat? Není neustálá centralizace následkem odtržení od místní reality? Zkusme se zamyslet. Co třeba změnit strukturu hypoték dle toho, kde chce dotyčný stavět, a ty odvážné, kteří se vrátí na venkov, více podpořit? A nepomohlo by to i zakládání rodin v nižším věku? K novému tvoření tradice? Vrátit klid a harmonii, vyváženost a kreativitu? Možná právě toto by mohlo stávající problém vyřešit.

J3.K

Speciály

Tipy