Game over

  Momentální stav naznačuje, že jsme se dostali k pořádnému sešupu. Sladká doba přechodu od socialismu zpět ke kapitalismu netrvala dlouho a dění ve Spojených státech a v Evropské unii nabralo směr doleva. Pro nás něco naprosto nepochopitelného, protože socialismus a komunismus, kterým se zabývaly naše politické elity před rokem 1989, jsme považovali za překonaný. To však byl omyl, ze kterého nás nyní především Evropská komise mílovými kroky vyvádí. Takže po prvotní fázi nadšení v prvních rocích po tzv. Sametové revoluci a důvěře v suitu vzniklou kolem Václava Havla přišlo procitnutí, kterým byly jak jeho vlastní zločinecké činy, tak i rozebrání státního bohatství různými politiky, kmotry a dobrodruhy. Stačí se podívat na filmová zpracování života pánů Mrázka (Příběh kmotra) či Krejčíře (Gangster Ka), abyste pochopili, jak fungovalo převádění státního majetku do soukromých rukou. I když jde o filmy, ukazují na realitu tehdejších dnů, kdy tu vládly ODS a ČSSD. Přestože jména jsou změněná, stačí si zařadit filmové postavy do doby, kdy se děj odehrával, a rázem vyjdou ve známost skuteční politici a reálné postavy stojící za obrovským a systematickým rozkrádáním.

  Paradoxem zůstává, že ti samí lidé dosud žijí a figurují mezi významnými osobnostmi naší mladé historie. Navíc jsou nějakým způsobem svázáni nejen s historicky nedávnou minulostí, ale i se současnými elitami. Vedle Klause a Zemana, kteří se přímo podíleli na pirátských privatizacích a umožnili lidem ze svého blízkého okolí doslova rozložit ekonomicky náš stát, kdy se dokonce vypařily peníze určené na důchody či zlatá rezerva ČNB a šlo o tisíce miliard, tu jsou další jména, která dávno měla zajímat soudce a policisty. O zesnulých jen dobře, ale najít něco dobrého na Havlovi, Grossovi, také mnoha zmizelých z podnikatelské sféry z nejvyšší ligy typu Mrázka je asi nemožné. Po jedněch se jmenují letiště, v dějepisu jsou uváděni jako významní, po druhých zůstali knihy a strašidelné detektivky. Je třeba si uvědomit, že je spojovaly společné zájmy, drsné praktiky, vraždy, rozpouštění těl v kyselině a neobvyklá zmizení, především však obrovské finanční přesuny a státní ztráty. Ta doba nám dala několik multimiliardářů, plno milionářů a okradla 95% obyčejných lidí o iluze.

  Nakapsovaní kmotři a ,,úspěšní“  politici se vždy po nějaké době stáhnuli a stali se z nich neméně úspěšní podnikatelé, to aby mohli žít legálně v luxusu, který si zajistili svou politickou kariérou. Stanislav Gross pravděpodobně na svou hamižnost a množství informací, které nosil v hlavě, doplatil životem, pár lidí popadalo z posedů, či se potkali s kulkou, jejíž cesta je nevyzpytatelná a občas byla vyslána i vlastní rukou, ovšem ti nejschopnější tu s námi nadále jsou a někteří dokonce po času vylézají zpět z děr a doufají, že lidská paměť není dostatečně dlouhá. Jiní brontosauři dokázali prožít celou svou politickou kariéru v pozicích, které jim zajistili skutečně pohodlný život, a i když sami nezbohatnuli, byli u toho, když se pozůstatek hospodaření KSČ měnil v soukromé vlastnictví. Někteří to dotáhnuli až na Hrad, jiní sedí roky v Parlamentu a Senátu ČR a úspěšně kandidují znova a znova. Němcová je toho příkladem, a i ona by se ráda usadila na Pražském Hradu. Není však jediná, byť ambice ostatních nejsou tak velké.

  Spojení posthavlistů, bývalých členů Občanského fóra rozprášených do různých stran a zástupců tehdy mladé generace s nynějšími vládnoucími politiky je zjevné. Právě Babiš patří k těm, kteří svou kariéru vybudovali na troskách ČSSR. Přestože se soudí, že i on je od počátku nějak řízen, to už by šlo asi o konspiraci, podařilo se mu z ničeho vybudovat impérium, jehož vznik je provázen mnoha otázkami, neštěstími a arogancí. Jde o další temnou postavu naší doby. Opět se vrací vzpomínky na praktiky z dob Mrázka a Krejčíře. Nelítostná likvidace podnikatelů, obrovská korupce, tentokrát soustředěná v rukách státního manažera a jeho blízkých. Viz bohatnutí Prymuly i samotného Babiše, o kterých se postupně dozvídáme. Zároveň však končí období vzestupu střední třídy. Po skončení koronakrize bude naše země připomínat dobu po Bílé Hoře. Na bitevním poli zůstanou místo mrtvých vojáků desetitisíce padlých podnikatelů, propuštěných jejich zaměstnanců a životní úroveň se vrátí daleko před rok 1989. To vše za přispění šílených aktivit Evropské unie a jejího řídícího orgánu Evropské komise. Už nyní dochází k mnoha osobním tragédiím, ke kterým přispívá stát vrchovatou měrou. A opět jsou ve hře obrovské peníze, tentokráte určené na sanaci škod, ovšem ,,správně“ odkloněné. Pro mnohé tak končí hra a začíná boj o přežití, což se netýká těch, kteří už rozkradli, co mohli nebo v tom pokračují, také ani pro Zemana a spol. Slyšet od něj, že zkrachují ti neschopní je na přesdržku. Protože ti dle něj schopní stojí často za momentálním stavem.

Jindřich Kulhavý