Generační problémy a střety

  Vzpomeneme li na své mládí, které už je dávno pryč, i my jsme řešili spory s rodiči. Za nás se týkaly dlouhých vlasů, školy, jeansové módy, u někoho cigaret a alkoholu, lásek, nicméně měli rodiče i pedagogové převážně slušný respekt. Tělesný trest nebyl ničím ojedinělým, kapesné bylo omezené a zůstat doma, neboli dostat zaracha,  nebylo ničím výjimečným. Samozřejmě jsme měli tendence nějak protestovat. Ti odvážnější nosili křížek na krku, potištěné tričko a nevyhledávali holiče, ale jinak jsme moc času bouřit se neměli. Sporty, tréninky, život na hřišti před domem, besedy na klepadle a výlety na kole do nejbližších lesů a polí.  Občas přiletěla facka za pozdní příchod, ne každý měl doma telefon, a už vůbec ne nějaký mobilní, za hlasitou moderní hudbu, za roztržené tepláky, nic jiného se ven mimo školu moc nenosilo, za ztracený míč, propíchnutou nohu z roztahovačky, zlomené lyže či rozbité kolo. Ale takové nestihnutí mimoškolní němčiny či hudebky už se trestalo přísněji. Zaroveň jsme uměli vylézt na jakýkoliv strom, plavali v ledové vodě, bruslili na rybnících, udělali oheň bez sirek a poradili si s nožem či jiným nástrojem. Také jsme dávali korunu ke koruně, později chodili na brigády a kluky čekala vojna, kde se naučili to, co dosud neuměli. V dobrém i zlém. Příprava pro život tak byla komplexní a zároveň učila i to, že existuje určitá hierarchie, v níž uspíšit vzestup nahoru není nijak přínosné. A naši rodiče to měli podobné.

  Nynější mládež to má trochu jinak. Udělat školu je podstatně jednodušší, chození ven zmizelo s klepadly a nástupem počítačů, mobily plní funkci diskuzních fór nepotřebujících vzájemná setkání. Výuka se často mění v diskuzi, studenti jsou de facto vyzýváni k revoltě vůči rodičům vyznávajícím klasické hodnoty. Pedagogové někdy ze strachu, jindy z pohodlnosti, přecházejí na stranu žáků, nebo svá místa znechuceni opouští. Stará generace učitelů už ne úplně ve všem stačí, na druhou stranu jí není umožněno pracovat tak, jak to umí. Střety se svěřenci se vyostřují, takže existuje i strach z fyzického násilí. To bylo před půlstoletím nemyslitelné. Navíc přibylo mnoho možností, co dělat. Cestuje se rekreačně, profesionálně i za vědomostmi. Vznikly nové studijní obory, sice naprosto nepotřebné, ale o to více rozsáhlé, otevřely se mladým dveře do politiky, kdysi dobrovolná pomoc a charita se staly výnosným obchodem neziskovek, vzniklo mnoho zábavních, kulturních a sportovních center. Na druhou stranu stále více ubývá těch, kteří chtějí pracovat, učit se řemeslu a dále ho na solidní úrovni praktikovat. Zvyšovat svou odbornost tak, aby jednou mohl dotyčný vytvořit své mistrovské dílo, nebo aspoň odvádět kvalitní práci. Místo toho se dějí věci, se kterými se starší generace nejen těžko ztotožňuje, ale zároveň je ani nechápe. Co tedy přibylo proti dřívějšku?

1. Squatterství se stalo prvopočátkem ztráty úcty k jakémukoliv vlastnictví, vandalství se stává součástí běžného života. Bydlet zadarmo, cítit se svobodně a zároveň ignorovat v rámci hraného buřičství základní hygienické návyky, vytvářet pocit, že jde o avandgardní způsob života a čekat potlesk a beztrestnost. To jsou představy řady mladých.
2. Sociální sítě a youtuberství  umožňují se zviditelnit i individuím, která by byla pro svět naprosto bezejmenná. Takže lze vnímat životní rychlokvašky, cvoky, glosátory, módní sféru, prostě cokoliv. Sledovanost jednotlivců je irelevantní, youtubeři se chytají většinou u inteligencí a věkem podobných diváků a ani počet sledujících nemusí napovídat nic o kvalitě.
3. Ekologie není ničím úplně novým, problémy s odpady a lidskou činností řešili už ve starověkých říších. Nová je však hysterie kolem ní umožňující vyniknout i naprostým hlupákům a demagogům. Navíc jde o módní záležitost, kde mládež je využívána obchodníky se strachem.
4. Evropská unie mohla být snem nynějších padesátníků a starších žijících v mládí v socialismem oploceném světu. Bohužel došlo ke změně jak na kdysi obdivovaném Západu, tak i k posunu v zemích od nás na východě se rozkládajících. Jestliže demokracie na Západu se změnila v liberální, takže se výrazně zmenšuje a je nahrazována diktátem toho, co pro nás musí být dobré, pak Východ se postupně zbavuje důsledků vlády komunistů a  mění své normy na samotnou demokracii. Zatímco Západní Evropa objevuje zvěrstvo neomarxismu jako nový kult, aniž by si ho uvědomovala, Východ se zbavil marxismu a rozvíjí kapitalismus. Kdo je tedy zastaralejší a má před sebou horší perspektivu?
5. Gender se stal svatým grálem svobody mladých. Nikdy v minulosti nebylo tolik lidí hledajících svou identitu. Dříve to byli muž a žena, kteří tvořili se svými potomky rodinu. Minoritní procento jiných možností se považovalo za úchylku, kterou bylo třeba sice nechat žít, nicméně byla snaha její množství eliminovat. Nynější stav jdoucí proti přírodě nemá šanci na úspěch, nicméně LGBT komunita se rozrůstá a postupně si nárokuje práva, která jí nepřísluší. Bohužel právě liberálové v politice využívají této části obyvatelstva k vzájemné symbióze, která se stává otravnou,  vystoupením z jisté formy ilegality a přerodem v politicky aktivní sféru.
6. Vznik politických neziskovek přilepených na státním rozpočtu a poskytujících uplatnění všem ideologicky ovlivněným absolventům indoktrinací na školách se stal varováním této doby. Naivní bojovníci za různá práva jsou prodlouženou rukou liberálních evropských sil. Vliv a průnik do státních úřadů se zvyšuje, stoupá nákladnost jejich existence, a ač mají v názvu neziskové, točí se kolem nich obrovské peníze. Navíc poskytují i určitý politický kapitál a čím jsou hlasitější, tím spíše mohou jejich představitelé snadněji proniknout do vyšších sfér, ve kterých se sice nevykonává žádná obdivuhodná činnost, ale o to více se v nich rozděluje a rozhoduje. Proti některým významným z nich byl SSM vyloženě nicotnou záležitostí.
7. Zrušení povinné vojenské služby a absence výchovy k národní hrdosti, potlační zvyků a symbolů státnosti vede u mládeže k naprostému neporozumění pojmu domov a vlast.

  Mládež dostává mnohem více prostoru, než jsme měli my. Její sebevědomí a agresivita jsou podloženy vysokoškolskými tituly z humanitních oborů, přeceňováním možností demokracie na školách, uvolněnými mravy, rozpustilou justicí a hlavně podporou starých bardů vnímajících možný potenciál potřebný k vlastnímu setrvání na solidních postech a k rostoucím ziskům. Důsledkem toho je nárokování si přístupu k moci a možnosti rychleji vyměnit své rodiče na jejich těžce vydobytých místech. Tyto snahy přechází až v nenávist vůči starší generaci, ztrátu respektu a podporují vědomí o vlastní neomylnosti a genialitě, byť při srovnání úrovně IQ je na tom starší generace paradoxně lépe. A přidáme li absenci skutečných vědomostí, zkušeností, dovedností a morálních vlastností, které přicházejí s věkem, je na místě se ptát, kde vznikla chyba. Na vině jsou pravděpodobně překotné změny po roce 1989, důvěra v politické elity, z nichž část byla na převzetí moci předpřipravená, postupná degradace školství a řemesel a počítačová revoluce. To vše způsobilo jistou míru odevzdanosti při výchově dětí, politici pochopili obrovský potenciál v možnosti ovlivňovat budoucí voliče a bylo tak umožněno porušit starobylá pravidla, dle kterých žily předešlé generace. Ano, na nynějším stavu máme svůj podíl i my starší. Byli jsme totiž příliš zaneprázdněni plněním svých snů a nestihnuli jsme včas zabránit vývoji vedoucímu na scestí.

J3.K