Jak moc dokážeme být trpěliví…..

31. 05 2019

  www.inadhled.cz    ….a kdy jsme úplně hloupí? Hranice mezi těmito hraničními případy je velice tenká. My lidé sice vydržíme mnohé, ale někdy je třeba se zastavit a zeptat se, zda li už toho nebylo přespříliš.  Volíme si své politiky, kteří se stávají uvedením do funkce správci společného státního majetku, dostanou jisté pravomoci, výplaty a privilegia, nicméně s tím vším jsou spojené i povinnosti. Přijde Vám však, že mezi těmito atributy výkonné moci existuje rovnováha? Pokud by tomu tak bylo, žili bychom ve spokojeném světě. Máte pocit, že tomu tak je?

  Celý život, tedy od narození až po odchod z tohoto světa se učíme, že život plyne podle určitých pravidel. Dá li se to tak říct, potkává nás daleko více povinností a zákazů, mantinelů ohraničujících náš život, než prostoru pro skutečnou kreativitu. V podstatě máme velkou většinu věcí předurčených jinými a jen daleko menším dílem je nám umožněné žít podle sebe. V podstatě to vypadá tak, jako bychom jeli v autě po dálnici, ze které se dá málokdy odbočit a je téměř nepředstavitelné, že bychom jeli úplně někde jinde volným terénem. Což by bylo namáhavější, ale podstatně krásnější.  Místo toho tedy žijeme život, jehož nejsme pány. Poslední roky se tato situace ještě více umocňuje a jistě vnímáte změny opět k horšímu. Především ti dříve narození už vědí, k čemu se zase díky levicové politice vracíme. Doba neosocialsmu prosazovaná Zelenými, Piráty, sociálnímu demokraty a dalšími jim blízkými je zatraceně záludnější, než byl starý komunismus u nás před rokem 1989. Jestliže kdysi jsme všichni věděli, co se děje a o co jde, nyní většina lidí jak v Čechách, tak i celé EU tápe. Salámová forma ukrajování svobod je totiž nenápadnější, než rychlý převrat a použité represe. Nyní jde vše potichu a bez možnosti reagovat.

  Ekologie se postavila razantně proti automobilové dopravě, výrobě energie a zároveň ignoruje některá fakta. Zvyšující se ceny elektřiny ukazují už nyní na její nedostatek. Nároky na množství výroby se budou stále zvyšovat a snaha uvést do provozu miliony elektromobilů je v naprostém rozporu s aktivitou ve směru zavírání uhelných a jaderných elektráren, navíc v horizontu jednoho desetiletí. Celý tento proces poškozuje už nyní evropskou ekonomiku (jedná se totiž především o Evropu). Přitom právě náš kontinent dostává ránu za ranou. Údajné stárnutí původního obyvatelstva násobené podporou migrace, škrty v automobilovém průmyslu a v tom návazném na něm, potravinová nedostatečnost způsobená pěstováním plodin předurčeným k výrobě škodlivých biopaliv, to vše umocňuje špatný přístup k hospodaření a zaslepenou vášeň k tomu, co nám je předkládáno jako pro životní prostředí prospěšné. Přitom zatím….

  Jezdíte li autem, ostatně nakonec, i když používáte prostředky MHD, musíte se obrnit trpělivostí.  Vytváření úzkých jízdních profilů vytváření překážek, pomalu se táhnoucí rekonstrukce, neskutečné jámy uprostřed vozovek, to vše způsobuje dopravní zácpy, komplikace a zároveň to přispívá k relativnímu zhoršování kvality ovzduší. Vymlouvat se na zvýšený počet motorových vozidel je naprostý alibismus. Existuje li větší množství aut, je třeba naopak dělat vše pro lepší průjezdnost a dosáhnout vyšší kapacity vozovek. Moderní auta již zdaleka jen ,,nesmrdí´´ a nevylučují tolik zplodin, jako kdysi, nesmí však stále stát na jednom místě či krokem popojíždět. Čemuž úředníci svými a zelenou ideologií ovlivněnými rozhodnutími napomáhají.  Řada měst přišla o více jízdních pruhů díky minimálně používaným cyklostezkám, předimenzované nástupní ostrůvky a tramvajové pásy osázené usychající trávou jsou často problémem pro složky záchranného systému.  Vjezdy do měst jsou díky špuntům v nich prostě zablokované. To samé platí i pro dálnice, jejichž rekonstrukce je pomalá, nesystematická a navíc zdraví ohrožující. Hodinové kolony se staly koloritem dopravy u nás, aniž by někdo za jejich vznik nesl následky.

  Vrcholem ideologické demagogie je vpuštění vojenské kolony směřující na východ na rozestavěnou D1. Vynechme samotné důvody přítomnost cizí armády na našem území. Armáda vždy přepravovala své konvoje po železnici. Kouřící stroje solidních rozměrů schopných jet max 70tikilometrovou rychlostí nejen v místech, do kterých se vedle sebe nevejdou ani dvě vozidla, pustit na naši déjedničku je prostě drzost, hazard s životy a z ekologického hlediska, když už je to tak moderní, naprostá zvrhlost. Všichni tušíme, jak vypadá vojenská technika. Respektive my, kteří jsme byli na vojně, si dobře pamatujeme, kolik poruch vykazovaly stroje nám z moci státu svěřené. Jen málokdy něco někam dojelo bez potřeby opravovat. A zdá se, že i v této době pokročilé se různé defekty vojákům nevyhýbají, takže ani americký výkvět světového vojenského průmyslu na tom nebyl včera jinak. Taková oprava speciálu H1 na dálnici tedy dokáže způsobit zastavení dopravy v rozsáhlém provedení. Vytváření mimořádných kolon způsobujících neprůjezdnost dopravní tepny se dostalo na další stupeň poukazující na stupitidu odpovědných politiků as úředníků, ideovou a ideologickou zvrhlost, aroganci moci dopadající na běžné obyvatele a hlavně nemožnost vypořádat se neschopností těch, které si sami volíme. Absolutní amatéři přicházející do politiky za strany, jejichž existence a činnost jsou v naprostém rozporu s potřebami Evropanů, je do očí bijící. Místo odborníků na dopravu, školství, průmysl a ekonomii sedí na důležitých židlích lidé odtržení od reality a každodenního života v běžném prostředí. Týká se to jak radnic, tak i vlády.

  Děti stávkující za ekologii by bylo třeba vzít k dálnicím, silnicím, též pozdravit americkou armádu špuntující s nevelkým konvojem půl republiky. Měly by vidět, co způsobuje neuvážená snaha o změny, jejichž důsledky budou jednou štvát právě je, budou jim otravovat život. Ony totiž nechápou, že směřování života k horšímu je cestou, po níž se vydaly ovlivněné ideologií, kterou podporují. Je chybou nás rodičů, když jim nejsme schopni vysvětlit, co to je socialismus, marxismus, rok 1948 se svým zestátněním, represe a strach cokoliv říct. A bohužel jim také říct, že byly doby, kdy bylo o něco lépe. Po roce 1989 jsme sice moc neměli, ale ideály a touha po konečně nabyté svobodě dělaly život krásnějším. To vše je pryč a je opět zkoušena naše trpělivost a odolnost. Kam až vše necháme zajít? Slova předsedy německých Zelených jsou výstrahou.,, Musíme přivézt co nejvíce migrantů, dát jim co nejrychleji volební právo, a poté si budeme moci změnit Evropu přesně tak, jak chceme.´´ Mimochodem, tato idea ukazuje na skutečnou tupost. Jak dlouho si Zelení myslí, že jim migranti budou dávat své hlasy? Jen do té doby, než jim bude založena jejich strana, která vše zbylé převálcuje. A pak i ti Zelení (Piráti a vítači) budou pouze sluhy v zdevastované Evropě..

  Pokud se ptáte, kdy vznikl tento článek, pak tedy při představě cesty na Moravu. A ukazuje na souvislosti věcí, které bychom nikdy neslučovali.

J3.K

Speciály

Tipy