Jaký je na to Váš názor? Anarchie nebo zbabělost?

  K napsání této úvahy zavdala příčinu reklama na antiradar do vozidla. Jde o zařízení, které upozorňuje na určitý typ policejních radarů, které používá policie k měření rychlosti. Je to šikovná věcička, kterou používá řada řidičů již plno let. Obzvlášť praktická je v při průjezdu Rakouska, jen ji u Vás nesmí najít. Nemluvíme o rušičce laserových měřidel. Ta je též užitečná, ale každé jedno čidlo umístěné na Vašem vozidlu Vás při odhalení přijde na 2000 euro. A už neobstojí výmluva, že jde o parkovací čidlo, protože rakouští policisté jsou školeni. Běžný antiradar tak pouze indikuje statický radar a může uchránit Vaši peněženku a občas i zachovat počet bodů. Bohužel policie používá už tolik druhů měření, že spoléhat na to, že je zachytíte včas, je trochu riskantní. O to však nejde.

  V diskusi pod příspěvkem se rozvířila debata o dodržování nejvyšší povolené rychlosti. Polovina odpovědí se nesla ve znaku zákon je zákon, musí se dodržovat. Bez něj by byla anarchie. Přestože lze stotřicítku na dálnicích a devadesátku na okreskách považovat za úlitbu neschopným řidičům, pro které jde o maximum, které jsou schopní zvládnout, ve skutečnosti je to brnkání na strunu trpělivosti. Převážná většina moderních vozidel nemá problém dosáhnout bezpečně rychlosti mnohem vyšší, to vše za dohledu mnoha asistentů dělajících z jízdy v podstatě nudnou záležitost. To platí především pro ty řidiče, pro které není auto pouze přemísťovadlem, ale zároveň jim dává radost z pohybu a jisté svobody. Dokonce i ukňourané tříválcové litrové motůrky dokážou rozpohybovat ten kus šrotu, ve kterém vrčí, na stošedesátku. Přičemž z ní i vcelku pružně zabrzdí. Navíc pokud vynecháme tankodrom D1, provoz není pravidelně tak hustý, aby se nedalo jet rychleji. Přesto nejen naši zákonodárci vymýšlí neustále, jak nás otrávit, takže dělají vše proto, abychom opravdu nemohli jezdit tak, jak by to šlo a zároveň to bavilo. Vše běží v trendu doby. Zábava se nepovoluje, možnost posoudit své schopnosti zůstává v parlamentních škamnách. Budete žít v mantinelech, které určíme. Možná to zní zvláštně, ale někdy můžeme se slzou v oku vzpomínat na absolutistickou formu vlády, tedy pokud by dotyčný panovník byl trochu progresivní a podobná nařízení by zcela nedemokraticky zrušil.

  Vynechme však naši dopravu, která se vytváří mnohem složitější právě díky přibrzděným politikům a naprosto zcestným myšlenkám samozvaných dopravních expertů, u kterých by bylo zajímavé zjistit, kolik kilometrů a v jakém režimu za rok najezdí. Kdyby totiž patřili k těm, co zvládnou za rok 70 000 km a více, už dávno by řešili problematiku předjíždění kamionů, obchvaty měst a likvidaci idiotských retardérů či pirátských výmyslů, zúžení a ostrůvky nesmyslně vybíhající z chodníků. To už vůbec nemluvíme o podélných zvýšených ohraničení pruhů vytvářejících pasti na motocyklisty a výrobce kol a podvozků. Kdo toto vymyslel a povolil, to musel být člověk nevážící si lidského života. Nikoliv překračování povolené rychlosti, ale právě tyto výmysly jsou trestné.

  Zákony vznikají v mnoha dalších oblastech. Právní normy mají přesně určovat, jak můžeme či máme žít. Jistě, v mnoha případech jde o správné směřování, jsou tak daná pravidla, dle kterých se řídíme. Bez nich by mohlo docházet ke sporům, tragédiím. Mají tedy preventivní účinek. Jenže poslední dobou se zdá, že vyvolení předkládají jeden zákon za druhým, často i protichůdné, které mají za úkol nás sešněrovat a později rozdrtit. Celá ta mašinérie zasahuje do našich životů mnohem více, než je potřeba.  Navíc poslední dobou je stále více patrné, že vymahatelnost dodržování celé té hromady nařízení je v podstatě omezená tím, co se momentálně hodí či ne. Rabování v USA a Západní Evropě nemá nic společného s rasismem, jde o veřejně páchané krádeže a poškozování cizího majetku, přesto proti grázlům schovávajícím se za nápis Black Lives Matter nikdo nezasahuje. Představte si, že by před řidičem jedoucím dvoustovkou na padesátce dopravní policista pokleknul a omluvil se mu. Podobně lze nahlížet na vraždy páchané například bodnými zbraněmi, které páchají později za blázny označované extremisté převážně z řad militantních muslimů. Otázkou tedy zůstává, zda li se netrestají pouze ty přestupky, jejichž zjišťování a následné trestaní je ekonomicky přínosné, není obtížné a v podstatě dehonestuje pouze jednotlivé ,,buřiče‘‘, místo aby se státní aparát zabýval skutečně závažnými problémy.

  Vraťme se k antiradarům. Na diskusi je vidět, že lidé se naučili poslouchat a brát si za své cokoliv, co jim stát či režim nařídí. Ti, co se nepodvolují, jsou anarchisté, kverulanti, vytváří se z nich zločinci. Od doby, kdy byl třetí rychlý pruh předurčen rychle s pohybujícím vozidlům, jsme se dostali do bodu, kdy potkat tři kamiony jedoucí vedle sebe téměř nerozeznatelně se lišící rychlostí není považováno za nic výjimečného. Když ale policisté zachytnou řidiče řítícího se dvěstěkilometrovou rychlostí po dálnici s minimálním provozem, dostane se ten případ i do televizních novin. Ovce zabučí, že se tak nesmí dle zákonů jezdit, odborníci se chytnou za hlavu, jak se to vůbec mohlo stát, v továrně Volvo stáhnout omezovač na 180, a to jen kvůli Němcům, jinak by to bylo 140, no a my ostatní zvyklí být při jízdě prostě ve střehu si můžeme oči vykoukat a při té občasné dvoustovce zaznamenávat nejen pohyb všech aut a motocyklů kolem nás, ale ještě hlídáme anténky, černá okna a majáky za nimi.

   Kdyby v jakémkoliv Parlamentu přikázali lidem skákat z okna, jistě by se našlo mnoho pitomců, kteří by prostě skočili, plno dalších by šlo nahlásit, že právě Vy odmítáte na římsu vylézt a další by se snažili Vás na ni dostrkat. Řada zákonů by měla mít informativní charakter. Kdysi v Německu platilo, že můžete jet po dálnici, kolik chcete, ale pokud se stane dopravní nehoda a Vy pojedete nad stotřicet, budete i v případu, že jste bouračku nezavinil, brán jako spoluviník. To má přeci svou logiku. Bohužel už ani naši germánští sousedé nejsou tím, čím se zdáli být, tedy dobrými řidiči. V mnoha sférách života dochází ke snaze zprůměrovat všechny a utvořit z nich beztvarou hmotu. A k tomu slouží omezování schopných, ochrana lemplů a neschopnost vytvořit takové prostředí, ve kterém by bylo možno oddělit zrno od plev jen proto, že využívají stejný prostor.  Řeči o tom, že vše platí pro všechny jsou pouze alibismem. Všichni víme, že elity si stejně dělají, co chtějí. A ještě malý dovětek. Daně. Vrchnost zavelí a lid platí. Co až stát řekne, že máme odevzdat vše, co vyděláme. Kde je ta hranice, za kterou nejde jít? Už nyní nám zbývá cca 18% čistého z toho, co vyprodukujeme. A co až nám řeknou, že naše nejsou ani naše děti? Pořád se najde dost těch, co se nevzepřou. Radši budu anarchistou.

Jindřich Kulhavý