Kam se poděl vysněný Západ?
www.inadhled.cz Starší generace Čechů a Moravanů, která zažila socialismus, si jistě pamatuje na to, jak jsme vzhlíželi kdysi ke státům tvořícím pro nás vysněný Západ. Cokoliv mělo cedulku Made in USA, Germany, Austria či Australia, bylo pro nás cosi jako z jiného světa. Obyčejní smrtelníci se nejdále dostali, měli li to štěstí, do Jugoslávie, no a my ostatní akorát tak na Rujánu či do Polska a Maďarska. I tak jsme si ušetřili a přivezli třeba kazetový magnetofon, z Polska tričko s americkou přísahou nebo džíny. Ty se daly koupit i v Tuzexu, ale shánění bonů za bůra nebylo vždy jednoduché a bez těžkostí. Koukali jsme obrazně za ostnatý plot obkličující naši republiku a doufali, že jednou možná někdy se tam aspoň na chvilku podíváme.
Spojené státy byly snem hochštaplerů a dobrodruhů, Německo lidí ochotných pracovat za západní marku do úmoru, Rakousko milovníků hor a kultury, Austrálie pro obdivovatele svobody. Po roce 1989 se otevřely nové možnosti. Tedy pokud se týká cestování, poznávání a naplnění svých snů. Zatímco jsme ochutnávali plody nabyté svobody, drsný Západ zplundroval naše hospodářství, skoupil co mohl a využil tak naivnosti našich lidí věřících, že s kapitalismem přišlo dobro. K někomu možná ano, restituce, občas prolomené Benešovy dekrety (Havel a Schwarzenberg), dostatečné informace a možnost dostat se k úvěrům znamenaly pro určitou skupinu často vzešlou z bývalých komunistů, estébáků a veksláků výhodu a rozhodně dobré možnosti kolaborovat s tím fantastickým Západem.
Ostatní pomalu přicházeli o iluze. Někteří prodali Italům nemovitosti vyloženě pod cenou, úspěšně rozjeté firmy skončily v německých rukách, při pohledu na účet za vodu patřící Francouzům pláčeme stále více dodnes. Zanikly stovky kdysi fungujících továren a plno značek, které byly pýchou socialistického Československa, přestalo existovat. Buď se tím zahraničí zbavilo konkurence, nebo přeneslo výrobu jinam. Liaz, SONP Kladno, Vítkovické železárny, sklárny, cukrovary, potravinářské podniky, to vše zmizelo, případně se restrukturalizovalo a časem bylo dovedeno ke stagnaci. Tatra a Zetor musely být vyzdviženy zpět z popela. Majitele změnily pivovary, konzervárny, Škodovka v Mladé Boleslavi. Naši podnikatelé po čase museli začít znovu, ovšem v té době už bojovali nejen s konkurencí mimo naši zemi, ale i s tou nově vytvořenou a vlastněnou zahraničními subjekty.
Západ nám tedy v ničem nepomohl, naopak se u nás pořádně obohatil. Vstup do EU plno lidí u nás přijalo jako krok vpřed. Lisabonská smlouva pro naše politiky nebyla dostatečným varováním, touha po tom vyrovnat se Německu byla silnější… a opět naivní. EU není zdaleka pokračovatelem EHS, ve kterém šlo především o hospodářskou sounáležitost a spolupráci. EU je politickým spolkem vedeným Berlínem. Němci se chopili s vervou možnosti ovládnou Evropu a také to udělali. Jenže mezitím Západ načichnul socialismem vytěsněným z východoevropských zemí a pomalu převzal manýry, kterých jsme se tak těžko zbavovali. Jaký je teď ten kdysi tak obdivovaná Západ?
Německo se dopracovalo k tomu, že důchodci, kteří pozdvihli Německo z poválečného balastu, dostávají méně peněz, než nepracující a neužiteční migranti. Lidé se v něm bojí o práci, hlídají si cokoliv, co řeknou a opozice je fyzicky napadána. Na ulicích není bezpečno. Stát vede bývalý komunistický kádr Merkelová. Projevit názor formou demonstrace znamená riskovat zmlácení policisty, zatčení, vyhazov ze zaměstnání a problémy rodinných příslušníků. Připomíná Vám to ČSSR před rokem 1989? Právem. Itálie je zaplavována migranty, progresivní ministr vnitra Salvini bránící svou zemi vláčen po svržení po soudech. Ve Francii se demonstrovalo i dříve, ale aby se do sebe pustili policisté a hasiči, to tu ještě nebylo. Hoří katedrály, jsou páchány atentáty, zabíjeni Francouzi. Kdysi bezpečné Švédsko hoří a Afričané znásilňují krásné Švédky a ve školách je místy převaha muslimů. Malmö je v jejich rukách celé. Ve Španělsku mají Katalánci zaječí úmysly a jsou za to náležitě biti. Velká Británie už je částečně chalifátem a Londýn městem, kde na bělocha nenarazíte. Vzduchem létají nože, arabské gangy ovládají celá města a podsvětí. Ani Austrálie už není tou svobodnou zemí jako kdysi. Restrikce zbraní, náhubkové zákony a další skutečnosti změnily i tuto krásnou ostrovní říši.
Spojené státy jsou kapitolou vymykající se všemu. Pocit z vlastí nadřazenosti a práva být kdekoliv doma se mění v zoufalství. Jak křehké USA jsou ukazuje momentální rabování v mnoha městech. Los Angeles opouští starousedlíci, kdysi výstavní bulváry se vylidnily. Amerika je především naleštěná bída zadlužená po uši. Donald Trump se snaží, seč mu síly stačí, nicméně Demokraté vládnoucí v posledních létech dělají vše proto, aby svou zemi utopili v krvi. Navíc právě USA jsou domovem hlavních aktérů Deep State, tedy lidí toužících ovládnout svět. Jestliže evropské zlo má domov v německých vládních palácích, pak to světové pochází ze starých rodů Rockeffelerů a Rotschildů často operujících v USA, a teprve poté v Evropě a jinde.
Západ postrádá to, čím nás tolik lákal. Demokracií, svobodou, bohatstvím, solidaritou. Stal se z něj spratek vycházející z práce předků. Změnil se na prolhaný systém držící pohromadě pomocí peněz, médií a koncentrace moci. Už dávno jsme měli procitnout a najít si svou cestu. Probudit se ze snu, kterým byla sounáležitost s těmi kdysi tak obdivovanými státy. Každý rok, který ztrácíme v EU, bude jednou neskutečně draze vykoupen. Opravdu nám tak málo záleží na našich dětech?
Jindřich Kulhavý
