Kde je vzít?

  Moderní doba je však postavená na něčem jiném, než na manuální zručnosti. Do popředí se i díky kinematografii a televizní tvorbě dostal jiný životní styl. Hrdiny jsou lékaři, úředníci, tzv. pracující inteligence. O soustružníkovi a automechanikovi u nás už film neuvidíte. A když, tak se zabývá nikoliv jeho prací, ale aktivitami po ní. Módním se stalo jít do kanceláře, surfovat na netu, dát kafíčko, oběd a poté jít někam cvičit, běhat, jezdit na kole, to aby se člověk trochu hýbal. O tom, že existují lidé, kteří jsou po práci tak unavení, že na nějaký sport nemají ani pomyšlení, se v podstatě nemluví. Je to nezajímavé a není to cool. Takže máme přeplněné kancelářské budovy minimálně produktivními lidmi, nově vzniklé úřady, desítky nesmyslných komisí. Kdo se nechytne ve výše uvedených místech, založí neziskovku, udělá si kurz na psychologa, maséra, zkusí obchodovat. Pustit se do výroby a vývoje čehokoliv je složité, protože chybí odborní lidé. Nikoliv s vysokou školou a stejně vysokými požadavky, ale vyučení svářeči, obráběči, elektrikáři, instalatéři, zedníci, řidiči speciálních vozidel… Pokračovat by do do nekonečna. Chcete sekretářku, administrativní zaměstnance, manažery? Otevřete přijímací proces a přihlásí se jich mraky. Toužíte po svém autoservisu? Vezměte si montérky, nakupte stroje a nářadí a můžete otevřít. Jen tam budete samotní. Automechanika buď neseženete, nebo mu budete platit jako mourovatí. Z 10ti přijatých jich 9 vyhodíte, protože jinak byste jim museli zlámat ruce. Lakýrník? Klempíř? Tak to máte smůlu. Možná z Ukrajiny.

  Tím jsme se dostali k zajímavému úkazu. Čím nižší úroveň národa, tím manuálně šikovnější lidé tam žijí. Jsou totiž odkázáni sami na sebe. Musí být schopni si vyrábět nástroje, opravovat ty dlouho fungující. Vzpomeňte si na minulost. Kde kdo pracující v JZD či v továrně uměl svářet, lepit, natírat, stavět, vyklepávat. Všeumělů bylo hodně a za pár korun nebyl problém vrátit život nejedné porouchané věci. Postupně se přešlo na nový způsob. Mění se celé díly, vyhazuje se i to, co kdysi běhalo podstatně déle. Přestože někdy nebyl ani kvalitnější materiál, věci byly uzpůsobeny tomu, že se budou udržovat v provozu dlouho. Nyní jsou předurčené ke krátké životnosti a snadné výměně. Mrhá se tak mnohem více. Změnila se i výroba. Robotizace vyhnala řadu řemeslníků od strojů. Jde o krátkozraký přístup. Jistě, výroba je efektivnější a přesnější. Ale už chybí i ti, kteří by roboty konstruovali a vyráběli. Některé kdysi běžné profese jsou nedostatkové a vyvažované zlatem. Došli lidé.

  Automatizovaná výroba, zvýšená produkce a horší kvalita způsobují rychlejší obrátku produktů a zboží. Lidé mění auta po 3letech užívání, u elektroniky platí, že je stará v okamžiku prodeje. Vývoj jde dopředu, ale nikoliv ve všem. Stará řemesla jsou stále potřeba. Změnily se hodnoty. Ručně vyráběné věci se staly luxusními, zatímco strojově vytvářené hodnoty jsou naprosto spotřebními a konfekčními. Platí to nejen o autech, ale i oblékání, módních doplňcích, stavebních úpravách, špercích a hodinkách. Právě nyní lze pochopit rčení o zlatém dnu řemesla. Skutečně, kdo něco umí vyrobit, opravit, vytvořit, stává se podstatným kolečkem v společenském soukolí. Je li navíc šikovný, má jistou dobrou budoucnost. Sice pracnější, než úředník sedící na teplém místečku, ale bude vždy žádaným, váženým a toužebně vyhlíženým. Doba všeumělů končí. Mladí už si nejsou často schopní ani vyměnit kolo u auta, netuší, že existuje pravý a levý závit, nerozeznají žárovku od soustruhu. Zato umí vygooglovat informaci o tom, je li volný hotel na druhém konci světa. Jenže…. Když píchnou pneumatiku, jsou v tu chvíli v situaci, kdy je třeba jednat. Když jim praskne těsnění ve vodní baterii, musí vědět, že je třeba někde v domě vypnout vodu, a poté si to těsnění třeba i vyměnit, pokud to tedy jde. Stojí to méně, než kupovat celou baterii a volat instalatéra. Příkladů lze uvádět mnoho, realita je však taková, že máme stovky a tisíce nepotřebných absolventů vysokých a naprosto nepoužitelných středních škol, ale chybí řemeslníci ochotní vzít montérky a schopní skutečně něco užitečného dělat. Navíc pracující inteligence už neumí vzít do ruky ani šroubovák, natož svářečku. Dříve vedoucí výroby často prošel celým procesem od začátku a dokonce, oslovení mistr bylo pro změnu reálným vyjádřením toho, že dotyčný uměl vše, co měli jeho podřízení v náplni práce.

  Nynější problém s řemeslníky má tak kořeny ve špatné skladbě školství, aroganci vůči manuálně zručným lidem a v ignoraci výhledových potřeb lidstva. Vše moderní a řízené elektronikou je závislé na elektřině. Takže po vypnutí vypínače je po legraci. Klasická mechanika je daleko méně náchylná k odstavení z provozu. Navíc v případu nutnosti spolehnout se sám na sebe je lepší něco umět, než doufat, že google poradí. Návrat mládeže k řemeslu by měl být prioritní zájem společnosti a mělo by k němu směřovat velké úsilí, podpora státních orgánů, zároveň je třeba změnit platové ohodnocení manuálně pracujících lidí. Je nepochopitelné, když kafíčko popíjející asistentka vydělává 2x tolik, než opravář zemědělských strojů musící zvládat několik řemesel najednou. Jedině pak bude možné otvírat tolik potřebná učiliště. Nyní se politici dohadují kolem maturit. Maturita je pouze zvláštním druhem závěrečné zkoušky většinou ne úplně vypovídající u užitečnosti absolventa. My potřebujeme něco úplně jiného.

J3.K