Když se hlasuje….

  Kabátu se to okamžitě vrátilo ve vynikající reakci publika na úspěšném úterním koncertu, kdy bouřlivá a nadšená | O2 Aréna skupinu přijala snad s ještě větším uznáním, než jindy. Tomáš Ortel se svým vlastenectvím projevovaném nejen v textech vlastních písní nelíbí velké části naší kulturní scény, kterou známe pod názvem Kavárna. Loňské ostudné chování romského rapera Banga, který opustil protestně sál ve chvíli, kdy byl Ortel vyhlašován, dalo příčinu k letošní absenci skupiny na samotném slavnostním večeru. Inteligence frontmana Ortelu je natolik evidentní, že jeho neúčast vysvětlená neochotou vytvářet z národem sledovaného televizního vysílání politickou agitačku má svou logiku. Samotný Radek Banga má za sebou drogovou minulost a v jeho skladbách je mnoho vulgarity, která rozhodně nepatří mezi žánry, které by tohoto Róma katapultovaly na první místa v žebříčku popularity.

  O to smutnější je, že tento kdysi bezdomovec žijící nyní v honosné vile momentálně pořádá akce pro školy zaměřené na výchovu našich dětí. Poučuje je nikoliv o potřebě zůstat slušným člověkem, ale rozdává rozumy, jak se stát úspěšným.  Jeho názory se rozcházejí s těmi, které dostaly Tomáše Ortela do podvědomí mnoha Čechů. V nynější době, kdy je vlastenectví považováno víceméně za trestné, patří Ortel mezi minimum umělců, kteří realistickou tvorbou přispívají k uvědomění si lásky a vztahu k vlastní rodné zemi. Nejde o žádný extrémní nacionalismus, ale o prosté povědomí, že existují rizika, která mohou změnit to, že v Čechách žijí Češi s bohatou historií, mající své zvyky, práva a závazky. Stačí se začíst do textů, které v sobě nesou poselství dotýkající se každého z nás v tom pozitivním smyslu. Banga oproti Ortelovi patří k národnostní menšině, jejíž příslušníci jsou většinou součástí sociálně nepřizpůsobivé skupiny plnící nejen naše věznice, ale zároveň zatěžující sociální systém této země více, než kdokoliv jiný. Radek Banga se sice vyšplhal ze dna nahoru, otázkou zůstává, pomocí čeho a koho. O jeho bratrovi navíc víme, že je součástí inkvizičního oddělení na portálu iDnes, kde stojí za cenzurou tvorby autorů uveřejňujících zde svou tvorbu na veřejně přístupných stránkách.

  To důležité na celé aféře je skutečnost, jakým způsobem lze ovlivňovat ankety a další podobné akce. Ve světle této aféry nás může napadnout otázka, je li něco podobného možné u té nejvyšší šarže, tedy u voleb. I zde lidé odevzdávají své hlasy, které někdo nějak sčítá. O možnostech zmanipulovat výsledky jsme se přesvědčili při prezidentských volbách v Rakousku, kdy se musely opakovat, v USA bylo děláno vše pro vítězství Hillary Clinton také, a i u nás došlo k výpadku počítačů ve chvíli, kdy se sčítalo. Je tedy třeba se ptát, jak je možné věřit něčemu, co se nedá nijak zkontrolovat a zároveň jde o obrovské peníze a moc. O množství chyb ve sčítání po posledních parlamentních volbách už nás média opatrně informovala, dokonce došlo k výměně poslance Bendla za ODS, jenže tyto nedostatky se údajně týkaly pouze preferenčních hlasů. Je to však pravda? Není to vše jinak? Nedá se v něčím zájmu při sčítání našich hlasů ovlivnit výsledek ve prospěch toho, kdo se někomu hodí nejvíc? V historii už lidstvo podobné pokusy zaznamenalo a poslední doba spojená s návratem diktatury EU a neomarxismu jdoucího ruku v ruce se sluníčkářstvím a naivní sebedestrukcí tomu opravdu nahrává.

  Zlatý slavík se stal mementem. Blíží se podobně populární prezidentské volby a všichni víme, že například kandidát akademik Drahoš by byl pro činovníky z Evropské unie vhodným kandidátem, který by poslušně plnil jejich příkazy, to i přesto, že by se tím postavil proti vlastnímu národu a zemi. Vraťme se však zpět na naší kulturní scénu.V podstatě je nyní úplně jedno, jaké bylo konečné pořadí. Tomáš Ortel naprosto nevinně odkryl zpolitizované pozadí kulturní scény, kterou prezentují naše média. A Kabátu i Michalovi Davidovi patří dík za jejich odvahu zůstat těmi, kteří svou oblibu nemusí získávat pomocí berliček a podvodů. Bude ještě příští rok tato akce existovat? Pokud ano, můžeme se těšit na to, jak bude slavnostní vyhlášení vypadat. Jisté už nyní je, že vážnost Slavíků je minimální a obejdou se bez Tomáše Sokola, za to by na nich mohl zářit jiný Tomáš. Opět je třeba se ptát, dopustila li by to Kavárna a byla li by přítomná, a zároveň dokázala li by krotit své emoce. A Banga? Ten už asi nikoho nezajímá.

J3.K