Mládež se mění?

  Vrátíme li se o pár desítek let zpět, ležela v té době výchova dětí na dvou subjektech. Jedním byla rodina a druhým byla škola. Rodiče doma měli vždy větší slovo a starali se nejen o podporu školy při zvyšování vzdělání, ale především určovali svým potomkům určité mantinely a hranice, ve kterých se pohybovali. Zároveň existovala mnohem větší soudržnost uvnitř rodin, kdy děti byly vychovávané nejen k poslušnosti, ale zároveň tím, že byly ve větším kontaktu s prarodiči, i k úctě ke starším. Je třeba si uvědomit, že se daleko méně migrovalo a vztah k rodné ,,hroudě“ byl mnohem těsnější, než je tomu nyní. Nebylo ničím zvláštním, když syn dědil povolání otce a celé rodiny spolu trávily více času.

  Jedním z aspektů byla možnost volnočasových aktivit, které se častěji u mládeže v době minulé odehrávaly venku kolem domu. Jistý rozdíl byl mezi městy a venkovem, přesto především o víkendech i městské děti směřovaly s rodiči na chalupy a chaty. Doba se změnila a vše je jinak. Venkov se pomalu vylidňuje a mladí vidí perspektivu v životu ve městech. Fyzická práce spojená se zemědělstvím či průmyslem v některých oblastech mládeži nevoní. Ovlivňuje to jak posun školství k humanitním oborům a intelektuálnímu zaměření, tak i absence učňovských oborů a nedostatek starých mistrů. O negativním dopadu na celé národní hospodářství nemůže být ani pochyb. Prostě nejsou lidé.

  Jak to vypadá v době studentů stávkujících za čistotu planety? Rodina pozbývá mnoho z toho, co znamenala kdysi. Hon za vyšší životní úrovní má své oběti. Pracující generace se usilovně věnují své práci a není nijak výjimečným, když se u především větších dětí schází všichni doma večer kolem 19.hodiny. Do té doby je každý jinde a večer už není tolik času navzájem komunikovat. Výchova tak přechází na školy a mimoškolní aktivity, přičemž většinou se jedná o sportovní kroužky. To v lepším případu, protože existuje vysoké procento dětí věnujících se doma svému počítači. Právě kybernetika za velmi krátkou dobu změnila prostředí, v němž děti vyrůstají. Různé mobily, tablety a notebooky nahradily kdysi tak oblíbené lítání kolem domu, kdy jedinou sociální sítí bylo setkávání na klepadle koberců. Absolutně se vytrácí schopnost komunikovat v reálu s jinými lidmi, místo toho funguje mládež na sociálních sítích, to i v oblasti seznamování se. Mimo ně to prostě drhne.

  Dá se vcelku s jistotou konstatovat, že to jsou opět počítače, co přivádí mládež k domněnce, že pracovat je možné především mentálně, zatím co manuální činnost se stala výsadou těch starších a nemoderních generací. Klávesnici totiž ovládá každý, ale dejte pubescentovi do ruky pilník či kleště a většinou si u toho zláme ruce stejně, jako mladá slečna vypadne z okna, když ji matka požádá o pomoc s předvánočním úklidem, případně hrozí jiné zranění, když se pokusí ji posadit třeba za šicí stroj. Zcela logicky pak další kroky k dospělosti vedou na školu, která má sice honosný název, ale k manuální zručnosti nikdy nikoho nedovedla. Zato produkuje diplomy ověšené absolventy bez jakékoliv možnosti využití. Navíc mladí ekologové sedávající před školou s transparentem o stávce žijí naprosto konzumním životem, kdy už se téměř nic neopravuje, vše vyhazuje a přírodu tak zatěžují podstatně více, než tomu bylo v době mládí jejich předků.

  Školy převzaly velkou část výchovné role. Jestliže kdysi měla za úkol vzdělávat a součástí byla určitá propaganda režimu, vždy záleželo na jednotlivých učitelích, jak vnímali vedoucí úlohu KSČ, pak zbytek ležel na bedrech rodičů. Momentálně se však školy staví do pozice určující další směřování dítěte a v mnoha ústavech je rétorika a politická výchova postavena nad kvalitu vzdělání. Školní indoktrinace a průnik neziskovek do vyučování už výrazně převyšují bývalé aktivity Pionýra a SSM.  Přitom se snižují nároky na tak důležité předměty, jakými jsou matematika a fyzika, mladým stávkujícím chybí znalosti i z biologie a chemie, absolutně ignorují dějepis a česky také moc neumí. Občas si přečíst některé příspěvky na sociálních sítích může přinést šok. Rodiče mohou být do školy předvoláváni za to, že se jejich syn či dcera nejsou ochotní podvolit ideologii prosazované školou, případně jsou děti manipulované do určitého způsobu myšlení. Což připomíná dobu socialistického temna, nicméně tehdy se rodiče dostavovali do školy především kvůli kázeňským přestupkům. Přesto doby minulé s výjimkou politiky byly tak nějak i v těch školách svobodnější. Šikana se řešila méně často, drogy se školám téměř vyhýbaly a alkohol a kouření spojené s pubertou se dařilo eliminovat sice s vypětím, ale rozhodně menším, než vyžadují injekční stříkačky a marjánka.

  Sportovní činnost mládeže je momentálně ve stavu, kdy si buď každý rodič myslí, že vychová reprezentanta, nebo naopak na sport časem rezignuje. Chybí pohyb pro radost a univerzálnost, vše se bere podstatně prestižněji. Příčinou je dojem, že nejlepší sportovci jsou zároveň bohatí. To platí jen pro skutečné špičky, realitou u ostatních je šílená dřina, vysoká finanční náročnost a nejistý výsledek. Obrovská rivalita v klubech je poté často stresující pro všechny, nenaplněné představy zklamáním a seberealizace nahrazující sport vede často k neoprávněnému aktivismu a ztrátě smyslu pro realitu. Jestliže sport a manuální směřování znamená vysoký podíl dřiny, pak aktivismus je vcelku snadným způsobem, jal se zviditelnit a často se stát i profesionálním potížistou. Navíc vztah k nám starším se změnil úplně. Vzpomeňte si, jak se kdysi zdravilo, pomáhalo starším lidem a naslouchalo se jim. Teď může zaznít, že babička je ekologická svině, rodiče ničí planetu a volební právo by mít také neměli. A ti starší místo rozdání pár facek, snížení výše apanáže a pořádného zaracha radši mávnou rukou s tím, že se mladí uplácají sami.

   To je však falešná představa. Jejich sebevědomí podpořené nezájmem při výchově, snížením možností a ochotou trestat, zavíráním očí před drzostí, agresivitou a nadřazeností mládeže je cestou do pekla. Absence hovorů o politice, přírodních zákonech a historii poté vede k ideologickému odklonu mladých od reality a jejich snadné manipulovatelnosti, která dostává po dosažení věku, kdy mohou volit, výrazné kontury a dopady jejich volby jsou drastické. Navíc rodiče často pro klid doma dávají hlas stejným subjektům jako jejich děti, což dovedlo třeba populistické Piráty zaměřené na mladou generaci k dobrým volebním výsledkům, to i přes to, že nic neumí, nedokázali, nemají odborníky a jejich ideologická mantra tak nějak na dálku zapáchá zelenou filozofií. S politováním nakonec musíme konstatovat, že nastalý stav jsme si tedy zavinili my starší svou nedůsledností, pohodlností a naivitou sami. Liberálnost změnila výchovu k nepoznání a k horšímu.

Jindřich Kulhavý (J3.K)