Moderní doba v zajetí hesel

  Osobní data jsou vynikajícím obchodním artiklem. Už to, že jste, je pro obchodníky dobrou zprávou. Když navíc vědí, kde jste, co děláte, co Vás baví, co jíte, v čem chodíte, jezdíte, kolik máte dětí, jak trávíte volný čas, co nakupujete, co nesnášíte, koho volíte, jak vypadáte, kolik let tu už jste, jste muž či žena, preferujete li vztah s mužem nebo ženou, nemovitostí a peněz, v tu chvíli se stáváte potencionálním zákazníkem a klientem. Dostanete přidělené číslo, plastovou zákaznickou kartu, zvolíte si heslo, způsob komunikace a placení, dostali Vás. Všechna ta hesla, která používáte, by se měla lišit. Normální člověk jich má třeba 10, hodně aktivní lidé i 3x tolik, protože je potřebujete u telefonů, počítačů, při registracích na stránkách, přihlašování do mailu, internetbakingu, na facebook a jiné sociální sítě, na obchodní servery, ale i k občance a platební kartě. Různorodost hesel je doporučována kvůli bezpečnosti, kterou neustále narušují různí hackeři. A protože ani sebesložitější heslo pro ně, respektive pro programy jimi používané, není žádný problém, snaží se odborníci vymyslet další kombinace zajištění. Takže existují systémy plné kontrolních otázek, napojení na telefonní čísla, jiný mail, k němuž zase potřebujete heslo.

   Problém nastává ve chvíli, kdy si heslo zvolíte a ihned někam nepoznamenáte. Počítače i mobily si už totiž Vaše hesla uloží, ale zpět Vám ho většinou neprozradí. Nejste přeci debil, který by si ho nezapamatoval. Takže dalších pár let se přístroje automaticky připojují, to až do doby, než jej potřebujete vyměnit. V tu chvíli jste v koncích. Zkuste na Seznamu získat zpět své zapomenuté heslo. Jestliže hacker ho objeví za pár minut, Seznam po Vás chce odpovědi na kontrolní otázky typu kdo je Váš nejoblíbenější herec, poptá se, komu často píšete, jaký je vzhled mailové schránky. Proboha, kdo to má vědět? Možná jste při zakládání mailu před deseti roky, když zrovna běželi Rafťáci, napsali jméno herce Mádla a po jeho inteligenčních politických výblitcích z posledních let byste si radši zlomili ruku, než byste něco podobného zase napsali, případně jste si tam dali Holubovou, která Vás nedávno nazvala víceméně bezmozky, to jen proto, že jste přispěli ke zvolení Zemana prezidentem, zatím co si z jejího oblíbence Drahoše na facebooku utahujete. Takže po tolika letech si těžko představíte správnou odpověď na kontrolní otázku a jste v koncích. Nikdo Vám heslo nesdělí a nabídnou založení nového mailu. Nikoho nezajímá, že ten původní je pro Vás velmi důležitý, pro některé až životně.

  O problematice potřeby občasné obnovy elektronických spotřebičů se dá psát donekonečna a lidé si uvědomují, že jsou sní spojené nepříjemné úkony většinou spojené se sháněním ajťáka.  Takže dokud to jde, jede se na starším přístroji, který je však nastaven tak, aby vydržel omezenou dobu. A když někomu slouží déle, prostě se stopne vývoj softwaru a člověk prostě chtě nechtě zakoupí nový produkt. Třeba u televizí se našim politikům povedl majstrštyk, když během pár let znovu změnili vysílací frekvence a přinutili lidi neochotné zabývat se několika dálkovými ovládáními koupit nový přístroj. Navíc jen proto, aby byl uvolněn vzdušný prostor 5G technologii, kterou již v Japonsku a Austrálii zakázali z důvodu ohrožení zdraví jak lidí, tak i zvěře. To u nás se nic podobného v potaz nebere, O2, T-Mobile a Vodafone potřebují rozšířit služby, přenosné sítě jsou přetížené a internet kolabuje. Co na tom, že nám po spuštění vyskočí mozek z hlavy?

  Elektronika vstoupila do soukromí i jinde. Platby v obchodech pomocí karet jsou zlem, které si lidé neuvědomují. Pokud něco skutečně narušuje soukromí, pak je to právě tento způsob nakupování. Banky i obchodníci o Vás ví vše potřebné. A obě tyto skupiny subjektů jsou povinné předávat tyto informace policii a finančním úřadům. Zároveň s nimi i obchodují, respektive mohou to dělat. Takže jste pod drobnohledem i kontrolou. Kde kdo ví, kde a co nakupujete, také za kolik, ale též kde žijete, kde se pohybujete. V tu chvíli je možné srovnávat Vaše příjmy a výdaje, zadluženost i majetnost. A od toho se odvíjí další možnosti dozoru, na jehož konci může být pár let ve vězení, ale také vykradené dům a účty. Ještě větší průšvih to bude, až se přejde k záporným úrokům v bankách. Nebudete chtít platit za to, že máte peníze na účtu, jenže… S navyšováním počtu plateb kartou dojde k utlumování hotovostních plateb a až skončí úplně, bude postačovat vypnutí terminálů a nekoupíte si ani rohlík. Tvrzení, že nemáte co skrývat, bude v tu dobu už jen klišé. Prostě jeden den budete mít na účtu milion, druhý den nulu. Stalo se to před pár roky na Kypru a bude stávat zase. Probudíte se jako rukojmí bank, státu, politiků. Ne vždy je elektronika progresem vedoucím k našemu dobru. Za pláštíkem pohodlnosti je skryt represivní systém. Jsme v zajetí hesel, pinů, čipů, vizuální kontroly pomocí kamer. Přijde li přírodní katastrofa či válka, bude návrat k mechanice a technice, výměnnému obchodu a životnímu realismu bleskovým. Platí to nejen pro obchod, ale i dopravu, komunikaci mezi lidmi. Nezapomínejte tedy na to, že i bez elektroniky se dá žít a někdy i lépe. Mnohem lépe. Ostatně platba kartou je pro nás konzervativce stejné zlo, jako sex s gumovou pannou. Ono pomazlit se s těžce vydělanou pětitisícovkou je totiž fakt lepší, než o ni přijít, aniž bychom ji někdy spatřili.

J3.K