Právě se nacházíte:

Násilí místo jednání

27. 01 2019

www.inadhled.cz    Francie byla vždy symbolem země s vyspělou kulturou, bohatou historií, šarmantními ženami, vynikající kuchyní a dobrým vínem. Azurové pobřeží, La Provance, Savojské Alpy a nádherná Paříž s mnoha památkami zvaly k návštěvě každoročně mnoho turistů a rozhodně měly co nabídnout. Mistrovské tituly v kopané a rugby, řadu úspěchů v mnoha dalších sportovních disciplínách včetně automobilového sportu dělají z této země velmoc i v této oblasti  K Francii však bohužel patří i dlouhodobě levicová politika se silným sociálním programem, vysoké daně a bohatá koloniální historie s mnoha negativními dopady na současnost.

  Dlouhodobě prosazované multikulturní složení francouzské společnosti mohlo poměrně dlouho vypadat, jako zdařilá integrace jiných národů do evropského prostředí. Poslední roky však naznačují, že nikoliv vše bylo tak dokonalé. V době, kdy se radikalizují napříč naším kontinentem muslimové, kteří sem přišli již před mnoha roky a nacházejí se tu již třeba ve třetí generaci, se na povrch dostává i to, jak moc je tato komunita dotovaná státem. Výše daňových odvodů je spojenou nádobou s tím, kolik peněz odchází do sociálního systému, na kterém je závislých mnoho jednotlivců. Nově příchozí migranti, k jejichž podpoře vyzývá Evropská unie, navýšili ještě více zátěž státního rozpočtu. Dokáže to vše ,,utáhnout´´ francouzská ekonomika? Zdá se, že ne všichni mají na to stejný názor. Ostatně i prezident Macron již pravděpodobně zjistil, že to nedokáže, a rozhodl se opět zvýšit daně, tentokrát týkající se pohonných hmot. Výsledkem této akce je povstání Žlutých vest. Původně vyšla do ulic střední vrstva, postupně se přidávají studenti, senioři. Víkendy patří demonstrací a nepokoje trvají už deset týdnů.

  Proti nespokojeným demonstrantům, kterých se do protestů zapojily už statisíce, byly nasazeny všechny policejní síly. Brutalita, se kterou přistupují k davu spojeném žlutou barvou, připomíná akce policejních sborů v Palachově týdnu u nás v roce 1989. Násilí, mlácení lidí, jejich odvlékání a perzekuování nabírá na obrátkách. Záběry, které Vám Česká televize rozhodně nenabídne, jsou opravdu drastické. Policejní mlátičky si často za oběť vybírají dívky a ženy, neštítí se napadnout seniory. Vzduchem létají projektily, které za určitých okolností mohou způsobit závažná zranění v řadách demonstrantů. Přestože Žluté vesty jsou již organizované a mají své vůdce, vláda a Macron dosud nebyli schopní zasednout k jednacímu stolu a nabídnout dostatečně odpovídající změny v politice a ekonomice. Místo toho se snaží francouzský prezident získat spojence v zahraničí a podpis mezinárodní smlouvy mezi Francií a Německem je důkazem toho, že se Macron stále cítí být oprávněným k tak zásadním krokům. Přestože svůj post brání nasazením veškerých policejních sil snažících se umravnit nespokojené spoluobčany, na venek se tváří, jako by se nic nedělo.

  Naši politici k situaci ve Francii mlčí. Je s podivem, že hlasití kritici ruského systému a čínského způsobu vládnutí přehlíží aroganci francouzských elit a agresivitu policejních složek. Nevyjadřují se ani mávači s tibetskou vlajkou či obhájci lidských svobod spojených s migrací, svobodymilovní Zelení a Piráti. Své vyjádření nepřidali ani obhájci EU. Všude ticho po pěšině. Náhle se všichni až na členy SPD náramně shodují. Kalousek s Babišem, Fiala s Gazdíkem, Schwarzenberg s Bartošem. Nikomu nevadí, že ve Francii teče krev. Kdyby se něco podobného dělo v Moskvě, na Pekingském náměstí, či kdyby Donakd Trump vyslal na příznivce Demokratů ozbrojené složky, rázem by tu všichni liberální demokraté řvali, jako protržení. Povrchnost těchto pokřivených lidí kázajících nám morálku, jak se máme chovat, jak myslet, a co je pro nás dobré, je do očí bijící. Pro strany, které dosud nevydaly jedinou protestní nótu, nezkritizovaly postup francouzské vlády a tváří se, jako by se nic nedělo, prosté obyvatelstvo ve Francii nic neznamená. Je pravděpodobné, že podobný přístup mají i k našim lidem. Stejným paradoxem je, že se nevyjadřuje ani Evropský parlament a jeho poslanci, či eurokomisaři. Radši se zabývají polskou justicí, našimi energetickými štítky a dalšími ptákovinami, které jsou pro život v Evropě nepodstatné. Otázkou tedy zůstává, potřebujeme li ještě tuto unii. Němci a část Francouzů už jasně dali najevo, že chtějí v Evropě vládnout bez ohledu na názor ostatních. Jejich vzájemná smlouva podepsaná Merkelovou a Macronem  je výsměchem všem eurohujerům z řad našich politiků. A také těm, kteří je volí.

J3.K

Speciály

Tipy