Nenávist až za hrob

  Vynechme však něco, co jen tak nezměníme. Daleko horší stav zapřičiňuje  fenomén dnešní doby. Lidé se přestávají mít mezi sebou tak nějak rádi. Vytrácí se zásadní atributy slušného chování, jakými je úcta ke stáří, tolerance, vstřícnost, schopnost diskutovat a naslouchat. Především mladá nastupující generace získává dojem, že již při narození věděla vše a s přibývajícími léty so uzurpuje jistou nadvládu nad těmi, díky nimž tu je. Liberální výchova způsobila extrémy, které by v minulém století byly nemyslitelné. Arogance vyzařující z mladých pánů a dívek je jedním ze zásadních jevů a výrazně se stupňuje.

  Není se čemu moc divit, když jim je dáván prostor, který jim nepatří. Jak může například jakási nyní čerstvě sedmnáctiletá Thunbergová křičet na sympóziích na přední světové politiky a byznysmeny, a ti jí ještě tleskají? To samé platí o plno dalších bezvýznamných aktivistech rozdávajících rozumy v médiích o věcech, ke kterým se díky své nezralosti a neschopnosti vnímat souvislosti ani nemohou objektivně vyjadřovat. Jak se může vytvořit dvousettisícový dav vedený a moderovaný nedostudovaným teologem a partičkou mléčňáků kolem něj? Člověk neschopný dokončit vysokou školu v době, kdy ji udělá díky ztrátě dostatečných nároků na studium i trochu šikovnější šimpanz, mladík fakultu opustí a jde kázat národu, co je dobré a co nikoliv. A lidé místo toho, aby sebevědomému hnědokošilníkovi neschopnému formulovat, co by se stalo, kdyby náhodou jím požadovaná demise vlády přišla, dotyčného nechali v naivní iluzi zmizet v davu, tak mu provolávají slávu a naslouchají jako Mesiášovi. V Parlamentu ČR zasedne politický potěr, jehož předností je buď exotický vzhled, účes připomínající mušketýry či prostě ještě vlhké razítko v občance. Nikoliv moudrost, zkušenost a odbornost.

  Obrázek nám poskytují opět především sociální sítě. To, co jsme si kdysi v mládí ve vypjatých chvílích jen tak brblali pod rašící vousy, to nyní mohou postpubescenti prezentovat veřejně ve svých statusech. A někdy se zdá, že čím agresivnější výrok, tím více jsou oslavováni mezi sebou. Skupiny mladých vzájemně komunikují se svazáckým nadšením, přičemž je jejich nenávist ke starší generaci stále zřejmější. Tajemstvím zůstává, chovají li se tak i k rodičům, či jde li o vztah všeobecný ke všem, kteří dle nich překročili jistou věkovou hranici. Týká li se to i vlastních rodičů, pak zjevně pokračuje degradace rodiny a na vině jsme skutečně mi starší, kteří jsme pod vlivem světového trendu umožnili liberalizaci výchovy mládeže. Částečně je to způsobeno tím, že se posunuje hranice zplození potomků, protože starší rodiče jsou většinou tolerantnější a výchovou tak nějak unavenější, takže se zvyšuje benevolence mezi rodiči a dětmi. Ušili jsme si na sebe bič. Pokud se však k nám chovají naši potomci slušně, nikoliv však k ostatním starším lidem, vychovali jsme je špatně, a ta naše vina je ještě větší.

  Je tu však ještě jeden aspekt. Všimněte si, že v mnoha zemích převzaly vládu ženy. Což často vede k naprosté destabilizaci daného státu. Momentálně to vnímáme především v severských zemích Evropy a v Německu, Ženy přebírající vedoucí pozice patří k modernímu přístupu vnímání ženské role. Jenže modernost nemusí přinášet progres. Jejich vzestup vznikl v zárodku v jednotlivých rodinách, kde posílil jejich vliv natolik, že často vzniká oprávněný dojem jisté nadbytečnosti mužů. Což se týká i výchovy. Určitá měkkost žen, tolerování věcí, které by kdysi končily fackou od táty či přehnutím přes koleno a seřezáním řemenem či vařečkou, to vše ovlivňuje v důsledku chování mládeže. Děti se přestaly bát průšvihů, jsou nedisciplinované. Vše dovršilo zrušení základní vojenské služby, která byla jakousi pomyslnou maturitou v dospívání muže a ovlivnila i výchovu dívek tím, že jejich ročníky potencionálních partnerů prostě zmizely a mladé slečny měly část trochu vyzrát….a něco se po boku mámy naučit.

  Vraťme se k sociálním sítím. Jejich existenci lze považovat za kontraproduktivní. Pro starší jde sice o informační dálnici jdoucí souběžně s médii, pro mladé je to především seznamka a místo, kde mohou bezpečně kritizovat nahlas cokoliv, bavit se a žít druhý život. Kdo by se bez sociálních sítí dozvěděl o agresivních jedincích typu Thunbergové, Hřebenáře, Jandy či Cempera a mnoha dalších, které právě toto prostředí udělalo známými? Jejich nenávist vůči lidem je naprosto zjevná. Postupně se k nim nabalují další v normálním životě neužiteční jedinci. Imaginární svět už našel cestu, kudy proniká do toho normálního a stává se smutnou součástí kultury. Nasupení mladí lidé odsuzují a urážejí ty starší. Přáli by si odebrání volebního práva seniorům, nazývají je příživníky a veřejné obavy ze zhroucení důchodového systému přetavují v názory, že jim starnoucí generace krade peníze. To říkají lidé, kteří ještě nic nedokázali. Vrcholem poté byly reakce na smrt Karla Gotta či nyní předsedy Senátu ČR Kubery. To už nešlo o nevkus, ale o ukázku toho, kterým směrem se mládež ubírá. Bohužel, většinou pod dohledem těch starších, pro které se nenávist stala běžnou součástí života. Vytratila se úcta, soudružnost a solidarita mezi generacemi.

Jindřich Kulhavý (J3.K)