Normální svět na Západě nehledejme, dávno tam není...

  Západ pro nás znamenal před rokem 1989 oficiálně nepřítele nasáklého kapitalistickým zřízením, kterého vyráběla především marxisticko-leninská ideologie, na níž bylo postaveno socialistické zřízení a z níž vycházela vedoucí úloha KSČ. To vše samozřejmě pod dohledem moskevského politbyra. Studená válka probíhající v té době vytvářela nenávistné prostředí. Komunistická propaganda byla vůči Západu agresivní a …. Paradoxně při pohledu zpět občas odhalovala to, co se stalo důvěryhodným až o něco později. Přestože jsme na první pohled byli proti Západu pozadu, o čemž nelze pochybovat především na technologické úrovni, v plno dalších ohledech to zase nebylo tak hrozné.  O tom jsme se ale přesvědčili až mnohem později a momentální situace nás jen utvrzuje v tom, že lecos bylo za socialismu propracovanější než nyní. Týká se to například určitých sociálních potřeb, školství a zdravotnictví. Pravdou je, že se o tom dá polemizovat donekonečna, jistou však zůstává tehdejší lepší sociální zajištění seniorů, samoživitelek a tvrdší přístup k nepřizpůsobivým.

  Socialismus jsme s nadšením opustili a vrhnuli se do budování kapitalismu. Mysleli jsme si, že jsme se zbavili navždy praktik STB, ochutnali jsme získanou svobodu, zapomněli na Varšavskou smlouvu a rozpustili RVHP. Každá postsocialistická země se vydala svou cestou, abychom se vzápětí sešli v jiných spolcích, tedy v NATO a Evropské unii, tentokrát po boku jiných mocností. Zopakovali jsme tak starou chybu. Sovětský svaz šel svou cestou, a i po jeho rozpadu si Ruská federace udržela svůj význam a odlišnou strategii. Což jí umožnilo udržet samostatnost. Nejdříve Rusko tápalo, Gorbačov a především Jelcin přeci jenom ještě tíhnuli ke starým zvykům KSSS. Ale ve chvíli, kdy se do čela Ruska postavil Vladimír Putin, začalo se Rusko měnit a získávat zpět respekt. Putin odmítl strategii podřídit se globálním elitám a nadnárodním společnostem, udržel nezávislost na nich a postupně dává svou říši do pořádku. Není to nic snadného, připomeneme li si devastaci země trvající téměř celé minulé století, nicméně oddlužil svou zemi, neodprodal nerostné bohatství, vrátil respekt k armádě a srovnal oligarchy. Nepustil k moci sluhy liberálů a skutečně vládne relativně tvrdou rukou, nicméně ku prospěchu svých občanů, kteří ho většinou přijímají pozitivně. Samozřejmě lze vnímat zaostalost ruského venkova, ne všude je zrovna bezpečno, ale není to náhodou v některých směrech v USA ještě horší?

  Často slýcháme, že v Rusku vládnou oligarchové. V čem je rozdíl mezi americkými, západoevropskými a ruskými miliardáři? Zatímco ti ruští musí být v souladu s představami Kremlu a nemohou jít vyloženě proti vládě, pak ti američtí a evropští utváří mezinárodní politiku svých zemí a zasahují i tam, kde je jejich vliv devastační. Pár příkladů. Gates si přeje snížení stavu obyvatel na celé planetě a je ochoten k tomu využívat povinné vakcinace. To jsou jeho slova. Rockefellerové dlouhodobě ovládají americkou politickou scénu, Rotschildové tu evropskou. Sörös odvádí černou práci a svou migrací zdevastoval Západní Evropu. Zuckerberg pomocí Facebooku vrátil světu cenzuru na takové úrovni, o které nesnili ani nacisté a komunisté. Peníze těchto elit ovládají velkou část světa a kam byly puštěni, tam tráva neroste. Tomu Putin zabránil.

  Další výtky směřují k potírání opozice. Navalnyj sedí v base za hospodářskou kriminalitu, ale jistě, může se zdát, kdo chce psa bíti, bič si najde. Přesto mohl být hospitalizován po vymyšlené otravě Novičokem v německé nemocnici. Jak však vnímat podobné chování Západu. V Německu je tvrdě pronásledována AfD, její příslušníci jsou fyzicky napadáni teroristy z Antify podporovanými vládními stranami. Odpůrce migrace Salvini je obviněn z několika trestných činů, přestože jen ze své funkce ministra vnitra bránil Itálii před nájezdy Afričanů. Marine Le Pen ve Francii odolává štvavé kampani. Tommy Robinson ve Velké Británii byl vymazán z povědomí Britů. A případ nejevidentnější. Americké prezidentské volby zfalšované na mnoho způsobů díky spojení amerických oligarchů, kteří pomocí mediální cenzury naprosto odříznuli Donalda Trumpa od možnosti rovnoprávně bojovat s vetchým staříkem Bidenem. Do akce proti Trumpovi byli zapojeni majitelé Amazonu, Facebooku, Twitteru, Googlu, absolutní většiny televizních stanic, reklamních agentur, ale také provozovatelé volebních terminálů a samozřejmě podporovatelé Antify a BLM, tedy opět Sörös. Kdo tedy vládne Spojeným státům? Američtí miliardáři. Rusku Putin a samozřejmě jeho věrní. Koho lze považovat za větší záruku a lepší správce?

  Pokud se oprostíte od vzpomínek na Sovětský svaz a náš tehdejší vztah k němu, skutečně si uvědomíte zvůli plynoucí ze sídla Evropské unie, vzpomenete si, jak s Vámi manipulují média a cenzura sociálních sítí, možná Vám dojde, kde se momentálně vyskytuje centrum zla. Ukrajina se stává centrem dění a opět jsme ujišťováni, že to jsou Spojené státy, které přichází pomoci zemi v nouzi. Realita je úplně jiná, jde jen o utahování smyčky kolem bohatství Ruska. A Putin ho bude bránit. Není to ruská armáda v dohledu na New York, ale ta americká v těsné blízkosti Moskvy. Patříte li k odpůrcům Ruské federace, zkuste se konečně zamyslet. Protože ze Spojených států už dlouho nepřichází nic dobrého. A bez Ruska by američtí miliardáři dávno vládli celému světu. Nezapomeňte, Gates ho chce vylidnit. To by mělo napovědět.

Jindřich Kulhavý