Nový nepřítel liberálů na obzoru

  Postavy obou Klausů působí na demokratické liberály rozlezlé do více partají podobně, jako postava Miloše Zemana. Exprezident Václav Klaus sice částečně politiku opustil, přesto se nadále připomíná svými výroky a stále častější interpretací vlastních názorů směřujících proti chování politiků EU a směřování celé unie. Zároveň částečně s Milošem Zemanem sdílí pohled na současnou zahraniční politiku, na Rusko a Čínu. Oba zkušení matadoři jsou však příliš často spojováni s dobou divoké privatizace, kmotrovství a rozpouštění státního majetku. Oba byli u imaginárního zhasnutí v době, kdy se ze socialistického majetku stal soukromý. Dá se jim tedy vyčítat mnohé, nicméně vývoj jde dál a momentálně lze konstatovat, že Klaus st. svými názory patří rozhodně k výrazným osobnostem odporu proti zvůli EU. Přestože propagace v den výročí vstupu České republiky do EU přesáhla rozumné meze, někteří politici dokonce chtějí na počest této události vytvořit další státní svátek, velká část našich občanů považuje tento den za tragický omyl. Pravdou je, že tehdejší referendum o začlenění ČR rozhodlo pozitivně a důsledky tohoto omylu budeme pociťovat ještě dlouho. Zpočátku vypadalo vše tak optimisticky, doufali jsme v rychlé zvyšování životní úrovně, ekonomický rozmach a silné partnerství. Místo toho jsme se stali vazaly, podřadným členem společenství, jehož tempo a směřování se utváří dle toho, jak se vyspí pár elitářských politiků. Pokud tedy vytýkáme Zemanovi a Klausovi st. účast na přílišném privatizování, a možná i právem, pak je třeba je za nezaslepenost vůči EU pochválit a v této činnosti je podpořit. K amnestii vydané prezidentem Klausem není třeba se vracet, nebyla ani zdaleka tak rozsáhlá a v dopadu nebezpečná, jakou byla ta předložená miláčkem liberálů Václavem Havlem.

  Václav Klaus ml. vychází ve svých myšlenkách ze základních stavebních kamenů původní ODS. Možná i proto jej otec podporuje, neboť tím ožívá projekt, u jehož zrodu stál. Sarajevský atentát, jak se říkalo odstranění zakladatele ODS z vedoucí funkce, byl počátkem pádu této důležité strany. Žádný další její předseda už nebyl takovou osobností, jakou byl Klaus. Valach Topolánek nebyl přínosem, Petr Nečas neměl moc času přesvědčit, navíc se tak nějak zesměšnil vztahem, který stál za jeho odchodem a pádem ODS do propadliště. A když vedení převzal Petr Fiala, filozof a rétorik směřující k liberálním demokratům schopný spojit se s Topkou, STAN či Piráty, znamenalo to sice částečně vzestup preferencí, z nichž velká část šla právě za Klausem mladším, ale zároveň se ideologie samotné ODS odklonila od základních principů daných jí do vínku v době založení. Také se otevřel prostor pro individua typu Pavel Novotný, kterého to katapultovalo až do křesla starosty.

  Založení nové pravicové strany postavené nejen na ideálech, ale spíše na pragmatickém přístupu a hledání skutečných řešení, je logickým důsledkem odchodu Klause mladšího, zároveň to přímo vybízí k činnosti jeho otce a lidí kolem něj. Na politickou scénu by se tak mohla dostavit zkušenost, tah na branku a progres ve vývoji směrem k změnám vnímání EU. Zároveň je velmi pravděpodobný strach a odpor stávajících hráčů. Seznam, ČT a Bakalou vlastněná média bijí na poplach, Fiala dští kolem sebe síru a Němcová jedovaté sliny. Z ostatních lze očekávat povyk ze strany posthavlistů a kamarádů z Demokratického bloku, Piráti vytáhnou do boje s vlajkou na stožáru a mediální masáž se rozjede na plné obrátky. Klausové budou potřebovat nejen podporu, ale také trpělivost a rozhodně imunitu vůči agresivitě a hlouposti. Součástí toho budou i drsné ataky ze strany příznivců migrace, genderu a neziskovek. Zdá se toho opravdu dost, takže kdokoliv blížící se názory Klausům bude okamžitě osočen a položen pod drobnohled. Nicméně preferenční volební hlasy ukázaly, kdo byl v ODS skutečnou osobností. Rozumná ignorace eurovoleb a delší příprava jsou důkazem toho, že Klausům nejde o žádnou rychlokvašku. Čeká nás pár důležitých měsíců, které budou z pohledu Václava Klause ml. důležité. Můžeme držet palce.

J3.K