Nůžky se rozevírají, nenávist stoupá

  Politická situace není dobrá. Naší zemi dlouhodobě vedou klany a zájmové skupiny schopné proniknout do kterékoliv strany. Jména profesionálních politiků zůstávají stejná a jejich občasná obměna je většinou určitým výstřelkem. Řada subjektů funguje jako obchodní značka předurčená k vydělávání peněz. Především nové projekty se spokojí s rychlým ziskem, a poté klidně zase usnou. Některé se vrací vždy před blížícími se volbami, hodí udičku a zase se odmlčí. Drzost a arogance politiků vzrůstají, jejich úroveň klesá. Prostože při volbách už není příliš rozdílných možností koho volit, zájem voličů klesá. Slévání priorit jednotlivých stran způsobuje vznik jednobarevné masy. Srovnáme li jejich programy, zjistíme, že Top09, ODS nyní již bez Václavů Klausů, ale s Petrem Fialou a Pavlem Novotným, STAN, KDU-ČSL, ČSSD a Piráti se víceméně shodují v přístupu k Evropské unii, čímž odpovídají i na otázku migrace. ANO hraje na všechny strany, v zásadě se ale přidává k výše uvedeným stranám. Chybějící vyvážení této středolevé liberálně-demokratické skupiny stran je zjevné. Nenávist rozpoutaná proti SPD je momentálně podružná, její problémy narůstají především rozkladem zevnitř a strukturou vedení a oddělení zbytku. Neustálé napadání se navzájem i rozhádaní členové jednotlivých stran způsobují všeobecné dusno.

  Lidé podléhají těmto vášním a dle svých vzorů se k sobě chovají především na sociálních sítích, často se však rozpadají i reálná stará přátelství. Přestože výše uvedené souhvězdí má podobné programy a vystupování, jejich společným zájmem jsou moc a výdělek. Tam, kde nemohou zvítězit, se mezi sebou domluví a šábnou.  Jenže jejich příznivci si neuvědomují možnou shodu i dohodu a navzájem se uráží a jsou schopní se i napadnout, v reálném světě i fyzicky, aniž by si uvědomili, nakolik jsou hračkami v rukách volených elit. Jestliže ještě před pár roky bylo možno vést dlouhé diskuze, nyní se mezi nás dostalo už příliš mnoho nenávisti. Navíc dochází ke ztrátě zdravého rozumu, logického úsudku, řada událostí je zamlčována, překrucována, lež je normou doby. Tomu největší mírou napomáhají média, podprahově umělci, na první pohled sympaticky vystupující představitelé neziskového sektoru. Posloucháte li Šimona Pánka z Člověka v tísni, šli byste do banky a odeslali na jejich konto nemalý obnos. Pak si ale na sociálních sítích přečtete, že si nesmírně váží těch, kteří u libyjských břehů ,,zachraňují´´ migranty, čtěte podporují pašeráky lidí a organizovanou migraci, a uvědomíte si, jak naivně jste uvěřili ohnuté pravdě, čtěte lži. Útoky médií nejsou namířeny jen na určité strany, ale i na jednotlivce, kteří se něčím vymykají. V poslední době si své užil dnes již bývalý poslanec za SPD Volný, nejnovějším hitem liberálně-demokraticky zaměřených médií, mezi něž patří ČT, ČRo, Šafrovo Fórum 24 a tiskoviny patřící Bakalovi, je střelba do obou Klausů. O vlivu mediálních domů svědčí i prezidentské volby na Slovensku, kde rychlokvaška a o něco půvabnější klon podvodníka Kisky Čaputová ovládla první kolo, přestože jednoznačně podporuje vše, co Slovensko postupně vyvede z Visegrádské čtyřky. Je to takový Drahoš v sukních.

  Ukázkou nenávisti u nás byl duel mezi postarším a vrávorajícím Milošem Zemanem a uhlazeným bonviánem Jiřím Drahošem.  Jestliže pro Zemana výhrou vše skončilo, zášť, kterou akademik s falešnými brýlemi nadále šíří i nadále, neustává. Vítězství Zemana, muže s diskutabilní politickou historií, velkým přehledem a nepodléhajícího protiruské a antičínské hysterii, kterou stejně všechny státy včetně Německa obchází a zadními vrátky nakukují po spolupráci s těmito velmocemi, ukázalo, že občané ještě zčásti vnímají potřebu nebýt pouhými sluhy Bruselu, Berlína a Paříže. Ovšem jejich protikladem zůstala jistota, že téměř polovina z nás už podlehla iluzi o společném blahu v Evropě šířené právě liberály v médiích. Všimněte si, jak velký prostor má Miloš Zeman a kolik se ho dostává zastáncům druhé strany. Vzniká tak dojem, že Zeman stojí osamocen. Zvyšuje se hlasitost jeho odpůrců a opticky jasně i díky své agresivitě vítězí. Zatímco Drahoš po celou dobu voleb a po nich vypadal, jako rozjetý kolovrátek, Zeman spíše naslouchal, a poté akademika zaskočil a bonmotem poslal do míst, kam svou úrovní prskající kandidát patřil. Podobné to je i s liberály. Zatímco odpůrci praktik EU velmi těžko shání podklady a informace, které dokazují zvůli elit, imigrační demagogii a průnik muslimů do Evropy, liberálové si pustí Českou televizi a okamžitě slyší to, co potřebují k podpoře svého přesvědčení. Vzápětí argumentují tím, co jim Fridrichová či Moravec podstrčí a okamžitě v diskuzích těmito názory kamenují ostatní ,,hlupáky´´ neschopné si pustit zprávy. Zvláště, když CNN a BBC, jedou na stejné vlně.

  Lidé u nás nejsou hloupější než jinde. Pouze více naslouchají a podléhají vlivům. Neumí rozlišit skutečnost od iluze. Hrozí z události na Novém Zélandu, kde pravděpodobně skutečný nepřítel muslimského etnika postřílel cca 50 lidí (jak to bylo skutečně, to se nikdy nedozvíme, protože se už znovu vynořily pochybnosti, bylo li tomu tak, což nápadně připomíná chemický a údajně ruský útok v Sýrii, který se nestal). Dá se očekávat, že se vše hned obrátí proti legálním držitelům zbraní po celém světě.  Je s podivem, že daleko větší masakr v Bataclanu nevedl k zákazu islámu v křesťanských zemích. Asi je to tím, že už vyloženě takových států je minimum. Jak je možné, že zatímco my z našeho rozpočtu hradíme provoz neziskovky podporující nelegální migraci, v sousedním Maďarsku by tato samá organizace byla za stejnou činnost zakázaná. I proto Brusel Orbána tak nesnáší. Jsme nabádáni jednosměrně k toleranci a politické korektnosti, abychom na se na té druhé straně dehonestovali mezi sebou, přičemž s daleko větší agresivitou se setkáváme u příznivců údajně demokratické liberální poloviny. Dokonce je ministrem vnitra vyhrožováno stíháním toho, kdo by projevil souhlasný názor s agresí vůči muslimům. Podobně se k obyvatelům přistupuje v oblasti genderu a v boji o normální rodinu proti zvráceným představám homosexuálů, pedofilů a jiných skupin snažících se o změny po tisíce let funkčních řřádů a přírodních zákonů.

   Jestliže určité obavy z muslimů a nenávist k násilí jimi prováděnému po celém světě po mnoho století do dneška má své podklady, pak agresivita liberálů proto zastáncům národního státu a nemultikulturní společnosti je podložena pouze ideologickým předpokladem a ideou, že se všichni pohromadě budeme mít fantasticky. A samozřejmě mediální masáží vedenou těmi, kdo na celé situaci prosperují.  Je až neuvěřitelné, jak rychle se podařilo rozdělit společnost. Jen s tím rozdílem, že ve Francii vyšly Žluté vesty do ulic, zatímco tady se obrazně tlučeme mezi sebou na sociálních sítích, končí přátelství, odmítají se pozdravit sousedé. Dopracovali jsme se do doby, kdy se vrátili bonzáci a udavači, veřejný prostor ovládají lháři a manipulátoři, ale rozhádaný je i celý národ. Což vrchnosti vyhovuje nejvíce. Vždy se tak nejlépe vydělávalo a zlodějny elit se lépe kryly.

  Na přiložených obrázcích je část komunikace na facebooku mezi autorem článku a Člověkem v tísni. Kdysi jsme tu uveřejnili fotku lodě pašující migranty z Libye do Evropy. Ta loď patřila nezskovce Léjkaři bez hranic a na její palubě bylo i mezinárodní logo Člověka v tísni. Budete li pečlivě hledat článek s fotkou, najdeze ho v archívu. Není to však důležité. Podstsatou je výrok, kterým se Člověk v tísni hlásí k podpoře pašeráků lidí. Velmi si váží jejich činnosti.  Výsledkem této diskuze byl vzkaz od Jana Rejžka, proslulého Kavárníka, v zprávě na Messengru. Zněl Jdi di prd.le ty č.ráku. Což plně podtrhuje výše uveřejněnou stať.

J3.K