Piráti jsou Zelení v jiném obalu?
www.inadhled.cz Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš nedávno prohlásil, že chce vyhrát volby do Evropského parlamentu a považuje se též za vhodného kandidáta na budoucího předsedu vlády této země. Pokud jde o poslance zastupující nás v Bruselu, jeho metou je 20% získaných hlasů. Oponenturou těchto přání může být prohlášení exprezidenta Václava Klause, kterému je vcelku jedno, jaké bude naše zastoupení v bruselských škamnách, ale za podstatnější považuje vybudování silného Parlamentu ČR, který by byl silnou opozicí vůči nesmyslům jdoucím k nám ze sídla EU. Euroskeptici by rádi viděli přípravu České republiky na vystoupení z EU, přičemž řadu rozborů situace po takové akci lze považovat za tendenční a v podstatě se čeká, jak si s nastalou situací poradí Velká Británie. Všeobecná hysterie plynoucí ze zastrašovací taktiky bruselských nomenklatur se může stát plácáním do vody ve chvíli, kdy se ukáže, že Britové, tedy aspoň ta produktivní část z nich, si s radostí zahrají vítězný chorál.
Mezitím Německo a Francie podepisují smlouvu, která de facto pokládá základní kámen k vytvoření mocenské velmoci. Přestože jsou ekonomiky těchto dvou států na různé úrovni, částečné spojení dvou územně velkých států s vysokým počtem obyvatel je krokem k dalšímu posílení moci Paříže a Berlína. Přestože existují jisté antipatie spojené s 2.světovou válkou, plánovaná výuka němčiny ve francouzském pohraničí nebude jistě příliš populární, německé finance mohou kritikům zavřít ústa. Mohutné německé investice by tak pomohly Francii k návratu mezi velmoci, na oplátku by otevřely dveře Německu i tam, kde je dosud jako důsledek prohry v roce 1945 mělo zavřené. Semknutí migrantské osy zla je tak předpokladem k vytvoření nejtvrdšího evropského jádra. Kdo se nepřidá, bude mít v Západní Evropě dost ekonomických problémů. Aspoň tak lze vnímat přístup francouzsko-německých elit a jde o převzetí vlády nad EU, ve které se pirát Bartoš cítí tak dobře. Ostatně jeho přítomnost na akcích Antify v Německu je pro něho dosud součástí minulosti a vzestupu.
Úpadek Evropy a jejího vnímání reality lze datovat přibližně do stejné doby, jako vznik Zelených. Tato panevropská strana stojí za mnoha změnami. Jejich původní idea byla vcelku pochopitelná. Vrátit naší krásné planetě zpět její jedinečnost v podobě nádherné přírody, zachránit vymírající faunu i flóru, přibrzdit nenasytné průmyslové magnáty. Kdo by v Zelených viděl kdysi nebezpečí? Jenže z ekologických nadšenců se postupně vyvinuli diktátoři. Nejdříve postupně pronikli do vlád evropských zemí, obsadili i komunální politiku, aby vzápětí začali škodit všem, kteří si naivně mysleli, že za jejich vlády se vrátí do měst zeleň a zároveň třeba i čistota ulic, měst. To však zdaleka už dávno není záměrem Zelených. Postupně likvidují automobilismus, stojí za budoucím kolapsem energetiky, výstavba se zastavila na mrtvém bodu. Stali se nejhlasitějšími příznivci multikulturních změn a dosud stojí na straně migrantů a proti původním Evropanům. Jejich přáním je, jak se občas zdá, návrat k přírodě v podobě prvobytně pospolné společnosti. Navíc se pod křídly Zelených ukrývají různé ekospolky, jejichž blízkost k ekoteroristům je zřejmá. Lidé u nás už Zelené vnímají jako skutečné devastátory pokroku a už dávno se od nich začali odklánět. Přestože změnili rétoriku a začali ovlivňovat především mládež, důkazem u nás je Stropnického dlouhodobá podpora živlů kolem Kliniky, která po jeho odchodu z vedení Zelených pokračovala až do samotného konce Kliniky, řada jejich příznivců i pod tíhou důkazů o hrozných důsledcích vlády Zelených například ve Švédsku přešla k jiným stranám.
Zakladatelé pirátských evropských stran se chopili příležitosti. Přišla ideální éra. Pozměnili svůj přístup k ekologii a místo něj se schovali za moderní počítačovou dobu. Od každého si vzali trochu a opět se zaměřili na mladé. Jejich zjev je neformální, politické znalosti minimální, chování odpovídající prostředí, ze kterého vzešli. Legalizace lehkých drog má přitáhnout zájem ,,moderní´´ mládeže vyznávající alternativní způsob života. Ta alternace se profiluje jako neochota něco budovat, být přínosným pro společnost a snaha odlišit se od rodičů a většinového přístupu k životu. Opět se ohání ideály, které jsou však z velké části podstrčené. Zelené poté nahrazují v pozici ochránců multikulturního směřování Evropy a potažmo i České republiky, tváří se sociálně chápajícími, útočí na soukromé vlastnictví. To je přímo symfonie pro uši těch, kteří doposud nic nemají, ničeho nedosáhnuli, povinnost, zodpovědnost a disciplína jsou pro ně sprostá slova. Naopak jim jsou blízké anarchie, vzpupnost, arogance. Ovšem to vše zabalené do úhledného balíčku s nápisem tolerance. Tolerance od nás k nim, nikoliv oboustranně. Podobně začínali Zelení. Jejich ideály svobody jsou odlišné od demokracie, zákazy jsou agresivně prosazované bez ohledu na následky. Primitivní politická kultura a ideologie překroucených faktů se stala normou chování vlád, ve kterých Zelení zasednuli. Očekávat, že Piráti budou jiní, dávat jim svůj hlas, je pouhou naivností a nepochopením toho, jak se Evropa mění a proč.
Bohužel lze zaznamenat i další jev, kterým je podlézání dosud aktivních stran a snaha o spolupráci. Podobně jak u Zelených, i Piráti čekají na vhodný okamžik, kdy převezmou otěže a s nikým nebudou mít slitování. Pokud tedy Piráti uspějí u jakýchkoliv voleb, půjde o promarnění příležitosti zbavit se diktatury určité ideologické skupiny. Hlasy voličů mají dosud svou váhu. Nebude to dlouho trvat, takže s každým tímto hlasem je třeba dobře hospodařit. Pamatujte na to.
J3.K
