Právě se nacházíte:

Plná ústa demokracie

18. 12 2019

www.inadhled.cz   Opakování je matka moudrosti a občas je třeba si některé věci připomenout. Zvláště v době, kdy se s demonstracemi roztrhnul pytel. Zdaleka ne všechny spojuje to samé a rozhodně nejsou zásadním a jediným průvodním jevem existence demokratické společnosti.  Demonstruje se průběžně po celém světě. V letošním roce jsme vnímali plno akcí, zdaleka ne o všech nás však naše média realisticky informovala, a ne vždy přinášela pravdivé zprávy.

  Snad nejvýraznější akcí bylo povstání Žlutých vest v celé Francii, které se táhlo několik dlouhých týdnů na přelomu let 2018 a 2019. Francouzi již zjistili, že si špatně zvolili svého prezidenta a vyšli do ulic. Vláda proti nim nasadila armádu a zároveň infiltrovala řadu svých lidí, kteří se stali součástí demoličních skupin. Jejich existence byla poté zdůvodněním tvrdého přístupu. Kdo měl možnost hovořit s prostými Francouzi v té době, dozvěděl se, že jim vadí nejen migrace a plýtvání státními prostředky, ale že si především uvědomují nákladnost státního aparátu, která jim v důsledku vezme jejich sociální výhody. A těch mají ve Francii díky socialisticky smýšlejícím vládám mnohem více než my. Chodí dříve do důchodu, mají vyšší dávky a mzdy.

  Ve Francii je však také vysoká nezaměstnanost, což se týká mladých lidí, vyprazdňuje se venkov a mění se výrazně skladba obyvatelstva. Velká města černají, což platí i pro Paříž. Francie už dávno není zemí vína a sýrů, dobré kuchyně, šarmantních žen a historických památek. Dokonce i tu jim nejmilejší, tedy Chrám Matky Boží v Paříži, si nechali zapálit a nejsou ochotní připustit, že šlo o úmyslný čin vedený náboženským radikalismem ze strany muslimů. Kdysi sladká Francie je tedy zemí silničních radarů, islámským teritoriem vyznačujícím se násilím a územím, na němž dlouhodobě vládnou levicově smýšlející politici. Ti teď v zájmu EU opouští sociální politiku určenou místním obyvatelům a jejich odpor potlačují nedemokraticky ozbrojenými složkami. Důkazem jsou i nynější nepokoje způsobené důchodovou reformou. Francouzi si brání své. Neubrání. Ale Macron už se do Elysejského paláce po dalších volbách nevrátí.

  Ve Velké Británii nejsou demonstrace pouze proti Brexitu, jak se nám tu snaží tvrdit. Mimochodem, Brexit si Britové odhlasovali, takže demokracie se ke slovu dostala, a ti, kdo proti němu po agitaci dnes již moci zbaveného Corbyna veřejně demonstrovali, pouze neuznali porážku. Jak typické pro liberály zaštiťující se demokracií. Ve stejném množství se tedy museli scházet i příznivci odchodu z EU, to aby bylo jasno, že si své rozhodnutí nenechají vzít. Velká Británie je Evropskou unií v menším. Její jednotlivé územní celky se dlouhodobě pokoušely stát nezávislými a tyto snahy se opakují. Nicméně nynější stav již trvá dlouho a přes jistý nacionalismus funguje. Liberální EU by si nyní rozpad jistě přála, zvláště Skotsko je momentálně nestabilní, ale Boris Johnson to snad vše ustojí. V Anglii však demonstruje ještě jedna skupina. Jsou to muslimové, kteří pořádají velké akce za účelem prosazení vlastních požadavků týkajících se jejich náboženství. V zemi, v níž je každý den spáchán trestný čin bodnou či sečnou zbraní, v níž umlčeli největšího kritika islámu Tommyho Robinsona a v podstatě ho chtějí vymazat ze světa, se muslimové stali sílou, se kterou nepohne ani Boris Johnson.

  Demonstruje se i v Itálii. Tamní liberální klika odstavila od moci exministra vnitra a bijce pašeráckých neziskovek Mattea Salviniho. V době, kdy ztratil vliv na vládu, se jej snaží zničit úplně. Probíhají vykonstruovaná vyšetřování, která díky závislosti soudů mohou skončit všelijak. Na podporu Salviniho se schází desítky tisíc skutečných Italů, o čemž se u nás nehovoří. Zato když se shromáždí 30 příznivců migrace, tak o těchto sluníčkách vyjde hned reportáž. Salvini je poté označován jako xenofob, rasista a ultrapravičák.

  Nepokoje v Německu jsou řídké. Tamní filozofie a nátura Němců znamenají jejich poslušnost vůči vlastním elitám a pod jejich vedením do rádi až na popraviště. Přesto se podařilo uspořádat demonstraci spojenou s násilím muslima a vraždou. Nicméně od Němců nelze očekávat, že by se něčemu postavili. Navíc autorita, kterou mají němečtí policisté a politici, je natolik velká, že strach z nich nikomu nedovolí se vzepřít. Výjimkou je politická strana AfD, jejíž členové však musí odolávat atakům státních orgánů, policie, a dokonce i fanatické bojůvce pojmenovanou Antifa. Násilí způsobené politikům z AfD ze strany liberálních příznivců vládních stran již nelze utajit, přesto se o něm mlží. Vláda přistoupila k cenzuře a represi proti odpůrcům své pravdy. Němci všeobecně mlčí a radši si nestěžují, v soukromí však velká část z nich vyslovuje obavy z budoucího vývoje. Dochází ke zdražování spojeného s ekopolitikou a migrací. Už i našim západním sousedům dochází peníze. Východní Německo volí AfD s nadějí, že zvrátí směřování k zelenému socialismu. Demokracie v Německu? Bylas tam někdy?

  Další protesty probíhají v Hongkongu. Ty se obzvlášť hodí naší propagandě, protože jsou namířené proti Číně. Jestliže Žluté vesty byly zmiňovány okrajově, muslimské průvody v Anglii vůbec, pak o Hongkongu slyšíme skoro denně, aniž by někdo přinesl obšírné a opravdivé informace, proč se konají. Podobné to je s Katalánskem, které by rádo odešlo ze Španělska, nicméně tam je situace ještě složitější. K demokracii však přístup místních policistů má daleko. Jestliže hongkongští demonstranti demolují město, pak v Barceloně policejní sbory likvidují Katalánce.

  U nás si demokracii berou do úst především ti, kteří k ní mají nejdále. Opět jde o liberály. Milion chvilek pro demokracii ji má dokonce v názvu. Jenže právě Minář a spol. jsou unikátním důkazem toho, jak demokracie nevypadá. Jejich volání po abdikaci prezidenta či demisi vlády absolutně ignoruje výsledky voleb a předběžné průzkumy veřejného mínění, jejichž vítězem je ANO Andreje Babiše, zatímco opoziční strany se pohybují v některých případech pod hranicí volitelnosti. To se týká především STAN a Top09. Profesionální organizátoři nepokojů financovaní nejen sbírkami na veřejný transparentní účet, který není bezedný, mají v zádech média, významné politické neziskovky, zahraniční investory a politiky opozice. Nedostatkem evidentně netrpí. Tedy peněz. Politruk Pehe už dokonce volá po větší agresivitě.

  Je velmi pravděpodobné, že by vláda tyto pokoje uměla potlačit, ale právě ta demokracie jí to na rozdíl od Francie, Španělska, Německa či Hongkongu neumožňuje udělat. A navíc, součet všech křiklounů je nedostačující. Přestože Piráti se snaží ovládnout zemi, dosud nic nevybudovali, pouze rozvrací, dokonce už i sama sebe. Petr Fiala pro změnu jen pláče a ztrácí se za činy komedianta Novotného, přičemž z kdysi mocné ODS zůstává ruina. STAN a Top09 jsou pouze prounijní suitou plnící bezvýhradně zadání Bruselu, ty snad ani normální logicky uvažují Čech jinak vnímat nemůže. Proevropský zájmový kroužek jdoucí za novým cílem, tedy pravděpodobně prolomením Benešových dekretů, vedený hnědokošilníkem Minářem společně s neplodnou opozicí tak zneužívá demokracie pro prosazení vlastních cílů. Právo nesouhlasit s Babišem má každý, což může dát najevo ve volbách. Ale i nepřítel má nárok na respekt a volební výsledky by měly být v demokracii nedotknutelné. To liberálové nechápou. Ve Velké Británii hned po volbách protestovali proti Johnsonovi, u nás to zkouší proti Babišovi. Jen tím zvyšují jeho preference. Natvrdlost některých nekonstruktivních ,,demokratů´´ je strašidelná. A liberálové, kteří momentálně rozkládají Evropu, mají k té demokracii skutečně daleko.

J3.K

Speciály

Tipy