Potřebujeme pomoc zvenčí?

  Poslední volby tak vyhrálo Babišovo ANO. Vzhledem k minulosti předsedy tohoto hnutí to je sice s podivem, ale poukazuje to na naprostou nekvalitu oponentů Andreje Babiše. I přes proklamovanou neúčast slovenského miliardáře na činnosti STB je zjevné, že Babiš uvíznul v jejích složkách a podílel se na nekalé spolupráci. Z politické garnitury vládnoucí posledních třicet let našemu státu nebyl však zdaleka jediným, nicméně je to právě on, kdo vyprofitoval díky praktikám, kterým ho naučil minulý režim, největší balík peněz. A na pomyslnou hromadu nadále přikládá, čemuž napomáhá i setrvání ve vedení vlády. Člověk, který seděl na židli ministra financí, kde se později nechal nahradit svou prodlouženou rukou Alenou Schillerovou, aby postoupil výše, se naučil z moci svého postavení likvidovat nejen oponenturu a konkurenci v byznys prostředí, ale snaží se vystupovat i jako ochránce před ekonomickou kriminalitou. Dostali jsme se tak do situace, kdy zloděj křičí: ,,Chyťte zloděje!‘‘. I přes tuto realitu je Babiš skutečným oblíbencem pro více, jak 30% národa. Opozice nedokáže i přes všechny známé skutečnosti tuto realitu změnit. Přestože Babiš má za sebou mnoho afér a hříchů, z nichž mnohé by normálního člověka pokoušejícího se o podobné přivedlo na mnoho let do kriminálu, on je oblíbeným předsedou vlády získávajícím jeden bod za druhým.

  Mezitím, co je Babiš u moci, jsme zaznamenali změny ve vedení opoziční Top09, vznik Pirátské strany řízené lidmi připomínající uživatele netechnického konopí, vnímáme hřímání budoucího předsedy vlády Fialy, tedy pokud vezmeme v úvahu jeho vlastní představy o potřebných změnách ve vedení státu, dožili jsme se vzniku vcelku velkého hnutí Milion chvilek pro demokracii připomínající politický festival marnosti typu Ein Kessel Buntes, čemuž napomáhá i účast mnoha ,,umělců‘‘ potřebných nahlas projevovat svůj politický názor. Ekipa lidí myslících si, že potlesk na prknech, která znamenají svět, je opravňuje k šíření dobra ve vlastním podání a svou účastí na mítincích tak dávají najevo svou prozřetelnost a znalosti, se rozrostla o zpěváky a další kavárenské povaleče. O tom, jak přínosnými jsou, nás přesvědčila koronakrize, která ukázala, že dvouměsíční výpadek řadu z nich představil jako prosté závisláky na dotacích do kultury, neboť nyní stojí s nataženou dlaní směrem k nenáviděnému předsedovi vlády a žebrají o peníze potřebné k vlastnímu přežití. Celý tento ancábl není ani náznakem silou schopnou usměrnit činy Andreje Babiše a vystupování jeho představitelů připomíná kvákání žab u rybníka.

  Nejhlasitěji se ozývají zástupci Top09 Kalousek a Pekarová Adamová, dále Petr Fiala se svým nohsledem Novotným, občas se projeví někdo z Pirátů, přičemž nejslavnější personou posledních dní je dějepisec Hřib. V době, kdy se Kalousek už podílel na rozkrádání toho, co tu zbylo po komunistech dobrého, si nynější předsedkyně Top09 pletla copánky na základní škole. V období jeho ministrování zažívala první diskotéku a o něco později začala politicky vnímat. Tehdy, kdy jiné ženy vozí kočárky, skočila do vysoké politiky a svou ,,zkušeností a přehledem‘‘ začala udivovat celou republiku. A protože mentoři se stáhnuli do pozadí, začala konat sama. Zda li ji ovlivňuje manžel či někdo jiný, to netušíme, ale děkovný dopis generálnímu tajemníkovi NATO s připomenutím ruské hrozby a vděčnosti za ochranu poukazuje na totální ztrátu smyslu pro realitu, tedy pokud někdy nějaký tato jinak vcelku půvabná dáma měla. Není však sama, kdo se neoprávněně jménem českých občanů obrací na zahraniční činitele.

  Podobné iniciativy už jsme zažili dříve. Piráti si stěžovali u Evropské komise na svého předsedu vlády, měli jsme tu dopis americkým senátorům, stále více členů opozice lobuje za zavedení eura, které by mělo dle nich pomoci naší ekonomice. Kdykoliv zaznamenáme hlas volající po pomoci od Evropské unie či jiných zahraničních institucí, musíme si uvědomit, že podobné žádosti mají možná opodstatnění v době, kdy některou zemi postihne výjimečná katastrofa. Nic takového s výjimkou kvality našich politiků v České republice nemáme. Mělo být nad Slunce jasné, že to, co si doma navaříme, bychom si tu měli také sníst. Žijeme v době, kdy jakákoliv mezinárodní solidarita je pouze nástrojem k získání buď moci, nebo peněz a vlivu. Je to tvrdé, ale je tomu tak. Stačí se podívat na Řecko. Jistě, část svých ekonomických problémů si způsobilo samotné svou rozhazovačnou sociální politikou, nicméně z něj společnou silou EU, a Německo zvláště, udělaly mršinu, do které už stačí jen kopnout. Volání o pomoc zůstalo nevyslyšeno i při ochraně hranic celé EU před invazí islámských vrahů, a ani NATO mu nezaručuje ochranu před de facto partnerem ze stejné organizace Tureckem. I u nás doplácíme na zahraniční vliv. Týká se to nejen závislosti na dotacích, ale především financování našich neziskovek z fondů patřících například Sörösovi. Jde o další hru na solidaritu.

  Žádat cizáky o pomoc před domácími problémy se rovná kolaboraci. Děkovat tajemníkovi zločinecké světové organizace NATO za ochranu před domnělým nepřítelem Ruskem je pouhým podkuřováním mocnému činovníkovi. Nesoučinnost našich pseudoelit v zahraniční politice České republice pouze škodí. Ubohost opozice nahrává tomu, aby tu Babiš vládnul další volební období. Nebude li tato část našeho politického spektra konstruktivní, realistická a zároveň dostatečně reprezentativní, zároveň pronárodní, nemá šanci na úspěch. To si musí uvědomit jak ta část, která si říká Demoblok, tak i Piráti a nakonec je třeba to samé poradit SPD a Trikolóře. Pro SPD a Trikolóru je třeba ještě jedna rada. Zatím se prezentují především jako strany jakýchsi individualit. Pokud vše budou stavět na osobnostech ve svém čele, které jediné jsou vidět, pak nemohou čekat úspěch. Tomio Okamuru a Václava Klause ml. je velmi snadné dehonestovat. Nebude li kolem nich mnohem více dalších výrazných osobností, které sice nemají politickou historii, ale přesto dokážou zaujmout lidi a potencionální voliče, půjde o promarněnou šanci dosáhnout dobrých výsledků. Pro SPD dělá hodně dobré práce europoslanec Ivan David, není to však málo? Je třeba skutečně zabrat a rozšířit portfolio tváří schopných vystoupit před lidi a přesvědčit je o svých slovech. Jinak vše uvízne na mrtvém bodu. A kolaboranti budou kolaborovat dále.

Jindřich Kulhavý