Rebelové mají jít proti systému

  Neochota podřídit se pravidlům a zákonům, kterých je stále více a mají omezovat náš prostor, je přirozenou součástí života svobodného člověka. Ona ta svoboda už sice víceméně neexistuje, ale i ty poslední zbytky jsou zašlapávány. Sněmovna je schopna v jeden den projednat a přijmout i 13 nových zákonů. Opravdu potřebujeme stále více podobných kroků? A to nepočítáme množství směrnic vymýšlených v Bruselu lidmi, kteří úplně ztratili spojení s realitou. Není toho zbytečně moc? K čemu všemu ta nová pravidla vlastně směřují?

  Momentálně se schvaluje nový zákon o dopravě. Zcela nelogicky se z řízení motorových i jiných vozidel stává téměř trestný čin. Proč existuje dvanáctibodová hranice, když Vám nemohou sebrat 1 či 4 nebo 5 bodů, ale pouze jiné počty? A kdo má vůbec právo určovat, co je opravňuje Vám brát řidičský průkaz za součet relativně banálních přestupků? Kdo má tu drzost tvrdit, že třicítka je na některých místech skutečně bezpečná a jízda přes 130 km/hod po dálnici maximem možností moderních vozidel schopných ji překročit mnohem více jak dvojnásobně? Tvrzení, že dobří řidiči musí být solidární s těmi, kteří získali ŘP asi omylem, skutečně neobstojí. Co pásy u řidiče? Jednou pomohou zachránit život, podruhé nikoliv. Přesto seberou body tomu, kdo by při připoutání už nežil (nedává zkušenost z těžké nehody na dálnici). Kam se vytrácí logika? A právo na vlastní rozhodnutí, které pokud uděláte, může Vás vysadit z vozidla?

  Můžete polemizovat o dopravních pravidlech, která by mohla být mnohem jednodušší, vlastně pouze základní. Jasně, alkohol a drogy za volant nepatří, přednosti a barvy na semaforech jsou oprávněné, zatížení náprav také, rychlost 50 km má někde svůj důvod. Ovšem o zbytku lze pochybovat, a pokud tvrdíte opak, podlehli jste manipulaci s myšlením. Většina hlídacích systémů v autech jen odvádí pozornost a odnaučuje lidi jezdit. Jistě je pohodlnější se na ně spolehnout a s autonomním řízením bude moct jezdit i cvičená opice, ale bezpečnější to na silnicích nebude. Jako děti jsme projeli půl Evropy bez dětské sedačky spící vzadu či sedící na tunelu, teď Vás za to zavřou. Také jsme lezli po klepadlech či stromech, jezdili po zábradlí, skákali po schodech a většina přežila bez úhony. Teď vám přikazují mít vše pod kontrolou. Jejich kontrolou. Lidé zpohodlněli a ztratili svobodu a nutnost být ve střehu. Je to výhoda?

  Rebelové za volantem tak proti systému bojují možná pro jiné nepochopitelně, nicméně oprávněně. Poutají se za volantem tehdy, uznají li to za vhodné (u spolujezdce je to potřebné), občas jedou rychleji, někdy se jdou vyloženě svézt (to už připoutaní jsou). A pořád jsou méně nebezpeční než pitomci, kteří se přilepují k silnici a vytváří lidské zátarasy. Ti si také říkají rebelové, jenže si neuvědomují, že slouží systému a nikoliv, že by šli proti němu. Nedochází jim, že Green Deal je novým souborem ještě více život omezujícím souborem pravidel, která si vymyslela nastupující vládnoucí třída jen proto, aby ještě více svázala lidstvo a vytáhnula z lidí další peníze. Všechny ty nesmysly kolem klimatické krize a tvorbě CO2 lidmi a NO2 hospodářskými zvířaty jsou pouze nástrojem k naprosto destruktivním změnám, z nichž většina bude mít nedozírné následky pro každého z nás.

  Přestože je na světě 8 mld. lidí, s výjimkou odpadu a zahrávání si experimenty a válkami s vlastními životy a zdravím nemáme na životnost planety žádný vliv. Elektromobilita jdoucí ruku v ruce s likvidací praktických a využitelných zdrojů elektřiny je jen ukázkou demence těch, kteří jsou ochotni se podřídit vidění světa ze strany pseudoelit hrajících si na zachránce planety. Rebelové se tedy přijímaným zákonům širokého spektra vzpírají. Pár příkladů mimo silnice. Odebírání legálních zbraní je zapřením práva na sebeobranu, protože těch ostatních se stále vyrábí dost a zločincům se vždy do ruky dostanou. Lze chápat, že poté kvete černý trh s nimi, chcete li být připraveni. U nás zatím neaktuální, nicméně stačí třeba hospodářský delikt a zbraň Vám seberou. Proč? Je to jen další forma nátlaku. Nebo stavební zákony. To je doslova unikátní soubor omezujících nařízení, na nichž se přiživuje hromada lidí. Stačila by jednoduchá pravidla u malých staveb a u velkých samozřejmě především těch týkajících se statiky a bezpečnosti může být o něco více. Ale ne, tak tomu není. A co vymýšlí BOZP, to už je úplně mimo a předcházení pracovním úrazům často zdražuje stavbu i mnohonásobně. Opět je potlačeno právo na vlastní úsudek a rozhodnutí.

  Mohli bychom pokračovat do nekonečna. Většina zákonů a směrnic je hodna protirebélie, jen lidé už vyměnili statečnost za lenost, pohodlnost a ustrašenost. Stádní přístup k poslušnosti se stal normou a vzepření se či projev nesouhlasu a odporu jsou díky mocenským nástrojům vloženým do rukou politiků a jejich sluhů, tedy armády, policistů a soudců, spíše výjimkou. Mladí ležící na silnicích vůbec nepochopili, o co jde, a jen otravují život těm, kteří jdou naopak proti novému systému už jen tím, že jezdí, používají spalovací motory a nejsou ochotni skočit na špek. Kdo byl rebelem celý život, stál proti komunistům, aby nyní mohl srovnat, co vše se událo, a postavil se znovu, tentokrát eurounijní tyranii, dokáže více, než jen bučet ve stádu. To je vývoj. Lze porovnat, co kam dospělo. Jako jsme tedy stáli na Národní, nyní tam máme být opět. Jen by to chtělo více přemýšlet a rozeznat od sebe, co nám skutečně škodí a o čem se to pouze tvrdí.

Jindřich Kulhavý