Rozevření nůžek nemůže být větší

  Co se tedy u nás děje? Řekněme, že tu máme několik názorově protikladných stran různě se prolínajících. Vzhledem ke světové situaci a domácímu marastu, se vyrojily desítky odborníků komentujících vše. V celém tom přílivu různorodých informací vzniká množství internetových stránek doplňujících velká média. Liberálům už došlo, že imaginární prostor poskytl mnoho příležitostí vetovat mainstream i veřejnoprávní přeplácená média a začali kopírovat způsob, kterým se podporovali původně právě antivaxeři, euroskeptici a odpůrci současných liberálních praktik. Dosah Parlamentních listů, Vidlákových kydů, Pravého prostoru, AC24, inadhledu, Protiproudu, statí Ládi Větvičky a pár dalších stránek a blogů včetně ještě pokročilejších streamů byl natolik alarmující, že se druhý břeh rozhodl převzít tyto způsoby a zaplavil sociální sítě podobnými produkty, ovšem se svým vylhaným obsahem. Poskytované informace, náhledy a komentáře se mezi sebou tlučou a věříme, že vyznat se ve skutečném dění je tvrdý oříšek.

  ČT a ČRo jedou stále na vlně antirusismu a eurohujerství. Nejde o nezávislá a objektivní média. Nelze tedy jinak než souhlasit se zrušením koncesionářských poplatků, protože platit si pouze Pětikolkovou propagandu je nefér pro ty, kteří odmítají sdílet stejné názory předávané pomocí polopravd, lží a se zaujetím hodným komunistického jednostranného podávání informací filtrovaných kdysi v Moskvě. Tady se změnil pouze pán, přičemž vývoj Moskvy a Bruselu naznačuje v posledních letech dokonalé přepólování. Bruselská skvadra nyní výrazně svým prosazováním restrikcí již překonala tehdejší kremelskou generaci. Takže tu vznikly tři sféry. První je plna obdivu či obhajoby směřování Evropské komise a maximálně a sebedestruktivně podporující zkorumpovanou Ukrajinu , kam patří i Pětikoalice (minulá, ale stále držící pohromadě). Druhá je tak nějak neutrální a tvrdící, že bez EU to nepůjde, ale s Ruskem se dá jednat, nikoliv přátelit, přičemž Ukrajina je brána jako napadená (hraničně Motoristé a ANO). Třetí je výrazně komunikativní, Ukrajiny i EU má „plné zuby“ a odmítá přijmout podstrkovaný fakt, že je Rusko agresor (SPD a já).

  Další protiklady vnímáme v jiných oblastech. Máme tu fanatické obhájce Green Dealu, elektromobility, fotovoltaiek, větrníků, uprostřed tolerantní uživatele výmyslů spojených se Zeleným údělem chápající rizika jejich zavádění, avšak neschopné domyslet dopady, a odpůrce varující před nesmyslností velké části opatření snižujících ekonomiku, efektivitu a používání rozumu. A ano, jsem konzervativní, mám rád spalovací motory a rozhodně nepatřím k zastáncům nesmyslných omezení majících za úkol dostat nás na bicykly.

  Hotovost versus karty. Když přijdete do pekárny a nemáte drobné, přičemž prodavačka Vám sdělí, že lidé platí za nákup dvou rohlíků kartou a na dvoutisícovku Vám může vrátit maximálně desetinásobek útraty, což jsme včera zažili u prodejny pečiva velkého řetězce (Merhartovo pekařství), chce se Vám řvát. Pochopím, když se omluví, že při útratě 40 korun nemá dost drobných na vrácení, ale aby Vám řekla, že na zmíněnou dvoutisícovou bankovku Vám může vrátit jen 400 korun, to považuji za drzost a pokus o krádež. Do tohoto obchodu a jiného stejného provozovatele už nikdy nevkročím. Kartu nepoužívám a nikdo mi to nemůže nakázat. Podobně, jako nosit telefon s uloženými doklady. Dokud mi ho stát neposkytne a nebude ho pravidelně obměňovat, nemá právo mi přikazovat ho používat. Podobně s kartami, jejichž vydání a využívání služeb kolem nich a účtů je zpoplatněno. 

  Protikladných skupin je více. Majitelé EV a přátelé klasických pohonných hmot, příznivci zdravé klasické výživy a chemičtí experimentátoři pojídající pokrmy z nadnárodních řetězců, mladí mající radost z toho, že nebudou nic vlastnit proti majitelům nemovitostí, fanoušci Petra Pavla a informovaní o jeho minulosti, dalo by se pokračovat ještě dlouho.  Rozvrácenost společnosti je výsledkem vývoje posledních tří desetiletí. Žít se v tom dá jedině za cenu buď tupé poslušnosti, nebo s rizikem postihů a omezení za rebélii. Nikdy jsem nebyl ochoten skočit na povel z okna, takže asi tušíte, kam patřím, i když díky používání rozumu a logiky jsem možná poněkud extrémem. Opravdu mám dost ovcí, návratu bonzáctví, snahy dát všemu jednosměrný řád, vysávání peněz z občanů a snahy poslat je do války.

  Už mám své roky, mnohé jsem prožil a mohu srovnávat. Tady už to není o tom, nakolik se máme dobře. Jistě, ve srovnání s Afrikou, Blízkým Východem a částí Jižní Ameriky si teoreticky nežijeme tak bídně. To jen díky vývoji v minulých stoletích. Ale máte pocit, že jste šťastní. Že se Vám žije lépe než Vašim předkům? Že máte radost ze života větší, než na konci minulého tisíciletí? Na to si odpovězte sami. Výhled do budoucnosti k optimismu nedává důvod. Pokud se něco nezmění, něco zásadního, mladým, kteří by nás starší nejradši zakopali, nic nezávidím. Ani to mládí ne. Nejsem pesimista, ale rozhlížím se reálně. Opravdu budu do konce života bojovat proti nesmyslům, omezením a okrádáním. I kdybych měl nakonec žít jinde.

Jindřich Kulhavý