Skládání účtů

  V minulosti se loupeže na lidech nepodíleli jen panovníci a šlechta. Ostatně jejich bohatství vznikalo právě díky výsadnímu postavení a právu vybírat daně. O něco později se přidala i města, takže ať lidé bydleli kdekoliv, pořád platili. Za to jim měla být poskytována ochrana, mohli pracovat, provozovat řemeslo. Sice není jasné, kdo komu dal právo vládnout, nicméně v prvopočátku to bylo o schopnostech jednotlivců, později významu rodů. Jisté je, že prostý lid byl vždy předurčen k práci, umírání na bojištích a k odvodům daní. Ta ochrana byla tedy velmi pofiderní.

  Dalším dravcem na stejném lovišti byli preláti. Církevní desátky a samozřejmě další akce pomohly církvi nesmírně zbohatnout. Monumentální stavby a luxusní život nejvyšších hodnostářů něco stály, ale i kláštery byly bohaté a jejich osazenstvo si jen málokdy užívalo nepohody a chladu. Uživit celý ten kolos museli opět ti patřící k plebsu. O to více je nepochopitelné, že v moderní době, kdy byla v podstatě vyřešena situace s odebráním většiny majetku církvi a jeho vrácení do státního oběhu, se někdo nechal uplatit a navrhnul církevní restituce. Často se mluvilo o 5 mld korun, které měl na úplatky pro podstatné politiky k dispozici Miroslav Kalousek, dokonce tyto restituce byly možná jedním z důvodů vzniku všeobecně škodlivé Top09. Všem těmto spekulacím šlo předejít, kdyby se navracení majetku církvím včas zastavilo a preláti by museli vyvíjet prospěšnou činnost k tomu, aby se uživili. Když si navíc uvědomíme, že jejich hlava patří k nejvíce škodícím veličinám dnešního světa, měl stát ty desítky miliard ušetřit a věnovat je na důchodový pilíř. Ostatně při množství ateistů mezi námi byla upřednostněna pouze část obyvatelstva, která svou vírou v boha tak nějak zůstala v minulých stoletích. Nikdo jim to nevyčítá, nicméně peníze a majetky, především pozemky, budou jednou chybět.

  Jestliže jsou vláda a poslanci zvoleni lidem, v podstatě to znamená, že jsou povinní skládat své účty voličům. Logicky z toho vyplývá, že by občané měli mít volný přístup k informacím, jak se s penězi nakládá. V podstatě je třeba říct, že by každý rok měla být veřejně k dispozici zjednodušená zpráva o příjmech a výdajích státu, o jeho hospodaření, také o tom, kolik peněz odchází do EU a zpět, kam jdou hlavní toky. Stát by měl s penězi hospodařit tak, aby nemusel od občanů vybírat stále více. Ve chvíli, kdy stát mrhá, čemuž napomáhá bujení byrokracie, zvyšování počtu státních zaměstnanců, dotování akcí, které nejsou nijak důležité, je vláda zralá na demisi. Stát by se měl chovat tak, aby byl svým způsobem co nejvíce soběstačný a zároveň poskytovat lidem především základní sociální jistoty. V praxi to je tak, že to, co vyděláte, Vám také v co nejvyšší míře zůstane. Měli byste mít právo rozhodnout, za co si chcete připlácet. Můžete si pak předplatit školku, školu, lékaře, ale také nemusíte. Dle toho pak budou vypadat úhrady za tyto služby. Odvádíte hodně, máte je zdarma. Své peníze jste si nechali, tedy při využití této sféry plaťte dle předurčeného sazebníku. Znamenalo by to totální změnu daňového systému, ke které nikdo nemá odvahu. Je daleko jednodušší vybírat stále vyšší daně, utrácet cizí peníze a nemuset skládat účty.

  Arogance moci není ničím novým. Rozdíl je v tom, vládnou li dobří hospodáři. Vzestup daňových sazeb, a k tomu přidané úlitby v podobě snížení dph například u piva, jsou výsměchem. Dobrý hospodář nejdříve zjistí, kolik má, teprve poté si připravuje výdaje s tím, že něco uloží na budoucnost. Přerozdělování toho, co ještě nemá, způsobuje při špatném odhadu nedostatek prostředků. Stane li se Vám to doma, víte, že buď musíte přidat v práci, nebo se zříct něčeho, po čem toužíte. Špatná vláda udělá něco jiného. Prostě daně zvýší. Že už je to za hranou a lidé pomocí přímých i skrytých daní u nás odvádí přes 80% vydělaných peněz, nikoho nezajímá. Naspořit si pak na dobu, kdy už stáří, zdraví a únava nedovolují chodit do zaměstnání, je nemožné. Řeči o tom, že se nemáme tak špatně, například v porovnání s Afrikou, jsou nesmysl. Vývoj vyspělé kultury a pracovitost určitých národů prostě umožňuje žít lépe. Falešná solidarita s těmi, kteří svůj život promrhají ve válkách, nicnedělání a množení se i přes neschopnost své děti uživit, je sice na pohled atraktivní, ve skutečnosti pro lidstvo kontraproduktivní.

  Až se opět začnou zvyšovat daně, vzpomeňte si na to, kam vláda Vaše peníze posílá. Koho živí a jak. Jak vysoký je počet neproduktivních úředníků, darmožroutů v politických neziskovkách, lidí ždímajících dotace. Také občanů neochotných vstávat do práce a žijících ze sociálních dávek, bohatých politiků, kterým při přerozdělování něco zůstane za nehty. Dokud nepřijde zodpovědný správce, který přizná, že stát okrádá své občany a podpoří občanskou neposlušnost, na jejímž konci bude naprostá změna přístupu k daním a vládnutí, budeme nadále otroky nelišícími se od nevolníků v době středověku. Musí se nejen objevit, ale také ho my musíme zvolit. Nikdo netvrdí, že se bez daní obejdeme. Jisté však je, že při povinnosti skládat účty bychom zjistili, že jejich výše je třeba až trojnásobná proti tomu, kolik by mohla být, to i při zachování solidních standardů. Opravdu to nikomu nevadí?

J3.K