Sliby vzduchem létají…

   Tentokráte už není třeba se zabývat jednotlivými subjekty jdoucími do voleb. Andrej Babiš je pod tlakem minulosti, současnosti a nejasné budoucnosti. Jeho sdružení mění názory a vyjádření stejně, jako šéf, čerpá z hlouposti a naivnosti svých voličů, jejichž množství je na poměrně kulturní a inteligentní národ opravdu veliké. Jeho donedávna kolega ve vládě a nadřízený Bohuslav Sobotka už naplno odkryl svou toužebně očekávanou změnu v podobě přesunu do Bruselu. Nutno konstatovat, že v jeho osobě bychom v hlavním městě EU měli dalšího kolaboranta, jehož neochota bránit zájmy České republiky by se přinejmenším rovnala vystupování Jourové.

  Většina velkých stran se hrdě hlásí k politice Evropské unie. Jejich společnou rétorikou je podpora našeho zapojení se do tvrdého jádra, příslušnost k Západu, občas i nutnost zavést euro. Samozřejmě jde o naprosto nereálný pohled na situaci a naší pozici vůči vůdčím mocnostem a pár vyvoleným. Dokonce i Velká Británie pochopila, že být pátým kolem u vozu je poměrně nevýhodný způsob investování do tohoto společenství národů. Naslouchat rozkazům z Berlína a Paříže je pro Londýn potupné a vnímat klauna Junckera jako hlavního představitele mohou opravdu jen ti, co jsou zvyklí být v předklonu více, než jen při zvedání čehokoliv ze země. To platí pro ČSSD, TOP 09, ODS, ANO, Zelené, Piráty, tedy pro všechny ty, kteří si dělají naděje na úspěch a umísťují se na čelných místech průzkumů veřejného mínění.

  Neschopnost navrhnout i jinou alternativu, než kterou je třesoucí se EU a její společná měna euro, tak spojuje levici z pravicí, socialisty s demokraty. Naopak odvážněji se k danému tématu staví menší subjekty, které však bohužel nemají dostatečné zázemí. Výjimkou je SPD Tomio Okamury. Jak však bude vystupovat po volbách, to je dosud ve hvězdách. Jisté tedy je, že ať už dopadnou volby jakkoliv, nadále budeme součástí spolku, jehož vznik kdysi vzbuzoval naděje, ale nyní po pár dlouhých rocích působí spíše staře, nemoderně a rozklíženě.

  Velkým a podstatným tématem je také migrace. Je zvláštní, jak velkou váhu dávají voliči a zájemci o jejich hlasy tomuto smutnému fenoménu poslední doby. Ostatně právě skončené volby v sousedním Rakousku ukázaly, že omezení příchodu migrantů může být velmi důležitým a rozhodujícím bodem budoucího programu.  Naši jižní sousedé se rozhodli pro zpřísnění podmínek jejich přijímání a podpory. Podobně dopadnou přistěhovalci ve Švýcarsku. Ani Češi se ve většině netváří nadšeně k politice otevřených dveří. I přesto vyloženě vlastenecky vystupující subjekty moc šancí nemají. Jde o další paradox.

  Vnitřní problémy především sociálního obsahu řeší relativně málokdo, a když, tak populisticky. Mluví se především o zvyšování platů státních zaměstnanců. Méně už se v diskuzích lídři zabývají školstvím prolezlým indoktrinací ze strany neziskovek, zaměstnáváním starších občanů a samotným financováním rozsáhlého neziskového sektoru. Skutečným problémům se tak mnozí vyhýbají, neboť zisk bodů u voličů zároveň s představou, jak své sliby v dalším volebním období splnit, je velmi ošemetný. Navíc všichni přidávají, ale nikdo neříká, kde na to vezmou. Opět na to doplatí podnikatelé, zatímco mamutí korporace budou nadále zisky vyvážet?

  My voliči máme posledních pár dní k tomu, abychom se rozhodli pro ty, o kterých jsme přesvědčeni, že by mohli naplnit naše naděje.  Někdo už je rozhodnutý, jiný ještě tápe. Plno z vás k volbám ani jít nechce. Což lze považovat za chybu. Protože kdy jindy můžete ovlivnit dění kolem vás? Nebo se o to aspoň pokusit.

J3.K