Tak nám ten mír nějak mizí

  Následovalo jednání mezi Trumpem a Zelenským, ke kterému se vzápětí vnutili i někteří evropští lídři. Trump eliminoval snahu Leyenové hovořit za Evropu a v podstatě se k ní už déle chová podobně, jako činí čínská diplomacie. Nevnímá ji jako hlavu státu, ale spíše jako vrcholnou úřednici. To se údajně může dle slov německého kancléře Merze změnit tím, že by z Leyenové udělali příští prezidentku Německa. Je až neuvěřitelné, jakou kariéru může udělat někdo tak neschopný pracovat pro blaho lidu a Evropanů, zároveň žena s tolika zásadními skandály, které prošpikovaly její kariéru.

  Trump zcela evidentně projevil zájem o urovnání konfliktu na Ukrajině, nicméně přiznal, že důvody k SVO existovaly a Zelenského vnímá jako vůdce Ukrajinců, nikoliv jako právoplatného prezidenta. Přesto do něj vkládal určitou naději, zdá se však, že marně. Moskva nastínila jasně své požadavky, které evropští liberálové považují za kapitulaci Kyjeva a dále svým přístupem umožňují Zelenskému válčit i defraudovat. Přestože ukrajinské armádě dochází lidské zdroje, hrnou na Ukrajinu další zbraně a peníze. To i přesto, že se frontová linie posouvá stále rychleji k Oděse a dalším obranným baštám patřícím dosud pod vedení generála Syrského. Zelenskyj riskuje další obrovské ztráty, nicméně pro něj je důležitější být pro šílený Západ hvězdou. Požaduje za to miliardy eur měsíčně a zcela zkušeně je nechává mizet v jím vytvořené mašinérii.

  Kreml mezitím trpělivě vysvětluje světu, proč vede SVO, na co skutečně cílí (není to to, čím u nás straší mainstreamová média a vládnoucí politici). Prioritou nejsou další získaná území, ale spíše zajištění bezpečí pro občany Ukrajiny s ruskou národností, kterých je v bývalé sovětské republice stále velký počet. Ti se v nedávné minulosti stali cílem nacisticky smýšlejících skupin ukrajinských občanů a SVO je odpovědí na chování místních nacionalistů. Rusové mají území větší než kdokoliv jiný na planetě, množství nerostného bohatství, historicky jsou nepřehlédnutelní a váží si jich 2/3 světa. Mají však také svou hrdost a rozhodně se nenechají nikým ovládat.

  Zelenskyj je klasický diktátor. Nešetří siláckými slovy a gesty, shromažďuje ve velkém majetek vznikající krádeží, likviduje vlastní národ. Nikdy v historii nebylo tolik Ukrajinců za hranicemi, nejvíce v Rusku, tolik jich denně neumíralo na frontě. Zelenskyj se uchyluje k akcím, které mají Rusko poškodit spíše mentálně. Útočí na rafinérie, na jadernou elektrárnu, letiště. Kreml měl dosud vcelku trpělivost a doslova šetřil civilní obyvatelstvo, zaměřoval se především na vojenské cíle. Opustí li tuto strategii, začne skutečný masakr, kterému nezabrání ani Trump, NATO či klauni z Evropské unie. Je jasné, že Putin nepřipustí další rozšiřování a přibližování NATO. To ale říká od začátku.

  Blíží se mohutný finiš ukrajinské krize. Evropští politici pumpují peníze daňových poplatníků i na jejich úkor do hroutícího se systému. Trumpovi dochází, že neřeší válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale nenávist mezi EU a Ruskou federací, na které jeho předchůdci maximálně profitovali. Je mu jasné, že snaha o urovnání naráží na evropský nezájem a ruskou hrdost a potřebu zajistit i příštím vlastním generacím bezpečí a svobodnou a prosperující zemi. Zásahem kurské jaderné elektrárny a petrohradské rafinérie překročil Zelenskyj určitou hranici. Rusům možná konečně dojde trpělivost. Ukrajinci navíc riskují ztrátu části podpory útokem na infrastrukturu zásobující Maďarsko a Slovensko důležitými komoditami. Možná se blíží konec celého konfliktu a liberálové z něj mít radost nebudou. Otázkou je, kam se přidají Američané, snad ne k štváčům z EU. Ne, že by to změnilo zarputilost Moskvy, ale jen by to prodloužilo agónii. Doufejme, že Trump neudělá krok, kterým by udělal ze schůzky na Aljašce zbytečnou frašku. A očekávejme pláč liberálů.

Jindřich Kulhavý