Tak trochu zvláštní ekomyšlení
www.inadhled.cz Není to tak dávno, co internetem proběhly záběry s likvidací odpadu kdesi v Asii. Nákladní vozy plně naložené smíšeným odpadem najíždí ke břehu řeky a svůj náklad vysypávají so rozbouřeného proudu. O tom, že nejde pouze o náhodu, svědčí betonová rampa a plno přítomných dalších ,,zaměstnanců´´ místních technických služeb. Jedno auto střídá druhé a silný proud expeduje vyložené odpadky směrem k moři. Pro ilustraci. Představte si, že by pražští popeláři najížděli na Náplavku a vysypáváním komunálního odpadu by posílali pozdrav z našeho hlavního města do Mělníka, Ústí n. Labem, Drážďan a Hamburku. A samozřejmě by se k nim přidávala i další města, takže do německého přístavu by dorazil rosol tvořený vším možným, jen ne voňavý. A abychom byli ještě realističtější, čističky odpadních třeba v Indii nepatří k nejvýkonnějším, navíc se někde do řek pohřbívá. Jak to může poté asi tak vypadat v okolí toků a v jejich deltě v místě, kde se vlévají do moře? A dokáže v nich ještě něco normálního žít?
Mezitím se v Evropě stále více utahují šrouby. O automobilové dopravě už se toho napovídalo mnoho, tu lodní zatím ekoaktivisté ignorují. Podíváte li se na spotřebu bárky pro 2000 lidí, asi omdlíte, odpadků z týdenní plavby kolem Středozemního moře je třeba se také někde zbavit a jedna popelnice na to nestačí. Navíc, ač to je trochu nechutná představa, matematika je jasná. 2000 lidí si jde minimálně 1x denně na toaletu přisednout, a tak aspoň 3x u toho navíc ještě pánové postojí, zatím co dámám je tento luxus odepřen, nicméně tam musí také. Kam mizí tuny exkrementů, to ví jen skuteční znalci lodní dopravy. K tomu je na hladině plno dalších menších plavidel, jejichž posádky řeší stejný problém. A když se náhodou nějaká loď potopí, už dávno víme, že její rozpuštění trvá skutečně dlouho. Takový Titanik je vzorovou laboratoří toho, jak to probíhá.
Mezitím si Evropané řekli, že udělají něco pro ekologii. Kdyby uvažovali logicky, začali by s omezováním přepravy nepotřebného. Je mnoho zboží, které se za určitých podmínek vyrábí mnohem levněji mimo Evropu a dováží se sem. Proč je jinde levnější? Možná proto, že v zemích původu je levnější práce. Ale nejen to. Pravděpodobně tam je méně drahá elektrická energie, protože se příliš nehledí na to, jak se vyrábí. Dále se tam plundruje příroda a zdroje z ní slouží k výrobě toho, co Evropané nutně potřebují. Výstupní kontrola v továrnách není dokonalá a tamní plasty sem dovážené obsahují cokoliv s výjimkou toho, co splňuje přísné evropské normy. Přesto se to do Evropy doveze a když se na to přijde, tak i v ní zlikviduje. To, že řadu výrobků u nás prodávaných vytváří děti, které mimochodem pracují i v dolech, v nichž se těží kovy potřebné k výrobě akumulátorů do elektroaut a dalších nesmyslů, to už je pro Evropany úplně podružná záležitost.
Místo toho se tu zakazují plastová brčka (ostatně papírová se dováží lodí a letecky právě z Číny), umělohmotné držáky dětských balonků, kelímky a příbory, další jednorázově používané plasty. Ono těch plastů spotřebovávaných dennodenně je mnohem více, většinu bychom možná dokázali nahradit něčím jiným, ale i to musíme nějak vyrobit. Vyhazují se miliardy na přechod na něco čistějšího, ovšem jde o cestu špatným směrem. Kdyby se tyto peníze investovali do výzkumu, který by se věnoval možnostem likvidace starých plastů a vhodné skladbě materiálů, které by ty původní nahradily při minimalizaci rizik dopadu na životní prostředí, byly by to podstatně lépe investované peníze. Další možností, jak utratit tyto finance, je jistá osvěta. Nikoliv u nás, ale tam, kde znečišťování způsobuje světovou katastrofu. Evropa byla dosud v kultuře s nakládáním s odpady přeci jen napřed. Dokud nedojde k úplnému promíchání Evropy s Afrikou, bude tomu tak i nadále. Takže místo šíleného ekoaktivismu na Starém kontinentu by se tento měl přesunout do míst, kde náklaďáky vysypávají odpad do řek a jezer. Tam je totiž důvod toho, proč jsou moře tak znečištěná.
A jak přispět přímo v Evropě k lepší ochraně přírody? Omezováním dovozu exotického ovoce ničemu nepomůžeme. Je sice pravdou, že to, co se u nás prodává, nemá se skutečným tropickým ovocem moc společného, často v něm chybí většina důležitých látek, které absentují kvůli brzké sklizni, dlouhému transportu, chemické úpravě a špatnému zacházení, nicméně budiž. Zbytečným však je import toho, co si sami umíme vypěstovat. Proč místo plodin používaných do ničím dobrých biopaliv opět nepěstujeme to, co nás živilo do nedávna. Brambory, obilí, na jihu Moravy papriky a rajčata. Také se vrátit k živočišné výrobě. Měli jsme dostatek zeleniny, jabloní, třešní. Sice nebyly všechny plody celoročně k mání, ale co se nestihlo sníst, prošlo zpracováním. Ostatně kdo si myslí, že jahody v lednu zakoupené jsou stejné, jako ty naše z léta, mýlí se. A je to poznat nejen na chuti. Co se tedy vrátit k přirozenosti a omezit částečně nesmyslné dovozy toho, co stejně zdaleka nemá vlastnosti a parametry skutečného tropického ovoce či našich kvalitních domácích plodin? Je snad nutné mít melouny o Vánocích datle a fíky celoročně? A místo ježdění autem jezdit MHD nebo mít v kufru prodlužovačku? Navíc při možnosti mít naše ovoce a zeleninu?
Ekoalarmismus se vydal špatným směrem. Chybějící selský rozum je nahrazen nesmyslnými počiny v oblasti dopravy, výroby elektřiny a užívání některých věcí. Skutečným nepřítelem je globalizace, neschopnost zachovat výjimečnost jednotlivých regionů a vyrábět z dostupných domácích produktů. Místo toho přichází šikana, omezování a absolutně nepřípustnou se stala diskuze. Evropa se totiž zbláznila. A platí to jak pro nařizující elity, tak i poslušný a podřízený plebs. A my jen držíme….hubu.
J3.K
