Právě se nacházíte:

To naše školství…

20. 01 2017

  www.inadhled.cz    Školství bylo kdysi ozdobou naší země, což platilo i pro období komunismu. Nedostatek technických a finančních prostředků byl často nahrazen jistým nadšením pedagogů pro svou práci. Přestože s nynějšími padesátníky puberta tenkrát mlátila úplně stejně, jako s dnešní mládeží, učitelé si užívali většího respektu a úcty.

   Je třeba si přiznat, že od konce devadesátých let minulého století se na vývoji školství u nás podepsalo několik různých ministrů. Měnící se koncepce, nedostatek kvalitních učitelů, vznik soukromých škol různých stupňů a úrovní, dohady o způsobu vzdělávání a výchovy, to vše udělalo z vzdělávání mladých lidí naprostý chaos, ve kterém se pohybují jak pedagogové, tak i jejich svěřenci.

  Problémy začínají již na úplném počátku. Téměř dokonalá likvidace jeslí a školek před pár roky způsobila naprostý nedostatek těchto zařízení a dala možnost vzniku soukromých. Dá se říct, že odbouráním státních školek se extrémně zkomplikoval návrat mladých žen zpět do zaměstnání. Začínající rodiny jsou tak často vystavené finančním problémům z důvodu úhrady školného za soukromé školky i jesličky a hlídání doma. O mnohých rizikách s tím spojených ani nemluvě. V podstatě často předáte své dítě a klíče od domova někomu, koho pořádně neznáte a doufáte, že vše bude v pořádku.

  Základní školy mají různé zřizovatele. Také jiné osnovy, rozdílný přístup, jiná nařízení. V těch státem řízených je patrný větší dopad rozhodování ministerstva školství, v soukromých je častým ukazatel výše školného a schopnost sponzorování rodiči žáků. Obojí však nehovoří úplně o kvalitě výuky. Vynechme pochybné metody některých školských zařízení, problémy jsou v určitých případech především s jistou zastaralostí osnov, na druhou stranu mají učitelé co do činění s přílišným sebevědomím a arogancí žáků a jejich rodičů. Přiznejme si však, že chtít po nynějších žácích jako součást povinné četby Babičku nebo Povídky malostranské je trochu naivní. Doba se žene překotně vpřed a v době vesmírných válek, televizí, her a migrační vlny ploužící se postava po Malé Straně žáčka prostě nezaujme. Bohužel tím dostává na frak krása češtiny, je však třeba doufat, že s věkem přijde čas i zvědavost, na řadu se tak dostane klasika. Dnešní rodiče, tedy aspoň někteří, přečetli lecos, často k tomu ale pomohla právě ta autorita vedená shora.

  Absolvováním základní školní docházky bohužel vše nekončí. Kdysi jasný systém odborných učilišť, oborů s maturitou i bez ní a středních škol dostal červenou. Důsledkem toho je snížení množství potřebných absolventů oborů technického směru, různá úroveň středoškoláků a davy maturantů bez reálné možnosti být užitečnými společnosti. Neustále se měnící podmínky vedoucí k ukončení studia na střední škole a dohady kolem maturit nevedou k ničemu jinému, než k chaosu.

  Vysoké školy jsou už jiná káva. Nejde jen o to, že se dala plzeňská práva vystudovat za pár týdnů, v tom případu šlo o extrémní selhání kontrolních systémů. Problémem je i naprosto rozdílná úroveň, čistě teoreticky se dá koupit všechno včetně studijních výdsledků. Daleko závažnější je však situace se skladbou škol, motivace ke studiu těch odborných a skutečně přínosných směrů. Nesmyslné množství genderových inženýrů, sociologů, absolventů škol, které trvají stejně dlouho, jako těch pár, z nichž vychází odborníci potřební pro širokou veřejnost, stojících stejně peněz odtékajících ze státní pokladny, je kontraproduktivní.  Dokonce až tak, že z nedostatku uplatnění absolventů později dochází v rámci jejich zvýraznění vlastní existence k zasahování do historických tradic nejen státních, ale i přírodních.

   Ministerstvo školství naprosto tápe. Na jedné straně si uvědomuje nedostatek kvalitních pedagogů, na té druhé jeho dlouhodobá nekoncepčnost vede k vzniku mnoha studijních oborů, které nejen že odvádí učitele a profesory z potřebných míst, zároveň produkují lidi, kteří budou i v budoucnu při hledání zaměstnání závislí na státních penězích. Pokud nepřijde zásadní změna, tentokráte by pár kroků zpět vůbec neškodilo, dostaneme se do ještě větších problémů, než jsou nyní v oblasti skutečných a reálných odborníků.

  Možnou restrikcí nesmyslných studijních oborů by bylo zavedení školného v těch zařízeních, která by nespadala do produktivní sféry. Tou je myšlen průmysl, věda, výzkum vedoucí k technickému rozvoji, zdravotnictví a podobné obory. Podpora státu by tedy měla směřovat tam, kde se rodí budoucí odborníci přinášející skutečný prospěch a progres, nikoliv ti, kteří nás zaměstnávají úvahami o asexuálnosti, emancipaci, jistém druhu velmi otravné ekologie, o různých pohledech na rovnoprávnost mužů a žen, ras a národů, poučují nás o právech kohokoliv, aniž by respektovali práva naše.  Nepotřebujeme více genderových inženýrů, chybí nám ti skuteční. Také doktoři, strojníci, stavitelé a montéři a podobné profese. Mít jakoukoliv vysokou školu nesmí být smyslem studia, když je jasné, že jejím absolvováním jsme neobohatili sebe a ani společnost. Nechceme li více Stropnických, Jandů, Holanů, mladých lidí v přebujelém neziskovém sektoru, Šiklových, Šabatových a jim podobných, naopak chceme li více Pirků, Baťů, Kolářů a jim podobných, bude se s tím ministerstvo školství muset rychle začít zabývat. Už dlouho nám velkou rychlostí ujíždí v této oblasti vlak.

J3.K

Speciály

Tipy