Václav Havel  a kult osobnosti

   Ti dříve narození si jistě na jméno Václava Havla pamatují z vysílání u nás tehdy odsuzovaného rádiového vysílání Hlasu Ameriky. Spojovali jsme si jej s lidmi bojujícími s komunistickým režimem a vážili si jich za odvahu a čestnost, s jakými se bránili represi ze strany vládnoucí KSČ. Tito hrdinové z kotelen pro nás a naše rodiče, kteří nesouhlasili s režimem, byli přímo morálním vzorem. Jak naivní jsme byli. I když …to nelze až tak brát, informace byla tehdy křehká záležitost a ty, co jsme získali, měly buď oficiální požehnání vůdců, nebo byly naopak tajné a neméně zkreslené. Ostatně s tím máme úplně stejnou zkušenost nyní, kdy se oficiální a skutečné zpravodajství ze všech oblastí našeho života diametrálně rozchází a vyznat se v nich vyžaduje být neustále ve střehu. Prostí konzumenti se nestačí divit tomu, co se na ně valí.

  Takzvaná Sametová revoluce a období kolem ní daly vzniknout mnoha novodobým hrdinům a ukázaly prstem na nemenší množství lumpů a grázlů vládnoucích v dobách minulých. V eufórii ze statečnosti studentů a převratných změn jsme si nasadili klapky na oči a nesundali je mnoho let. Václav Havel se stal téměř nekritizovatelnou osobností naší politické scény a autoritou, jejíž chování se stávalo vzorem pro ostatní. Jeho odpůrci byli nevyslyšeni, přestože mezi ně patřil další z reků, například Karel Kryl. Plno lidí se vrhnulo do podnikání, neúspěchy byly přisuzovány politikům zodpovídajícím především za ekonomiku. Prezidentovi národ odpustil vše. Už za jeho života se budoval kult osobnosti Václava Havla.

  Vzpomeňme si, co vše nás stavělo do role pozdějších hlupáků. Zapomeňme na spolupráci Havla s STB, jeho ze Západu bohatě dotovaný život před revolucí, kolaborací prorostlou historii jeho rodiny, alkohol prolitý hrdlem za celý život. Připomeňme si ale prolomené Benešovy dekrety při navracení jeho majetku a machinace, kterými pomáhal při restitucích k majetku jiným, jeho podporu ,,humanitárního‘‘ bombardování Srbů v bojích o Kosovo, opomenutí dát pokyn k prošetření komunistických zločinů a tichý souhlas s likvidaci archívů STB, v nichž sám figuroval. Jeho vztah k americké politické garnituře představované tehdejší americkou ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou, rodinou Clintonových, k Jeho Svátosti Dalajlámovi, kterým v podstatě pro dlouhou budoucnost zkreslil historii Tibetu.  

  Dále tu máme Michaela Kocába, jeho souputníka tunelujícího fond Trend, jehož podíl na odsunu Sovětské armády byl považován za rozhodující. Produktem jeho doby se stal i kníže Schwarzenberg, pozdější ministr zahraničí, jehož nynější přístup k Čechům opět hraničí s mohutnou kolaborací a naprostou neúctou. Pohrobků Václava Havla je však daleko více, můžeme k nim přiřadit ombudsmanku Šabatovou, Dienstbiera mladšího, Michala Horáčka, Tomáše Halíka a plno dalších. Od každého z nich slyšíme názory plné tolerance, lásky k bližním a podobné moralismy, za většinou z nich jsou však schovaní lidé bez skutečné morálky, postrádající smysl pro logiku a vlastenectví. Nelze se divit tomu, že pochází z podobného uměleckého prostředí, ze kterého se etabloval Havel sám. A tím se i vysvětluje dosud trvající masivní a fanatická podpora lidí majících zázemí v uměleckém světě….mimo jiné často, ostatně jako vždy, vytrženém ze skutečné reality.

  Se jménem Václava Havla se setkáváme všude. Letiště, ulice, lavičky, nadace, vzpomínky. Havel, Havel, Havel.  Jak snadné je udělat z člověka boha.  Své o tom ví i v jiných zemích. Hitler, Lenin, Stalin, Marx, rodina Ir – Senů v KLDR, Mao v Číně, Fidel Castro a Che Guevara v Jižní Americe, Dalajláma, to jsou všechno jména lidí, kteří byli či jsou v určité komunitě idealizovaní. To i přesto, že jejich myšlenky byly často zločinecké a v důsledku měly katastrofální dopad pro širokou veřejnost.  Stalin sice porazil Hitlera, nicméně pozdější jeho vláda již měla jiný nádech. Následující roky po válce už tak pozitivní nebyly. Časem se zjistí, o jak smutné postavy lidské minulosti šlo.

  Václav Havel je pět let po smrti a zapsal se nesmazatelně do naší historie. Jak pozitivně, o tom můžeme vést spory. Jisté je však to, že v posledních létech se objevuje stále více indicií o tom, že jeho role byla spíše součástí loutkového divadla a my všichni jsme byli neznalým obecenstvem. Jméno Václav Havel byla především dobrá obchodní značka, a o tom, kdo na ni profitoval a dosud vydělává, si udělejte obrázek sami.

J3.K