Velikonoce se nám divně vybarvily
www.inadhled.cz Nejvýznamnější křesťanské svátky jsou letos poznamenány smutnými událostmi. Nejdříve papež František odmítá nechat políbit svůj rybářský prsten věrnými věřícími, čímž porušuje více jak tisíciletou tradici s výmluvou, že to je nehygienické, později olíbává boty příslušníkům súdánské delegace, až při tom ztratil svou čepičku, přičemž i ti Afričané v němém úžasu zkoprněli. Těsně před významnými dny začne hořet chrám Matky boží v Paříži. To i přes drahá bezpečnostní zařízení, absenci elektrických rozvodů v trámoví a ujištění odborníků, že jej zapálit není nic na jednu zápalku. Arab pobíhající po balkonu již hořící katedrály v klasickém muslimském bílém oděvu je médii označen za hasiče a snahou je ukázat prstem na viníka, kterým by měla být restauratérská firma. Pokud Vám tyto záběry chybí v rejstříku těch, které z požáru přinesla ČT, není se čemu divit, i kdyby ho měla včetně údajů o pánovi pohybujícím se poblíž vznikajícího požáru, v rámci korektnosti, v překladu ohýbání pravdy, by ho nikdy nezveřejnila. Nu a nakonec došlo i na samotné křesťany, které na Srí Lance zmasakrovali teroristé ve velkém. Dosavadních 8 explozí v místech s vyšším výskytem věřících v Krista způsobilo smrt více, jak 250 nevinným lidem. Zajatí podezřelí z kladení náloží a organizování sebevražedných útoků mají nečekaně klasická muslimská jména, byť se to snaží média přidat k aktivitám Tamilských tygrů, kteří terorizovali proslulý ostrov v minulém desetiletí. Pár facek, které dostal poslanec Feri, bylo už jen drobným okořeněním domácího dění, ostatně i přes nesouhlas s násilím je pravdou, že si o podobnou reakci říká velká část našich politiků. Feri nebyl bit kvůli pleti, ale pro své názory, které v rámci infikace Topkou patří k těm trestuhodným. Udělat z toho rasismus je pouhou manipulací s vědomím národa.
Dá se tedy říct, že událostí tu letos o Velikonocích máme poměrně dost a ani jedna z výše uvedených není nijak pozitivní. Jestliže snaha o likvidaci Notre Dame vypadá jako načasovaná, všichni ví o vzájemné nedůvěře Macrona a 2/3 Francouzů, dokonce o jeho nenávisti k Žlutým vestám, což nahrává jedné z možných verzí vzniku požáru. Spekuluje se o jeho zhlédnutí se v římském císaři Nerovi, který nechal vzplát Řím a vzápětí za to trestal křesťany. Macron potřeboval odvést pozornost a očekávalo se, že zapálení proslulého chrámu svede právě na účastníky protestů. To ale není vůbec pravděpodobné, daleko logičtější je pokračování muslimů v útocích na církevní stavby, které se ve Francii stalo sportem arabské mládeže. Absolutní absence úcty k symbolům křesťanů a nenávist k místům spojeným s historií země hostitelů se projevila nejen u muslimů pozorujících samotný požár, ale i v radostných ohlasech na sociálních sítích.
Papež líbající nohy udiveným Afričanům opět jen ukázal svůj ohnutý hřbet a podřadné postavení, do kterého se stylizuje. O tom, že František I. není skutečnou morální autoritou a k hlavě katolické církve se dostal pouze zákulisními machinacemi, není pochyb. Tento jihoamerický liberální demokrat v bílém plášti už nadělal tolik škody, že je až s podivem, jak málo si ho dovolí ostatní kněží kritizovat. Svatopetrský trůn by se už dávno měl otřásat v základech. Zatím se to neděje a Jidáš v podobě papeže vládne z Vatikánu dále. Má své následovníky. Prazvláštní český páter Halík tak populární v ČT by byl jeho ideálním nástupcem, sdílí totiž stejné hodnoty. Tedy pokud by směr udaný antikristem Františkem měl nadále vést křesťanství k totální záhubě. Kolik let ještě zbývá k tomu, kdy se z Vatikánu ozvou zvuky svolávající v Alláha věřící k modlitbě? Možná se poté stanou Velikonoce tajným svátkem.
Teroristické útoky na Srí Lance opět ukázali, jak málo lidí dokáže napáchat velké škody. Odpálit sám sebe, to vyžaduje skutečně buď naprostý fanatismus, nebo jsou tito šílenci v takové situaci, že případná finanční odměna pro pozůstalé pro ně znamená dostatečnou motivaci k vlastní smrti. Posmrtný život v přítomnosti panen ochotných přijít o panenství právě s explodujícím džihádistou je slabou náplastí přiloženou na roztrhané tělo teroristy a svědčí to o hluboké víře nebo totálnímu primitivismu dotyčného. Umístit ale nálož doprostřed mezi lidi, kteří přišli vzdát úctu Ježíšovi, zvláště když se dá očekávat přítomnost dětí, je naprostou arogancí k lidskému životu. Opět je třeba si položit otázku, jak dlouho si to ještě křesťané nechají líbit. Vždyť stačí oplatit stejnou mincí a ve dnech svaté poutě do Mekky poupravit počty dále žijících muslimů. Jenže to se nestane. Křesťané jsou totiž vychováváni jinak. Období šíření křesťanství mečem je dávno za námi, většina střetů mezi příslušníky obou náboženství se odehrává na domácí půdě křesťanů. Turisté navštěvující islámské země jsou zvyklí dodržovat tamní zvyky. I přesto umírají. Muslimové nacházející se však v křesťanském prostředí usilují o jeho razantní změnu a přizpůsobují si své okolí vlastním zvykům.
Nástroje k tomu používané fungují zvláště tam, kde politická korektnost a falešná solidarita zaštiťují reálnou snahu o provedení změn společnosti směrem k multikultuře. Jestliže křesťanství ztrácí pomalu dech a jeho dlouhá historie je částečně zapomínána, agresivita islámu je v plném rozmachu násobeném populační explozí v Africe a tamními sociálními podmínkami, na nichž mají nemalou vinu i nadnárodní korporace a po několik stovek let i koloniální režim. Ten ukázal Afričanům dvě tváře. Jednou byl blahobyt, který bylo možný v Africe budovat a ještě jím podporovat ten v domovských zemích kolonistů, druhou pak byla podřadnost místních pracujících ve prospěch kolonizátorů. Zároveň se však mohli samotní Afričané naučit mnohému z dovedností bělochů. Že se to nestalo, to vidíme na jihu Afriky. Zatímco v Zimbabwe už volají po návratu bílých farmářů (ti zavraždění už ho nestihnou), bez nichž kdysi relativně bohatá země padla na úplné dno, v JAR proces zabavování půdy a vyvražďování strůjců fungující ekonomiky započal a černoši hospodařící se státním rozpočtem pomalu přivádí tuto výjimečnou zemi na buben. Stoupá zločinnost, klesá soběstačnost, farmáři opouští své farmy, tedy pokud ještě žijí. Podobnost se Zimbabwe není náhodná, konec bude podobně krutý.
Vraťme se však k oslavě Velikonoc. Smrt mnoha lidí na Srí Lance nezabrání dnes koledníkům vyrazit s košíčky do ulic. Ty naše jsou zatím bezpečné, takže můžeme pustit děti s koledou klidně ven. Přestože tato tradice ve městech již nemá takový význam, jako ještě poměrně nedávno měla, na vesnicích je podstatně veseleji. Pravdou je, že Ježíš to trochu zkomplikoval, protože v poslední den před návratem do zaměstnání, tedy tehdy, kdy většina musí sednout za volant, teče alkohol největším proudem. Zkuste se tedy před cestou domů pořádně zamyslet, ať nezvýšíte počet obětí letošních Velikonoc. Je pravděpodobné, že řada z Vás uvízne v síti policejních kontrol rozesetých kdekoliv, a přiznejme si, že pokud jde o alkohol za volantem, je reakce policistů v případu odhalení oprávněná. Jinak ale pokud Vás nečeká žádná cesta, oslavujte, jezte a pijte, kolik unesete. Nevíte totiž, jak dlouho ještě budete moct. Vše kolem nás se mění, i přes snahu eliminovat následky existence malé autistické Grety a šíleného papeže vše spěje k horšímu, než jsme si vysnili. Nastupující generace udavačů, mládeže setkávající se s vymýváním mozků a idealistů ovlivněných bohatě dotovanými ideology nám ty křesťanské svátky jednou zakáže. Prý uráží muslimy. Takže budoucí generace přijdou o romantiku zajíčků, barevných vajíček a pomlázky. Přesto prozatím přejeme Veselé Velikonoce.
J3.K
