Vládnutí za policejním kordónem

  Policie plní mnoho úkolů, které jí svěřují političtí vůdci. Ne nadarmo je Ministerstvo vnitra silovým úřadem a jeho vládce jedním z nejmocnějších mužů v zemi. Policisté nevyšetřují pouze trestné činy, ale jejich hlavní funkcí je udržovat pořádek. Nikoliv v podobě odpadků kolem popelnic, ale ten všeobecný. Dohlíží na dodržování zákonů, byť velká část z nich vzniká jen proto, aby vládnoucí elity ukázaly svou důležitost a nepostradatelnost. Obrovské množství nařízení a omezení, také  správné provedení, sepsaných v nekonečné řadě knih tvořících sbírky zákonů už přesahuje schopnosti lidského mozku pojmout je všechny. Proto se také právníci a advokáti zaměřují na určité části. Tak tu máme odborníky na rodinné právo, trestné činy, hospodářské a ekonomické delikty, na firemní klientelu a plno dalších. Dá se říct, že prostý občan držený v povědomí, že neznalost práva neomlouvá, žije v prostředí, kdy jej dostat před soud za cokoliv je velmi snadné. Ne nadarmo se říká, že například podnikatel je neustále jednou nohou v kriminálu. A čím úspěšnější je, tím více je středem pozornosti různých orgánů, které udělají mnohé proto, aby ho vyvedli z klidu.

  Z výše uvedeného plyne, že sice žijeme v právním prostředí, ale jak už dávno víme, také v jistých obavách z toho, že porušujeme zákony, aniž bychom o tom věděli. Tedy někdy, jindy to víme velmi dobře, protože bez jejich obcházení bychom v podstatě nedokázali ani existovat. Kdo tvrdí opak, lže. Stačí si připomenout, kolikrát jste ve svém autě překročili rychlost, otočili se na nesprávném místě či třeba zaparkovali tam, kde se to mocným nelíbí. Někdo už se takovými nesmysly ani nezabývá a v podstatě tyto často naprosto scestná omezené porušuje denně. A když u toho přemýšlí, prochází mu to. Podobné situace však zažíváme i v jiných oblastech a vždy záleží na tom, v jaké míře a kolik štěstí máme, aby nám podobné jednání vycházelo. Ono totiž ignorovat většinu nesmyslů jdoucích z per zákonodárců je vcelku normální jev, protože tito tvůrci omezení žijí převážně mimo realitu a kdyby neměli k dispozici Policii, těžko by je někdo bral vážně. Tím není řečeno, že naprostá anarchie je východiskem z postavení poddaných, ale život se má žít v určité rovnováze, a tu se nám už dlouho snaží sebrat.

  Policie dává elitám pocit důležitosti a bezpečí. Kordón policistů stojící kolem Parlamentu a bránící občanům projevit svůj názor je tak mocenským nástrojem, který je zneužit proti občanům. Při neexistenci policistů by už dávno poslanci mnoha parlamentů poznali, co to je hněv jimi ovládaných. Kdyby se demonstrace z ulic dostaly do jejich blízkosti a došlo by na fyzický kontakt, je velmi pravděpodobné, že by jich byla v jednacím sálu polovina. Minimálně v dobách, kdy si snaží posílit své vedoucí postavení a jednají proti vůli lidu a v jeho neprospěch. Na druhou stranu by tak sklízeli úrodu z toho, co zaseli. Jisté je, že by naprosto změnili své chování a přístup k lidem. Ve Francii v těchto dnech došlo k revoltě a osobní prezidentská garda nadále odmítla chránit prezidenta Macrona s tím, že pro člověka takových ,,kvalit“ její členové život nasazovat nebudou. Připomeňme si také, jak musela úprkem z Kapitolu řada Demokratů řešit svou příslušnost k podvádějí části politického spektra při amerických prezidentských volbách, přestože šlo o nahranou provokaci. Kdyby dav prezident Trump skutečně vyburcoval, byla by řada senátorů lidmi pochytána a pak…kdo ví.

  Na Slovensku probíhalo v neděli schvalování zákona podobného našemu Apartheidu. Ten dle všeho jen v lehce pozměněné podobě prošel a z neočkovaných dělá podřadné občany. Budova, v níž ke schvalování došlo, byla obklíčena ozbrojenými těžkooděnci poslouchajícími rozkazy vlády. Většinou mladí muži, jejichž rodiče mohli stát mezi demonstrujícími, brání grázly, kteří se bojí o svou bezpečnost. Natolik špatně vládnou, tak rozporuplné zákony vydávají, schvalují omezení, která lidé odmítají přijmout. To i přesto, že mají udělat vše pro blaho svého lidu a svých voličů. Místo široké diskuse prosazují vlastní pohled na řešení stávajících problémů a situací. Výraz demokracie už dávno ztratil svůj význam. Jediné, co možná zatím zaručuje, je to možnost každé volební období vyměnit diktátory. Jenže…oni se mezi sebou vždy domluví a jejich obměna je tak pouze kosmetickou úpravou. Staří i noví se nadále schovávají za záda policistů a hrají své hry. A když už lidem dojde trpělivost, vždy zbývá ještě jedna plná pádných argumentů. Jmenuje se Obušku, z pytle ven. A to platí sned pro všechny země světa.

Jindřich Kulhavý