Vztyčený prostředníček

  Vše od začátku. Nechceme se naplno vracet k uplynulým třem desetiletím, kdy Rusové upozorňují, žádají a vysvětlují. Západ po celou dobu již od roku 1989 používá vůči Moskvě právě ten vztyčený prostředníček a posouvá hranice svého ekonomického a vojenského impéria blíže k Moskvě. Pohltil Východní Německo, ve své přetavil ČSSR, PLR, BLR, Rumunsko, Slovinsko, Chorvatsko, Moldavsko, pobaltské svazové republiky, Maďarsko. Některé bývalé sovětské státy neustále zkouší získat pod svou kontrolu pomocí „Majdanů“. Kreml sice občas „zavrčel“, ale mezitím především pracoval na vnitřním přerodu Ruské federace v moderní stát s fungující ekonomikou.

  Nechceme nyní posuzovat, nakolik se mu to podařilo, ale ani 16 západních sankčních balíčků mu zásadně neublížilo. Vladimír Putin připravil Rusko na vše, utužil vztahy s nezápadními zeměmi, spoluzaložil BRICS a vrací rublu vlastnost, kterou dolar a euro postrádají. Tedy krytí zlatem, případně jinými aktivy, kterými Rusko jednoznačně disponuje. Poté řekl dost a spustil SVO na Ukrajině. Tím nejen dosáhnul ochrany ruskojazyčného obyvatelstva terorizovaného Kyjevem, ale zároveň vytváří nárazníkové pásmo před vojsky NATO a průnikem ekonomických gigantů typu Black Rock a Vanguard zajímajících se o ruské svrchované území a mající dojem, že už vlastní to ukrajinské. Západ chtěl použít Ukrajinu jako beranidlo vyrážející dveře na Sibiř a do bohatých oblastí Ruské federace, Putin z ní dělá svůj štít.

  Mír si přeje každý normálně uvažující člověk. Válku nespustilo Rusko, naopak ji dlouho oddalovalo. Největšími štváči byli Američané a Britové. Majdanem dosáhnuli svého a mysleli si, že Rusko pomocí obřích dodávek zbraní režimu, kterému dali vzniknout, vyprovokují. Trvalo to 8 let, nepočítáme li zpětvzetí Krymu Ruskou federací pomocí referenda na něm pořádaného a armádou poté podpořeného. Další historii vnímaví lidé znají a vstup Rusů na Ukrajinu v roce 2022 již pochopili jako jistou nutnost. Putin dal povel, stanovil cíle a jde za jejich naplněním stejně, jako před tím za návratem Ruska mezi významné světové hráče. Po Jelcinovi došlo k zásadním změnám a Rusko už dávno není Sovětský svaz.

  Situace na Ukrajině je nyní jasná. Východ drží Rusové, postupují pomalu dále a zároveň už vznesli nároky, které mají, pokud by měli ukončit vojenské akce. Za bojovou linií obnovují život v postižených oblastech, ukázkou přístupu je Mariopol. K uzavření míru stačí relativně málo. Uznání příslušnosti Záporožské, Chersonské, Doněcké a Luhanské oblastí společně s Krymem k Ruské federaci, vzdání se Ukrajiny nacismu a vstupu do NATO, snížení počtu ukrajinských vojáků tak, aby neohrožovali Rusko a absenci jakýchkoliv západních armád na území Ukrajiny. Vcelku logické požadavky vítěze, za kterého se Rusové považují a inteligentní lidé je tak vnímají.

  Jestliže Západ ukazoval vztyčený prostředníček Moskvě více jak celé čtvrtstoletí, nyní se karta obrátila. Macron, Starmer a Merz si museli asi šňupnout, když vydávali ultimáta, pokud Rusové okamžitě nepodepíšou příměří. Leyenová chce připravit 17.balíček sankcí proti Rusku, přitom už sama rozhlašuje, že Západ skončil a EU dovedla na kraj propasti. Trump dělá pořádek především v USA, Čína je třetím světovým gigantem a stojí za Ruskem. A Putin? Ignoruje všude žebrajícího Zelenského, nechal ho čekat v Istanbulu a k jednání poslal 2.garnituru. Nemá důvod spěchat. Je vítězem a Západ bez USA poraženým. Prostředníček nyní vztyčuje právě on a právem s ruskou grácií a hrdostí. Eurounijní mopslíci jen štěkají, ale kousnout se bojí. Bohužel tím trpí Evropané. S Ruskem je lepší spolupracovat než ho dráždit. To je prostě realita.

Jindřich Kulhavý