Dějiny národa Českého - BITVA U SUDOMĚŘE. TÁBOR A VOJEVŮDCE ŽIŽKA

   25. března L.P. 1420 se vojsko "železných pánů" od hlavy až k patě ozbrojené začalo blížit k Sudoměři.
Žižkovi nezbývalo než se urychleně připravit k neočekávanému boji. V této chvíli Jan Žižka ukázal, že je vynikající válečník. Nepozorovaně se přesunul se svými lidmi k hrázi rybníka Škaredý, z něhož byla v té době vypuštěna voda, rozkázal rozmístit válečné vozy (vozovou hradbu), tak aby vytvořil nepropustnou hradbu, za níž se lidé ukryli. Z druhé strany je chránila vysoká hráze. Ženám Jan Žižka přikázal, aby závoje a sukně rozvěsily mezi rákosí rybníka.

  Železní páni chvatně skočili do vypuštěného rybníka, obstoupili Jana Žižku a na jeho lidi ze všech stran zaútočili.Záhy se však začali jejich nohy ostruhami zaplétat do šatů a závoje. Mezi železnými pány nastal velký zmatek a než se vymotali z roušek a sukní, už padali pod pádnými ranami husitských cepů. Jan Žižka a jeho lid, který tvořili hlavně sedláci a vesničané, bojovali znamenitě.

  K večeru bylo panské vojsko, jehož bylo téměř desetkrát více než Žižkových lidí, zahnáno na útěk. Bylo to první vítězství, které Jana Žižku proslavilo jako velkého vojevůdce. Druhý den ráno se vypravil se svými lidmi od Sudoměře k Táboru, prohlédl si hradiště hory Tábor, označil ho za málo výhodné a hned započal řídit práce pro lepší opevnění místa. Nápomocen mu byl jeho věrný přítel Mikuláš z Husi, který se svými lidmi také přišel do Tábora.Tak se stal Tábor hlavní pevnost táborského bratrstva i přední sídlo odporu proti Zikmundovi Lucemburskému.

  Ze všech stran do něj přicházeli nejrozhodnější Husovi přívrženci. Táborské bratrstvo však nemělo být pouze náboženským spolkem, ale také vojenským, připraveným i silou hájit své náboženské přesvědčení a český jazyk proti nepřátelům. Jan Žižka proto řídil Tábor vojensky a do jeho čela určil čtyři hejtmany. Mikuláše z Husi, Zbyňka z Buchlova, Chvala z Řepic a sám sebe. Přední postavení měl však měl sám Jan Žižka. Pro svou odvahu i nevšední důmysl měli Táborští k němu neomezenou důvěru a ve všem ho rádi poslouchali.

  Tak se Jan Žižka stal původcem nové vojenské moci, která se velmi lišila od obvyklého vojenského zřízení. Tehdy se u každého vojska nejvíce spoléhalo na jezdce v těžké zbroji. Jan Žižka však neměl na takové "železné pány" ani peníze, ani vhodné lidi, a tak byl nucen zástupy, které se houfně scházely pod jeho prapory, vycvičit k bojům jinak. Svým pěším bojovníkům musel dát do rukou zbraň, kterou by mohli snadno ovládat. To jest kopí, sudlice, palcáty, a železné okované cepy. Teprve pak nařídil stavbu válečných vozů, tzv.vozové hradby.mJan Žižka také zavedl ve svém vojsku používání střelného prachu, který byl znám v Jižní Evropě již od 14. století. Měl i zvláštní druh děl, jimž se říkávalo houfnice a pušky.

  Všemi těmito opatřeními a zbraněmi se Žižka v podstatě stal zakladatelem novodobého vojenství a také díky němu šla husitská vojska od vítězství k vítězství. Na obrázcích: Bitva u Sudoměře a jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově.