Prázdniny jsou v plném proudu

8. 08 2022

www.inadhled.live   Evropské dálnice směřující především na jih se zaplnily. Zvláště ke Středozemnímu moři směřuje velká část obyvatel Evropy, byť ceny pohonných hmot tuto kratochvíli jaksi negativně ovlivňují. Pojďme se tedy podívat na prázdninové dění. Co nám napovídá cestování za teplem?

  Návštěva jihu Francie přinesla mnohé poznatky. Do Rozvadova se jede krásné, do Norimberku či Mnichova to stále jde, ovšem poté se doprava komplikuje, a to především tím, že Němci okoukali uzavírky na naší D1 a opravují všude, kde to jde. To platí až k hranicím se Švýcarskem, které sice moc nerekonstruuje, za to si stanovilo směšnou maximální rychlost 120 km/hod, přičemž Vás bude často míjet některý z nadupaných skvostů mnoha značek jedoucí šnečím tempem. Tedy s výjimkou sportovní aut, ze kterých máte šanci potkat maximálně Porsche nebo Mustanga. Kam zmizela všechna Ferrari, Lamborghini, Audi R8, Astony, Jaguáry a další, to netušíme, nicméně nepotkat v létě během celkem najetých 4500 km ani jedno z nich s výjimkou horské obdoby Monte Carla Andorry, kde zavrčel Aventador, to se ještě nestalo. Dokonce i ta Porsche byla za celé desetidenní putování jihem Evropy natolik unikátní, že jich bylo cca 8. Z toho jedno na vleku za dálkovým autobusem. Ale zpět k cestě. Dopravní tepny od Lyonu dále k moři připomínají v současnosti v obou směrech parkoviště, na němž stojí mnoho karavanů, z národností mimo místních především Holanďané, Belgičané a Britové. Platí to pro všechny dny v týdnu, ovšem víkendy jsou ještě výživnější. Další zajímavostí je taktéž minimum motocyklů, což by bylo dříve nemyslitelné. Je tedy třeba si pečlivě vybírat denní čas, kdy budete tato místa mezi Lyonem a letovisky projíždět. Ideální je noc či brzy ráno.

  Francie je zvláštní země. Krásná, hrdá a v totálním nepořádku. Mentalita Francouzů je odpovídající historii a aroganci zároveň. Nacionalisté, kterým však příliv migrantů přerostl přes hlavu. Někdy dochází ke střetům kultur a ta původní prohrává. Jindy žijí v symbióze blíží se nepořádkem Orientu. Dlouhodobé levicové období na nich zanechává následky. Francie je zemí, kde pomalu mizí používání hotovosti. Potřebujete natankovat, máte první problém, zdaleka ne všude najdete pokladnu s pokladní přijímající hotovost. A když už ano, musíte nejdříve složit peníze, a poté až tankovat. Někdy je loterie odhadnout, kolik se Vám do nádrže vejde. V obchodech zase při přijmutí stoeurové bankovky volají o pomoc a musí přijít vedoucí směny a přijetí tak ,,vysoké“ hodnoty schválit. Dvou-či pětistovku ani nevyndávejte, to by volali policii. Také ne všechny pokladny v supermarketech platná eura přijímají.

  Problémy s tankováním nikomu nepřejeme, zvláště ne těm, kteří kartou opovrhují. Každopádně ortodoxní příznivec hotovosti může ve Francii narazit. Objevili jsme dokonce mýtnou bránu na dálnici, která byla bez karty k nepřekonání (kousek od Toulonu). A když už jsme u těch dálnic. Ve Francii jsou ceny za jejich používání skutečně vysoké, radši nepřevádět na koruny. Šok však umí způsobit i Švýcaři. Roční známku za 40 euro na osobní auto ještě akceptujete, ale to samé za vozík, to už je ,,nářez“. A když Vás ještě vyzve k nákupu známky až při zpáteční cestě, a ještě Vás zkušeně celník při přepočtu euro-švýcarský frank okrade a Vám to dojde až po probuzení z šoku, dostanete vztek. Bylo s podivem, že nechtěli zaplatit i za známku za motorku vezoucí se na vozíku.

  Cesta s kvalitním přívěsem není ničím dramatickým, ani když na něm byly motocykly dva, natož s jedním poté zpět. Cesta z Carcassone na vzdálený kraj Prahy měřila 1580 km, trvala 14 hodin, 28 minut. A to včetně zácpy dlouhé 80 km s popojížděním, ve které člověk trávil hodinu a půl. Také se zdržel 2x u benzínové pumpy a jednou protřel oči uprostřed chladné noci při návštěvě toalety. Stihnul chvilku pozorovat i hašení horských lesů pomocí vrtulníků. Z toho vyplývá při započtení času ztraceného stáním u tankovacích stojanů průměrná rychlost na celé trase přes 120 km/hod, přičemž díky dopravní situaci na ucpané dálnici či rychlostním omezením ve Švýcarsku a Německu, tam především kvůli rekonstrukcím, bylo občas třeba trochu přidat. Jak moc, to není třeba rozebírat, někteří zelení a konzervativci by to neunesli. Jen pro upřesnění, to byla cesta zpět převážně v noci a s jednou motorkou, se dvěma při cestování tam přes den to bylo o 4 hodiny delší, musel se vejít i spánek. Jinak Pyreneje jsou pro motorkáře krásným místem a poskytují občas i mnohem příjemnější možnosti svezení se v zatáčkách, přičemž místní policisté jsou vstřícnější než rakouští či švýcarští. Domluva trvá déle, ale je přátelštější. A hlučnější výfuky vůbec neřešili, spíše mají starost o přežití samotných motorkářů. Jen je třeba před příjezdem do kopců hlídat radary.

  K Francii ještě pár postřehů. Zdaleka ne každý Francouz ví, že Česká republika existuje. A když už ano, zeptá se, je li v Evropě či v Evropské unii. Namistrovanost Petra Fialy jakožto současného předsedy EU je neoprávněná. Pro rodilé Frantíky znající díky ragby více Gruzii jsme venkovští dacani a pro přivandrovalé neexistující zemí. Dále je v této zemi daleko více strašeno covidem, a i ve vedrech řada tamních ovcí bučí už nyní opět do respirátorů. O bojích na Ukrajině téměř nic neví a jinou vlajku než francouzskou a EU nikde mimo nás nevidíte. Vnímat lze také zmenšení nabídky farmářských výrobků, především kozí produkty jsou zastoupeny mnohem méně než před pár roky. Ceny potravin jsou často nižší než u nás, na tamní platy se ale radši neptejte, ať nesmutníte. Dalším úkazem jsou všeobecně obouchaná miniauta, také hlučná kultura především opálenějších ,,Francouzů“. Jejich pracovní morálka, myšleno všech, pokulhává i za tou naší. A nakonec ještě dotaz. Kam zmizely všechny ty krásné ženy, kterými byla Francie proslulá. Je třeba konstatovat, že muži musí nám Slovanům krásu našich žen závidět. Škoda, že když se vracíte k nám, nejste si jisti, přijeli li jste do Čech, nebo jste li jinde. Projděte se večer Prahou a rázem se dostanete o 800 km dále na východ. To už je jiná epizoda.

Jindřich Kulhavý