Zasahovat proti dětské obezitě léky?

  Léčba cukrovky je určitě chvályhodný počin a lidem jistě uleví od komplikací s ní spojenou. Stále větší počet pacientů bojujících s chorobou značně omezující běžný život je varováním a možným důsledkem snižující se kvality potravin a horší životosprávy. Nejsme odborníci ani lékaři, nicméně jistotou je, že současné formy stravování jsou často výzvou pro lidský organismus spouštějící v tělech různé mechanismy, jejichž důsledkem může být i cukrovka.

  U obezity je to ještě výraznější. Jistě, existují dědičné formy, případně nemoci spojené s nabíráním váhy, nicméně především v dětském věku je tloušťka především výsledkem nedostatečného pohybu a nevhodně poskládaného jídelníčku. Vzpomenete li si na dětská léta trávená kolem let 1960-1990 (musíte na to mít věk), pak vidět u přehrady či rybníku vyloženě obézní mladší lidi bylo spíše výjimečným jevem. Rozhlédnete li se nyní, zaujme Vás minimální četností spíše ladná krasavice než všudypřítomné postavy typu žok. A to včetně mládeže. Celulitida u čtrnáctiletých slečen není ničím výjimečným a převislé pupíky v krátkých tričkách a houpající se pozadí sedmnáctileté samozvané krasavice v elasťákách nepůsobí zrovna optimisticky s výhledem na další roky. Ani mladí gentlemani neznamenají vždy vysportovaná těla, nicméně u mužů je přeci jenom jistá šance, že s tím mohou ještě něco dělat. Záleží na tom, kdo ji využije.

  Dětská obezita má pár důvodů. Zdědit po rodičích sklon k ukládání tuku je smutné a ani snaha sportovat nemusí být účinná. Mimo pohybu je poté důležitá strava a její načasování. S počtem denních dávek jídla je opravdu třeba pracovat, večerní přejídání je kontraproduktivní. Problémem je však kvalita potravin. Pokud „jedete“ na reklamách, máte zákonitě blízko ke stržení váhy. Ale i bez toho je těžké se v jídle orientovat. Jisté je, že za socialismu byl menší výběr, ale i vepřové ocásky z nuceného výseku byly kvalitnější než dnešní steaky. A platí to i pro srovnávání jiných potravin. Namátkou pro máslo, mléko, jogurty, vajíčka, kuřecí maso, uzeniny, ovoce a zeleninu. Obsahovaly mnohem méně konzervantů, stabilizátorů, náhražek a barviv. Zvířata se chovala na loukách a ve výbězích. Prezentace produktů nebyla tak krásná, ale dalo se to vše jíst. Nižší nabídka trhu nebyla nakonec takovým průšvihem, protože nikdo neumíral hlady a nenakupovalo se očima ale žaludkem. Navíc vše bylo přírodní s nižší trvanlivostí, za kterou nyní platíme daň v podobě přídavků pro její prodloužení. Třešně, jablka, hrušky, ale i lusky jsme natrhali na poli, borůvky, maliny v lese, expedice do žaludku od sklizně trvala cca 10 vteřin.

  Velkým průšvihem současnosti jsou fastfoody. O tom, jak se mravenci vyhýbají margarínu či burgerům od McDonaldu, které navíc nikdy nechytí plíseň, jdou legendy. Bílé pečivo ve formě housek k nim či vek a rohlíků nacpané cukry je morem dnešní doby. Ostatně sladkého je i bez nich tak široký výběr, že z toho oči přechází a lov dětí formou grafiky na škodlivých potravinách je zločinem. A když vše zapíjí colou a dalšími slazenými nápoji, musí budoucnost národa připomínat valící se kamení. Bohužel jsou i na první pohled relativně zdravé pokrmy ve finále díky příměsím škodlivé (ochucené jogurty, různé rostlinné oleje, ryby a drůbež plné antibiotik či ovoce a zelenina plující k nám desítky dní). Nečekejme poté nic pozitivního a zdravého. Lidské tělo dostává na frak už od malička. Třeba i proto, že mateřské mléko obsahuje to, co by nemělo a náhradní je zase komerční produkt.

  O možnostech pohybu můžeme tako diskutovat. Kdysi jsme vyrůstali v přírodě, všude byly žebřiny, klepadla, jezdili jsme denně na kolech, lezli po stromech a ve městě kluci byli často ve sprintu před jinou partou. Neměli jsme přilby, páteřáky a z lyžařského tréninku jsem jezdil sám lesem v deset v noci, a ještě musel jít kilometr pěšky domů. V deset letech. Bruslili jsme na rybnících, plavali v řekách a bezpečnost si určovali sami. Teď ani na sportovním kroužku neumí desetiletí kluci i slečny výmyk, klik či kotrmelec, o saltu nemluvě. Jet na kole je o život a při šikovnosti a fyzických schopnostech mládeže to platí i pro rychlou chůzi. Vše je elektro a fyzická námaha nikde. A počítače, mobily a hry jsou skuteřnou hodnotovou změnou, která jednolu lidstvo zničí. U dětí už se to daří.

  Takže co se vrátit trochu na stromy a začít řešit tyto problémy, a ne to záplatovat nějakými prášky a injekcemi? Sport, pohyb, střídmé a zdravé jídlo. To je ten správný lék. Jistě, problém je širší. Museli bychom na talíře vrátit jídlo od sedláků, eliminovat fastfoody, vyhnat potravinové konglomeráty, vzepřít se EU. Lidé z venkova mají mnohem větší šanci se vrátit k normálu. Ale lidský život a zdraví za to stojí. Co myslíte pane ministře? Prachy vyděláte jinde.

Jindřich Kulhavý