Zuiderzee - ukázka z článků v časopisu Yachting revue

3. 03 2014

  Na každém kroku jsem se setkával se jménem Zuiderzee, má své muzeum, našel jsem ho jako přídomek na jídelních lístcích v restauracích a také s dodatkem Combo na zádech tří muzikantů, kteří v námořnickém pruhovaném obleku vlekli harmoniku, kytaru a vozembouch.

 

  Až internet mi prozradil pravý význam tohoto slova. Volný překlad slova Zuiderzee je Jižní moře, které v podobě zálivu o ploše 5000 km2 dříve ústilo přes Waddenzee a severozápadní fríské ostrovy do Severního moře. Až v roce 1933 uzavřela záliv hráz Afsluitdijk a vzniklo uzavřené jezero Ijsselmeer, jež je každoročním cílem tisíců jachtařů. Jezdí sem na charter jak turisté, kteří chtějí okusit zdejší herinky, tak i sportovní jachtaři často zabloudí do této větrné lokality. Až později vznikla přibližně uprostřed zálivu druhá hráz mezi Lelystadem a Enkhuizenem, která dala vzniknout jezeru Markermeer, v jehož jihozápadním cípu leží Amsterdam.

  Navigace v autě nás v polovině dubna zavedla ve městě Lemmer na adresu Industrieweg 9, což bylo relativně nehostinné místo, obklopené průmyslovými objekty a přístavními jeřáby. Okamžitě jsme usoudili, že navigaci se nedá věřit, protože na takovém místě nemohou kotvit lodě charterových společností, a vydali jsme se hledat kancelář charterovky na druhou stranu zálivu. Byla to chyba, jeřáby byly správně.

  Enkhuizen

  Netrvalo ani hodinku a loď byla jenom naše. Projít se mezi kontejnery nebo vyšplhat na hromadu písku pod bagrem nás v tu chvíli nelákalo, a tak jsme, přestože bylo pozdní odpoledne, odvázali Azzurro a vyrazili. Nepříliš vzdáleným cílem pro první noc se stal přístav Compagnieshaven v Enkhuizenu, což bylo z Lemmeru vzdušnou čarou 17,5 míle. Kolem osmé večer jsme se vyvázali nedaleko recepce maríny u mola označeného Meldestieg. Odtud bychom za normálních okolností vyrazili na recepci, abychom se dozvěděli, které stání je nám pro přenocování souzeno. Ale v kanceláři již nikdo v tuto hodinu nebyl, a tak jsme s další německou lodí zůstali do dalšího dne vyvázáni u mola pro krátkodobé stání při příjezdu. Ostatně téměř každá marína má molo s označením Meldestieg, kde se vyvážete a jdete se na recepci prostě nameldovat. Samozřejmě také existuje možnost zavolat na recepci vysílačkou anebo mobilem, abyste se po sdělení rozměrů své lodě dozvěděli, že například Foxtrot 28 je vaše místo, jak tomu bylo v našem případě druhou noc ve Volendamu.

  Zabývat se detailně každým místem, kde jsme zakotvili, by asi nebylo to pravé. Každý, kdo půjde po nás, si určitě sám zjistí, kdy bylo město založeno, z jakého roku je místní kostel, že hlavním způsobem obživy byl obchod, loďařství, rybolov nebo zemědělství. V Enkhuizenu můžete využít služeb dalších dvou přístavů, a to jen v pár set metrů vzdáleném Buitenhavenu, nebo hned v sousedním Buyshavenu. Apropó, když se jdete vysprchovat, tak potřebujete vhodit do automatu ve sprchách minci 1 Euro, aby vám tekla teplá voda po dobu 5 minut.

  Nemohu však opomenout, že my jsme na první večeři zakotvili v námořnické restauraci Schipperscafe‘t Ankertje, kde jsme doslova splendidní večeři o několika chodech zahájili typickým herinkem (Holanďani foneticky říkají „háring“).

  Volendam

  Z Enkhuizenu do Volendamu je to vzdušnou čarou pouhých 15 mil, my jsme vypluli po obědě a dopřáli si do večera šest hodin nádherného jachtingu. Stabilní jižní vítr o rychlosti 15 až 23 uzlů a polojasno. Teplota vzduchu oscilovala okolo 1 5 stupňů a musím se přiznat, že mi v těžkých hadrech, v holinách a s kulichem na hlavě bylo dobře. Mám takové počasí radši než vedro, před kterým už není co vysvléci. Měli jsme však v posádce jednoho člena, který vydržel celý týden v kraťasech, klobouk dolů.

  Moderní Marina Volendam patrně vznikla společně s přilehlým rezidentním developerským projektem. Stejně jako ve většině dalších zdejších přístavů se namísto mooringů kotví mezi kůly, přičemž drtivá většina kapitánů místních lodí preferuje stání přídí k molu. Přijde mi to praktické a zejména v silnějším větru snadné a bezpečné kotvení, když při pohybu vpřed je loď lépe ovladatelná a postačí pouze nahodit na kůl zadní návětrné lano, abyste se stabilizovali.

  Poplatky za krátkodobé stání v marínách se pohybují v oblasti Ijsselmeeru a Markermeeru 1,50 až 1,65 Euro za metr lodě. Ani Marina Volendam není výjimkou, přičemž nabídne využití sociálního zařízení bez dalších poplatků. Na recepci dostanete proti záloze 10 Euro elektronickou kartu, která vám otevírá všechny dveře, do maríny, na molo, do sociálního zařízení. Je zde dobrým zvykem, že si každý po sobě uklidí, k čemuž slouží ve sprchách stěrky na násadě. Během několika sekund zanecháte po sobě dalšímu námořníkovi suchý sprchový kout. Marina Volendam je velmi moderní a čisté zařízení, které nepochybně zanechá dojem. Centrum Volendamu u starého přístavu je plné různých restaurací a barů s živou nebo reprodukovanou hudbou.

  Amsterdam

  Z Volendamu do Amsterdamu je nějakých 15 mil. Tentokrát jsme si chtěli více užít město než jachting, a tak jsme se snažili doplachtit do holandské metropole co nejrychleji. Víceméně to však bylo celé na stoupačku, a tak naše vlastní navigace ukázala, že jsme napluli téměř dvakrát tolik. Když vyplouváte z Volendamu, zůstává vám po pravé ruce ostrov Marker, který obklopují bójemi vyznačené mělčiny. Dívejte se tedy pozorně a nenechte se svést ke kratší cestě.

  Azzurro mělo ponor 2,10 metru, což je v těchto končinách skutečně nezvykle hodně, protože většina lodí je individuálně vybavena krátkým kýlem s ponorem 1,40 až 1,65 metru. Po celou dobu plavby se zobrazovaly hloubky v intervalu 2,30 až 6,50 metru, a jak jsem psal v minulém čísle, dvakrát jsme lehce nasedli. Když tedy budete vybírat loď a chcete mít větší klid, pak volte z nabídky lodí s krátkým kýlem.

  Vjezd do Amsterdamu nelze nerozpoznat, bójemi vyznačená několikamílová plavební dráha vás dovede ke zvedacímu mostu, za nímž jsou nepříliš vzdálené plavební komory. Pro sportovní lodě slouží komora vpravo bezprostředně u kontrolní věže a než se vám rozsvítí zelená světla ke vjezdu, máte možnost vyvázat se u čekacího mola. Amsterdam má nespočetně marín, ale abyste byli co nejblíže centru města, nabízí se pouze jediná možnost, Sixhaven. Nemůžete ho přehlédnout při příjezdu po pravé straně, přímo proti hlavnímu nádraží na levém břehu. Vjezd je velmi úzký, stejně jako prostory v maríně. Vpravo hned za vjezdem najdete molo, kde se můžete vyvázat, než vám havenmaster určí stání. Když přijedete v sezóně po 17. hodině, pak musíte počítat s tím, že se lodě při plně obsazené maríně postupně odzadu vyvazují jedna k druhé jako džunky tak, že v podstatě před setměním není vidět voda a lze po lodích přejít suchou nohou napříč marínou. Druhý den je pak nutné vyčkat, až začnou všichni zase postupně odjíždět.

  Sociální zařízení se nalézá ve dvou mobilních buňkách, je patrně asi na nejnižší úrovni, když porovnáváme s ostatními zážitky, nicméně za 1 Euro za teplou vodu je naprosto funkční a čisté. Mezi Sixhavenem a hlavním nádražím pendlují zdarma přívozy, takže se v řádu minut ocitnete z vaší lodě v centru města.

  Hoorn

  Z Amsterdamu do Hoornu je to podle mapy přibližně 25 mil. Po proplutí komory a zvedacího mostu jsme šli s prádlem ven. Plavební dráhou jsme měli krásný zadobok s větrem o rychlosti 15 uzlů a když se za námi začaly na obzoru ztrácet detaily Amsterdamu, vzali jsme kurz na sever a téměř dvě hodiny si vychutnávali motýla až nad úroveň majáku na východním výběžku ostrova Marker. Vítr zesílil, jeho rychlost neklesala pod 20 uzlů, v nárazech atakovala 30 uzlů. Refovali jsme přibližně o 30 %, posledních 10 mil do Hoornu na bočák by nebylo nic příjemného a bylo zbytečné se prát s lodí a trhat rychlostní rekordy, protože všichni jsme preferovali pohodu. Vítr lehal a pomalu začínalo pršet, a tak jsme všichni uvítali Meldestieg v Hoornu, na kterém nás personál maríny nechal stát přes noc. Mělo to jen jednu nevýhodu, na recepci, k sociálnímu zázemí a k východu z maríny jsme to měli půl kilometru. K tomu, abyste se vysprchovali, také potřebujete mince. Stejně tak potřebujete mince v každé maríně pro připojení na proud. Někdy stačí 50 centů, někdy jedno Euro. Nejde o paušální poplatek, sloupek pro připojení měří vaši konkrétní spotřebu. A tak dokud u zástrčky svítí červeně kontrolka, jste pod proudem. Až zhasne, stačí vhodit další padesátník. Pokud nevyužijete tolik proudu, kolik jste si zaplatili, zůstane svítit kontrolka pro někoho, kdo přijede po vás. Je to korektní způsob účtování, stejně tak jako za jakékoliv jiné služby. V Holandsku si totiž odpočinete už jen proto, že nemusíte přemýšlet nad tím, jestli vás někdo chce vzít na hůl. To se tady prostě na rozdíl od jiných jachtařských lokalit neděje. Hoorn se nám z mnoha pohledů jako město možná líbil nejvíce. Může se také pochlubit raritou, když v interiéru kostela nedaleko centra naleznete supermarket a dovnitř nevstoupíte těžkými dřevěnými dveřmi, nýbrž prosklenými elektricky posuvnými. Pro nás nepochopitelné.

  Makkum

  Nejdelší přejezd vzdušnou čarou zhruba 40 mil nás čekal z Hoornu do Makkumu, nejseverněji položeného přístavu na Ijsselmeeru. Vítr se po čtyřech dnech začal stáčet z jihu na severozápad a stále si zachovával svou rychlost, která se příliš nevzdalovala od 20 uzlů. Čekala nás tedy celý den stoupačka. V maríně Makkum, v podstatě prvním velkém přístavišti po pravé straně po výjezdu z jezera, jsme zakotvili před devátou večer. Do centra města je to odtud několikakilometrová procházka, kterou jsme unaveni a hladoví neuvítali. Marína je s perfektním zázemím, bazénem, vlastním supermarketem a čerpací stanicí bezchybná, ale daleko od centra města. Kdo nerad chodí nebo nemá na palubě kolo, měl by pokračovat v plavbě až na samý konec kanálu, kde na téčku lze vplout vpravo do Buitenhavenu a máte hospody u nosu.

  Stavoren

  Z Makkumu do Stavorenu je to pouhých 11 mil. Vítr se v náš předposlední den stočil opět na jižní a nikterak nepolevil. Zábavnou stoupačkou jsme se tedy dostali až na úroveň Stavorenu, tam jsme odpadli a na zaďák jsme se nechali jako výtahem vyvézt zpět až k Makkumu, abychom zase nastoupali zpět do Stavorenu. Svítilo nám k tomu slunce a byl to krásný den na vodě. Ve Stavorenu můžete kotvit ve dvou vnějších marínách, u severněji položeného městského mola, anebo v nově vybudované maríně jižně od plavební komory, což jsme zvolili my. Další maríny jsou pak na kanálech za plavební komorou a pokud máte malý ponor, pak můžete hned za komorou odbočit vlevo a vyvázat se přímo ve městě.

  Restaurant a pizzeria It Hearehus zaujme nejen strmým schodištěm k toaletám, ale zejména nabídkou na jídelním lístku, pochutnali jsme si a můžeme doporučit. Kafíčko se štrúdlem v Hotel de Vrouwe Van Stavoren, s výhledem na městské molo, vás potom uvede do naprostého klidu. Také jsme navštívili místní jachtařský obchod, který nás popravdě ničím nezaujal, sortiment a ceny stejné jako u nás, v některých případech ještě vyšší.

  Lemmer

  Poslední den bývá většinou smutný. Ostatně, konec čehokoliv, co se nám líbí, bývá smutný. Na jihovýchodě od Stavorenu se dobré dvě až tři míle od pobřeží rozkládají vybójkované mělčiny, takže zpět do Lemmeru nás čekalo přibližně 20 mil plavby. Po první hodince a půl však vítr lehl, foukalo tak do 7 uzlů, zmizely mraky a začalo hřát slunce. Nechali jsme prádlo venku a pomalu se sunuli do cíle. Pro poslední noc jsme nezvolili Industriehaven, ale propluli jsme skrz komoru Prinses Margrietsluis na kanály a dali se první možnou ostře zpět doprava. Po 200 až 300 metrech je vpravo čerpací stanice Texaco, kde jsme doplnili naftu, a proti čerpací stanici ve směru příjezdu vlevo jsme zakotvili v Jachthaven Iselmar. K maríně patří i stejnojmenný Hotel Iselmar, v němž jsme se za příplatek asi 2 Eura na člena posádky (platí se současně s marínou a dostanete elektronické karty na vstup) naložili na dvě hodiny do vířivky a vzorná obsluha nám z restaurace dodávala k bazénu pivo, abychom nebyli dehydrováni. Byla to asi nejlepší tečka za naším týdenním gastrojachtingem.

Text: Petr Láska | Foto: Ivo Goldbach

Speciály

Tipy