Boj o poplatky

  Český rozhlas jsem například naposledy poslouchal někdy v roce 1990 a Českou televizi jsem díky manipulativnímu chování ve zpravodajstvích a diskusích přestal sledovat už tak dávno, že ji v podstatě ignoruji. Snad jen ČT2 občas poskytne skutečně apolitické zajímavé pořady. Pár archívních kousků na hlavním kanálu si v klidu odpustím a asi nejsem zdaleka jediným. Navíc většina komediantů prezentovaných na obrazovkách patří k jediné „správné a pravdomluvné“ části společnosti, takže pro holotu, které jsem součástí, nejsou nijak přijatelnými. O moderátorech názorově držících eurohujerskou linii ani nemluvě.

  Obě tato veřejnoprávní média se svými hlavními stanicemi a satelity zaujímají výsadní postavení. Luxusní prostory Kavčích Hor a jiná krajská sídla a budova ČRo v centru Prahy, obří rozpočet, nedohledatelné královské smlouvy a platy, tendenční vysílání za peníze těch, kteří je z velké části nesledují. To jsou etalony pravdy a zároveň se v nich skrývají ti, kteří nyní pláčou nahlas stejně, jako zúčastnění a bohatě honorovaní, tedy novináři, herci, scénáristé a redaktoři. Dva molochy polykající miliardy korun bez potřeby rvát se o chleba s konkurencí. Navíc pod vlivem liberálního proudu představovaného současnou opozicí a politickým neziskovým sektorem.

  Vláda Andreje Babiše už jednou podcenila význam médií, která mohla částečně ovlivnit a odklonit od vlivu ODS, Top09 a STAN. O nezávislosti ČT a ČRo nelze mluvit. Za socialismu byly oba domy prokomunistické, po tzv. Sametové revoluci havlovské a později eurohujerské, aby se nakonec staly vyloženě antiruské s protičínským akcentem. Neutralita tedy nikdy nebyla jejich rajónem a dle toho to také vypadá. S Babišem táhly za jeden provaz jedině v době covidové, a to proto, že Babišova vláda jednala v souladu s Bruselem a bylo to asi jediné, kde se shodovala i s Pětikoalicí. To SPD nikdy v ČT a ČRo žádnou podporu nezískala.

  Ovlivňování diváků na profesionální úrovni za peníze těch, kteří se dávno s těmito médii názorově rozešli, je natolik výrazné, že už dávno bylo třeba říct dost. Prezentace Petra Pavla je v naprostém kontrastu s tím, jak byl lidu předkládán euroskeptik Václav Klaus či pozdější politický pragmatik Miloš Zeman. Nestrannost není nijak silnou stránkou zaměstnanců a jejich vliv na naivní část společnosti je stále obrovský. Nekritičnost k chování části politické scény, neochota informovat o průběhu kriminálních kauz bývalé Pětikoalice, či ukrajinizace vysílání jsou znaky současných ČT a ČRo.

  Přidejme propagaci ukrofašismu, LGBT a zeleného šílenství všeobecně nazývaného Green Deal, nerovnováhu při přenosech z různých demonstrací, přičemž prostor a líbivé komentáře patří pouze k těm, které jsou organizováni proti konkurentům Pětikoalice, a máme tu plno důvodů nikoliv jen ke zrušení koncesionářských poplatků, ale i celých organizací.

  Na „obranu“ obou institucí se rozhodla opozice vytvořit ve Sněmovně bojovou náladu. Též vyprovokovat další demonstraci pořádanou pod zkorumpovanou partičkou kolem Milionu chvilek a Štítu demokracie. Také Petr Pavel s loutkovodičem Kolářem vyvíjí horečnou činnost a „inteligentní“ krasavice a europoslankyně Nerudová si dokonce stěžuje u Evropské komise. Přitom většina států EU už koncesionářské poplatky nemá. Jenže nekontrolovatelné toky peněz, skryté úplaty, tajné smlouvy a vysoké příjmy jsou nyní ohroženy, stejně tak jednostrannost a všemocnost. Za nás, když už tu tedy musí ČT a ČRo být, nechť žijí za své. Pokud jim chce vláda na provoz přispívat, měli by jí manažeři obou institucí děkovat. Ale my už jim platit nic nechceme. Tedy dobrovolníci nadále budou moci. To je nádech demokracie. Já to určitě nebudu.

Jindřich Kulhavý