Co nám možná přinese rok 2026?

  Svět se nachází na rozcestí. Spojené státy jsou natolik zadlužené, že je jejich dluh běžnými prostředky nesplatitelný. Jejich význam pomalu klesá a směřují spíše k regionálnímu vlivu než k dosavadnímu celosvětovému. Dolar ztrácí na hodnotě. Bílý dům tak bude muset sáhnout k opatřením, jejichž důsledkem bude znehodnocení úspor nejen Američanů. Začne hra se zlatem a s digitálními měnami. Ostatně to už tu bylo, jen je to natolik dávno, že si to současná generace neuvědomuje. Donald Trump se tak soustředí na vnitřní problémy USA a opouští drahé mocenské projekty, zároveň by rád získal přírodní bohatství Venezuely. Američané se tak budou snažit ovládat celý americký kontinent a současné odmítání řešit problémy Evropy jsou toho důkazem. Proslulé americké sobectví a léčba vlastních problémů znamenají, že nebudou brány ohledy na kohokoliv a celý proces bude bolet mnohem širší prostor než jaký poskytuje území Spojených států.

  Čekají nás obrovské přesuny majetků. Evropa není schopna se bez radikálních řezů srovnat s následky sebedestrukčního Green Dealu a absencí ruských surovin na trhu. Konec průmyslu a problémy s energetikou způsobí ještě mnoho problémů a konfliktů. Sebestřednost Leyenové a Evropské komise nás vede do bodu zlomu. Velká Británie haraší zbraněmi, ale její schopnosti vést válku končí spíše podílením se na dráždění ruského vojenského obra. Navíc se blíží k sultanátu a o čistokrevného Brita už v ostrovní říši obrazně skoro nezakopnete. Velká Británie je však mimo EU, jejíž problémy se stupňují. Diktátorské způsoby Bruselu, a Leyenové především, už vadí mnohem více zemím. Maďarsko ukazuje cestu, ale i v dalších státech už vzniká silný odpor a zdá se, že rebelie budou stále intenzivnější. Liberálové a libtardi se budou usilovně bránit, nicméně už nyní je jistý odklon od všech greendealových myšlenek patrný a s prohlubující se krizí bude daleko hmatatelnější. Zvláště, až dojdou peníze na dotace. Už nyní má eurozóna mnoho problémů se zadlužeností a boj s ní bude muset se značným zpožděním následovat americký vzor.

  Ukrajinská krize je ve fázi intenzivního postupu ruských jednotek a Kyjev bez dalších peněz není schopen dělat skoro nic. Kreml už naznačil, že si do svých věcí nenechá nikoho mluvit a nastal okamžik, kdy půjde humanita stranou a začne čištění samotného hnízda nacismu. Ve vzkříšení zkorumpovaného a defraudací proslulého režimu už věří jen největší fantasti. Zatímco ruský prezident Putin se může opírat o zcela jasně poskytnutý mandát od většiny Rusů, pod Zelenským se třese židle a blíží se doba, kdy mu půjde o život. Územní ztráty jsou už nezvratitelné, žebráka ve vojenských montérkách drží pod krkem předáci nacistických bojůvek bránící mu se vzdát, zároveň je do války tlačen evropskými „partnery“, takže i přes tlak Trumpa a faktický stav na bojišti mu nejde vyvěsit bílou vlajku. Jsme tak svědky jisté schizofrenie. Přeshraniční styk připomíná dovolenkové období, mizí stovky tisíc zbraní i miliony eur a dolarů, ale válka pokračuje a skončí až ve chvíli, kdy to uzná Moskva za dokončenou misi.

  Čína se vyhoupnula mezi tři nejdůležitější velmoci světa. Je jejím výrobním, brzy dost možná i bankovním lídrem a získává neochvějné postavení. Nicméně se její ekonomika začíná přehřívat a brzy jí začnou problémy. Už nyní to pociťují tamní developeři, zároveň dochází k regulacím v automobilovém průmyslu, následovat budou další odvětví. Bude kladen důraz na kvalitu, efektivitu a snahu jistým způsobem nastavit vyšší nároky na dobré jméno čínských technologií povede omezování produkce šmejdů. Čína se posouvá na technologickou špičku i ve vývoji a už nyní určuje mnoho trendů. Je však si třeba uvědomit, jak rychle nyní stárnou nedávno ultramoderní produkty a zrychlená obměna již přežitých a zastaralých může mít za následek obrovskou spirálu znehodnocování majetku. Ostatně 5 let stará elektroauta řadíme spíše mezi odpad, zatímco klasická auta mají životnost až čtyřnásobnou. U elektroniky je to ještě zřetelnější.

  Česká republika je na rozcestí. Je naprosto evidentní, že Evropská unie je ve stavu blížícího se samovolného rozkladu. Bez radikální výměny jejích špiček a naprosté změny přístupu k energetice, průmyslu, migraci a k logice je předurčena k zániku. Už nyní některé státy začaly „hrabat“ na svém písečku. Například Německo v podpoře levnější elektřiny, což je drzost při uvědomění si toho, že nedostatek energií způsobilo jak vypínání tamních elektráren, tak i tlak na ukončení dodávek ruských surovin. Fialova vláda dovršila naši závislost na německé ekonomice a bude velmi těžké se od ní odpoutat. Jistou nadějí je návrat Visegrádské čtyřky na scénu, byť Polák Tusk je ještě existující překážkou k širší spolupráci. USA tlačí na vznik Středomoří, kdy by z EU vystoupili Italové, Maďaři, Rakušané, Slováci a Poláci, přičemž přidat bychom se mohli i my a Srbové, časem teoreticky i Rumuni a Bulhaři. Vznikl by tak pás zemí, které by oddělili muslimský Západ od zemí spadající pod ruský vliv, zároveň by šlo o ekonomicky udržitelný a perspektivní model.

  Naše republika po Fialovo drancování doplácí na rozpolcenost společnosti. Na straně jedné máme příznivce Koláře a Pavla, bývalé Pětikoalice, Zdechovského, Nerudovou, Farského, Niedermayera, Gregorovou a pár dalších kolaborantů v Evropském parlamentu, velkou část sebestředné umělecké scény a dvě třetiny již zohýbané mládeže, také převážnou část mainstreamových a veřejnoprávních médií. Na druhém břehu stojí SPD se satelity, Motoristi, vnímáme Konečnou, Davida, Švihlíkovou a plno dalších osobností majících v hlavě pořádek. Někde uprostřed najdeme Babiše a ANO, jejichž loajalita vůči Leyenové poklesla, zároveň nejsou tak vyhranění, jako třeba Orbán. U Motoristů pozor na velký optimismus, adorace Zelenského Turkem z roku 2022 je varující a jejich názory mimo Green Deal občas příliš liberálně rezonují. Přesto mají jistou motivaci stát na naší straně.

  Ekonomická situace státu je alarmující, ještě více však jeho perspektivy. Průmysl téměř neexistuje, výrobny odchází do zahraničí, elektřina je drahá. Máme tu milion Ukrajinců často zneužívajících naše zdravotnictví a sociální sféru, navíc disponující velikou kupní sílou deformující český trh s čímkoliv, především s nemovitostmi. A brzy se pohrnou i do politiky. Je jich tolik, že ji jednotou mohou zdeformovat ve svůj prospěch. Maloobchod ovládly zahraniční řetězce a jejich diktatura má dopad jak na zákazníky, tak i na dodavatelské vztahy mezi nimi a českými výrobci převážně potravin. Jejich kvalita je navíc u nás nesrovnatelně horší a dražší, než obdobné výrobky prodávané za hranicemi.

  Nová vláda bude muset zatáhnout všechny kohoutky, kterými unikalo množství peněz. Dopad na neziskový politický sektor musí být razantní stejně, jako na zpovykané umělce mající dojem, že jsou pupkem světa. Bude třeba omezit na nutné minimum podporu ukrajinské komunity a začít ji přesvědčovat k návratu domů. To půjde těžko, zahnízdili se tu a je jim tu nadmíru dobře. Jejich děti chodí do škol a doplňují chybějící část nové české populace. Přebírají aktivitu v mnoha odvětvích, například ve stavebnictví, jehož ceny ženou natolik vysoko, že developeři přerušují pro extrémní náklady výstavbu. Prodražovat se záhy začnou i státní zakázky, kde rozdíly v nabízených cenách létají v řádech desítek procent a jejich konečná kvalita má poté často k českému standardu velmi daleko. Hodnota práce řemeslníků se dostala na neúnosnou úroveň. A bude ještě mnohem hůře.

  Rok 2026 bude v mnohem skutečně přelomový a s dalším obdobím zahrnující i další rok bude znamenat zásadní změny. Hovořili jsme o přesunech majetku. Rozhodně bude směřovat ke státu a k bohatým elitám. Doplatí na to občan přesvědčovaný o tom, že jinak to nelze. Žijeme v Evropě, což byla po dlouhá století vynikající destinace. Nastává její útlum, který už je dávno patrný a my si ho ještě zvyšujeme neochotou vyhnat liberály z celého kontinentu. Doba blahobytu je pryč a už dávno začal boj o jisté přežití. Vy si to ještě neuvědomujete, média a politici Vám to říct nechtějí, ale časté zmínky o válce, vysokých dluzích a potřebě rozbít Ruskou federaci bez reálných možností to udělat jsou jasnými důkazy toho, kde se nacházíme. Hloubka zapáchajícího otvoru je skutečně velká a my jsme blízko jejího dna.

  Poděkujme politikům za jejich aktivitu při dalším zakopávání. Fiala ohlásil kandidaturu na prezidenta a zjevně bychom tak na Hradu měli dva naprosté idioty po sobě. Kolář Pavel bude nadále tlačit na podporu Ukrajiny, Pekarová ze záhrobí vydávat prohlášení a Němcové se Zdechovským a Nerudovou prasknou žilky, pokud se nové vládě bude cokoliv dařit. Média pojedou dále svou. Seznam je ve vypouštění džinů expert a nevěřte, že si dva roky koupíte byt či dům za polovinu toho, co dnes. Banky budou nadále utahovat šrouby a dělat vše proto, aby z nastalých změn vytřískaly další miliardy. Pokud někdo zchudne, budeme to my. A ne, Babiš za to nemůže, je to důsledek pětatřicet let trvajícího přechodu od unaveného socialismu na sebedestruktivní západní ideologie. O tom, že jistá forma socialismu funguje, nás přesvědčuje Čína. Dokud neopustíme nyní drtící nás liberalismus a nevrátíme se k logice a prosperitě, zlepšení nepřijde. I Babiš se bude muset změnit, protože jinak se nic nepohne.

  Nakonec ještě dotaz. Od 1.ledna 2026 je propagace komunismu trestným činem. Což je paradox, když máme na Hradu dva politruky z té doby. A jak budeme moci hovořit o čínském ekonomickém zázraku vedeném Komunistickou stranou Číny? Navíc paradoxně naší nejrozumnější političkou je Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM. Jak si s tímto poradí naše justice, když jakákoliv zmínka o tom, že poslední období československé průmyslové, zemědělské a potravinové samostatnosti skončilo rokem 1989? Jdu radši zamknout dveře, aby si pro mne nepřišli. Ne, neměl jsem rád komunisty, ale kdybych tenkrát tušil, kam to Západ dopracuje, cinkání klíčů na Václaváku by mne značně znervózňovalo.

Jindřich Kulhavý