Jiří Kimla a jeho úvahy - MURTER

MURTER

     Odcházel od soudu jako čerstvě rozvedený a měl z toho smíšené pocity. Byl rád, že je soud rozvedl na první stání. Neměli děti, na dělení majetku se dohodli. Karlovi zůstal byt a vůbec se na jeho prázdnotu netěšil.

     Otevřel dveře pivnice a vyvalil se na něho pivní opar silně prosycený tabákovým kouřem. Na moment couvl zpět. Pomyslel si něco nelichotivého, ale pak vkročil do restaurace. Rozhlédl se, nikoho známého neviděl. Když si sedal k volnému stolu, uslyšel zavolání : „Karel, zdravstvuj.“

     Otočil se a uviděl souseda z domu, kazašského Rusa Aljošu, který už v Česku bydlel a s rodinou měl v ulici večerku. Aljoša na něj mával a tak si k němu přisedl.

     Aljoša měl před sebou noviny, Deník, a v ruce třímal propisku v nadživotní velikosti. Karel se musel smát.

     „No, ty nesměj,“ přivítal ho Aljoša, od étoj doby, ty můj poraděnko!

     „Poraděnko?“ podivil se přisednuvší společník. „Copak chceš poradit? Jak zabít redaktora maxitužkou?“

     Aljoša byl soustředěný a ani se nezasmál. „Ty znaješ Chorvatsko?“

     „Chorvatsko? Tak znám, párkrát jsem tam byl na dovolené, se ženou jsme jezdili do Makarské.“

     Apatický číšník před Karla postavil pivo, vytáhl účtenku a s nezájmem na ní vytvořil tlustou čárku. Pomalu odkráčel k výčepu.

     Když číšník odešel, Karel se zhluboka napil a utřel ústa. „A co potřebuješ poradit s Chorvatskem?“

     „Víš, tady v Deníku soutěž o Chorvatsku. První cena zájezd do Chorvatska. Řekneš mi otázky!“

     „Snad odpovědi, ne?“ zasmál se Karel. „Když budu vědět…“

     „Tady, první otázka, co to je Murter?“

     „Murter?“ zapřemýšlel krátce Karel. „Murter je ostrov v Dalmácii, spojený s pevninou krátkým mostem, jestli si dobře vzpomínám. Ale myslím, že určitě!“

     „Charašo, i….“ Aljoša najednou zmlknul a hleděl ustrašeně na vchodové dveře. V nich, s rukama v bok a vůbec ne laskavým výrazem v kulaté tváři, stála Aljošova žena Nataša. Karlův soused, během této na dálku kraťoučké nonverbální konverzace vystřelil, až spadla židle a rozběhl se ke dveřím.

     „Počkej, počkej!“ volal na něj Karel a zvedal spadlou židli, ale Aljoša neslyšel. U dveří zpomalil. Nataša udělala místo a její muž proběhl kolem ní. Pohlavek mu dodal rychlost. Zmizel a Nataša si nepřátelským pohledem přeměřila restauraci, která vypukla v bujarý smích.  Natašin odchod doprovázelo bouchnutí dveří. Pivaři měli zase na chvíli téma na účet nebohého Aljoši.

     Karel nadzvedl noviny a vytáhl účtenku. Dvě piva a dvě vodky. Povzdechl, u číšníka objednal další pivo a zaplatil za Aljošu i za sebe.

     V klidu nahlédl do novin. Soutěž končila právě v tento den. Tři odpovědi na soutěžní otázky se mohly zaslat i formou SMS na číslo cestovní kanceláře, která soutěž vypsala. Karel si ještě otevřel internet a zkontroloval si svoje odpovědi. Pak je zaslal esemeskou na uvedené číslo. Holt máš smůlu, Aljošo, pomyslel si a noviny hodil na vedlejší prázdný stůl. Okamžitě na vše zapomněl.

      Následující den měl Karel jednání, které ani náhodou nemohl označit jako příjemné. Reklamace. Karel měl firmu zabývající se instalací a opravami plynových spotřebičů. U reklamujícího zákazníka opravoval kotel, který už měl být dávno ve sběrných surovinách nebo jako artefakt v nějakém muzeu. Karel se snažil, ale na zázraky nestačil. Zákazník mu nakonec pohrozil, že ho nahlásí finančnímu úřadu a vzdálil se bez pozdravu.

    Zanechal otráveného Karla, přemýšlejícího o světě plném zavilých zákazníků, když mu jeho mobil ohlásil zprávu SMS.

     „Vy mě taky, milostivej!“ Mobil ignoroval.

     Sedl ke stolu a vychutnával dopolední kávu. Vzpomněl si na esemesku. Otevřel zprávu : Naše cestovní kancelář Vám blahopřeje k získání první ceny, osmidenního zájezdu do Chorvatska, Murteru. Podrobnosti…bla bla bla…

     „Kdo si to zas dělá kozy?“ navztekal se, ale pak si vzpomněl, že včera posílal odpovědi na soutěž, kterou mu zanechal Aljoša. V první chvíli ho napadlo, že cena patří Aljošovi, ale jeho soused se od včerejška neozval a tak Karel usoudil, že cena je jeho. Poslal zprávu a za Aljošu zaplatil útratu. A jak to tak bývá u správných chlapů zvykem, naplnila se jeho duše škodolibostí. On má výhru, Aljoša Natašu. Spravedlnost funguje!

     Uběhlo několik dní a ani si dost dobře neuvědomil, že stojí před autobusem cestovní kanceláře.

Z přemítání ho vyrušil charismatický šedovlasý knírač, držící jakýsi seznam. Průvodce a delegát v jedné osobě ho posadil na místo v autobusu. Bylo úplně vzadu a Karel se tam ihned zabydlel, aby noc do Chorvatska na Murter strávil co nejpohodlněji. Čekalo ho dvanáct hodin jízdy s několika přestávkami, tak to chtěl všechno v klidu přečkat.     

     Nad ránem zaspal jako dudek a delegát s ním musel na místě několikrát zatřást.

     Karel vystoupil z busu a udeřilo ho teplo. Z domova odjížděl s nějakými osmnácti stupni celsia a tady mohlo být už kolem třiceti. Delegát ho odvedl ještě s několika lidmi do budovy, kde měl prožít týden dovolené spadlé z nebe…

     Pokoj byl jednolůžkový, a z okna, přes olivy, bylo vidět moře. Nadechl se a cítil omamnou vůni, kterou tak rád nasával na Makarské, kam dříve s  exmanželkou jezdili. Stál a přehlížel plochou ostrovní krajinu se šmolkově modrým mořem, zalykajícím se třpytivými odlesky pálícího slunce.

     Dlouho mu to nevydrželo a za chvíli si to mířil na pláž hotelu Colentum. Bylo tam dost lidí a tak si našel po chvíli kousek, kde skoro nikdo nebyl, jen jakási dívka četla pod slunečníkem knihu. Zatímco si rozkládal deku, snažil se současně koutkem oka přečíst, co ona dívka čte. Džepni sat Harika (Harykovy kapesní hodinky) zahlédl. Tak je to Chorvatka, pomyslel si a natáhl se. Slunce pálilo, tak se zvedl a odběhl do slané vody. Zaznamenal, jak si ho pěkná Chorvatka prohlédla.

     Chvíli plaval, potápěl se a zalitoval, že si nevzal potápěčské brýle. Ve vodě bylo co k vidění. Umínil si, že nějaké sežene. Bylo mu fajn, všechny starosti s kotli a nepříjemnými zákazníky vypustil z hlavy.

     Když se vrátil k dece, „jeho“ Chorvatka se natírala krémem na opalování. Dobrý způsob, jak navázat kontakt pomyslel, a zeptal se : „Nemojte namazati leđa?“

     Usmála se podala mu krabičku s krémem : „Molim.“

     Opatrně jí mazal záda, jakoby se bál, že se mu rozplyne.

     „Niste Hrvat,vidjet,“  uhodla.

     „Ne, nejsem,“ přiznal. „Jsem Čech a bydlím v Ústí nad Labem, asi sto kilometrů severně od Prahy. Karel mazal záda a asi by jí namazal i deku, kdyby ho se smíchem nezastavila. To už věděl, že se jmenuje Jovanka a právě skončila studia na lékařské fakultě v Záhřebu. V Murteru je na posledních prázdninách u babičky, kde vyrůstala jako sirotek.

     Pokračování bylo na obědě, kam ji Karel pozval. Na terase taverny si už povídali jako staří známí. Prožili i příjemný večer v Jezerech v restauraci U Valentina, kde si dali vynikající pizzu. Karlovi ten týden utekl strašně rychle v poznávání nádherného ostrova a sličné Jovanky, Než se nadál, byl den před odjezdem.

     „Kájo,“ řekla mu Jovanka, „chtěla by se s tebou seznámit moje babička. Zve nás k sobě na večeři.

     Babička se vytáhla. Večeře byla vskutku opulentní. Během jídla ona dáma nezávaznou konverzací zjistila, že Karel je strojní inženýr, který podniká, že je rozvedený a bezdětný. Zdálo se mu, že jí přelétl přes tvář krátký stín nevole, když přiznal, že je rozvedený. Uměl chorvatsky slušně a tak celkem srozumitelně vysvětlil, že to nebyl on, kdo manželství rozbil…

     Rakijí si připil, ale pak už alkohol odmítal a viděl, že to babičku potěšilo. Po večeři se šli projít.

     „Babičce jsi se moc líbil,“ řekla zamyšleně. „Ona  mně taky, odvětil s úsměvem Karel, „ale ty ještě víc! Mrzí mě, že zítra už odjedu, bude se mi po tobě hrozně stýskat…“

     „Mně hrozně…až po prázdninách nastoupím do nemocnice v Šibeniku, můžeš za mnou přijet, co říkáš, budeš moct?“

      Pomalu došli k apartmánu, kde byl Karel ubytován. Objal ji a začal líbat. Svět mu pádil někam mezi hvězdy.

     Když se ráno vzbudil, Jovanka byla už pryč a na stole měl vzkaz, že přijde večer k odjezdu autobusu. Věděl, že musí dopoledne do Šibeniku do nemocnice vyřizovat nástupní formality.

     Osprchoval se, oholil a přemýšlel, kam zajde na snídani. Bylo mu nádherně. Jovanka slíbila, že příští rok pojede na dovolenou za ním do Ústí nad Labem.

     Vzpomněl si jak ho napadlo, že Aljoša má Natašu a on výhru. A teď to věděl úplně přesně. I výhra má jméno. Jovanka.