Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - Jak být happy
Happy je lepší slovo, nežli šťastný. V češtině to zní moc závazně a slovo „šťastný“ se mi zdá jako těžký výraz. Takže buďte happy. Jak? No já myslím, že kdo má rozum, tak si uspořádá ve své hlavě vše, co prožil, všechny ty strachy, hádky, rozchody, které se už dávno ztratily. Všechno je pryč a stejně se stále obáváte být happy. A není to náhodou hloupé? Je, protože i já jsem ve své době byla pesimista s tím, že pak budu ráda, když to dobře dopadne. Navenek jsem působila jako těžký optimista a bavič.
A pak mi došlo jednoho dne, sice trochu v dost dospělém věku, že být happy je životní styl. Nic jiného, nežli životní styl. Žádné úsilí, žádná očekávání. Být happy je prostě v našich rukou a hlavně v našich hlavách. Nemám ráda americké motivační knihy, různé secreety a další nesmysly. Tudíž jsem začala psát kdysi, jak se zbavit strachu, bolu, žalu, jak zůstat zdráv a nezbláznit se. Nebylo to tou knihou to moje poznání, bylo to tím, co vidím, co sleduji dnes a denně kolem sebe. Bídu a utrpení téměř celého světa. Hladomory, zabíjení, války, podvyživené děti s nafouklými bříšky, což mě zasahovalo a stále zasahuje. Zeptala jsem se tedy sama sebe, zda jsem pro lidi něco ve svém životě udělala. Odpověď zněla „ano.“
To uvědomění přišlo tak silně proto, že několik let bojuji o obnovení ozdravných pobytů pro těžce nemocné děti, pro onkologické pacienty a pro další těžké a nevyléčitelné dg. Uvědomila jsem si, že pár pitomců blokuje v kulturní a civilizované společnosti něco, co léčí, co pomáhá, co prodlužuje život. Uvědomila jsem si, že v těch necivilizovaných, tzv. třetích zemích, nikdo nemůže pomoci, protože jejich vlády ani nevědí, kde by měly začít. Jistě, pomáhají světové organizace, ale je to tak málo.
Vyšla jsem jaksi obrazně ze sebe a kriticky jsem se dívala na sebe. Byla jsem hrozně přísná, šíleně jsem se sama sebe ptala na všechno možné. A pak jsem si hodila otázku: „chceš být happy?“ A odpověděla jsem si, že chci. A tak jsem hodila další otázku: „dokážeš to?“ A opět jsem si odpověděla, že ano, ale ta razance tam chyběla. Zmáčkla jsem ovladač a zrovna ukazovali, jak se střílí a zabíjí na Ukrajině, tisíc kilometrů od mého domova. A došlo mi to. Nevím, kdy se začne střílet i tady, nevíme, kdy se pár vyvolených rozhodne zničit tento poničený svět. Nevíme nic, co se skutečně domlouvá.
A proto, buďte happy, užívejte si každého dne, každé hodiny, každé minuty. Že nemáte vilu a auto skvělé značky? Že nenosíte brilianty a nemůžete si koupit značkové boty? A co má jako být? Tyto věci nikdy nikoho šťastným neudělali. Naopak. Stačí sledovat historii i současnost, všichni ti lidé jsou načichlí mamonem, drogami, alkoholem, ale to štěstí tam nemají. Logicky ho nemají, protože nejsou spokojeni s ničím. Denně závodí o to, co a kdo má více, což je prostě ještě větší nesmysl, nežli žít jako chudý člověk, který má svoji jedinou postel, která mu stačí k životu i ke smrti. A to je ta podstata bytí.
Happy je být a žít bohatým vnitřním životem. A když je někdo happy, tak to všechno samovolně přijde, je to stav lásky k lidem, je to úcta ke všem, kteří to o vás vědí. Buďte happy nejen v roce 2015, buďte happy stále.
Katerina Kaltsogianni
