Nedá nám pokoj

  Summit NATO může být poslední akcí tohoto vojenského útočného paktu. Možná se o něm rozhoduje v Íránu, kde je situace na vážkách. Američané s Izraelci soupeře podcenili a jejich agrese je pouze ukázkou schopnosti cokoliv zničit. Dlouho jsem váhal, jak vnímat vše kolem izraelského státu, nakolik věřit v jeho vinu či nevinnost, ale atak Persie zcela předefinoval můj náhled na umělý židovský stát. On nemá potřebu se jen bránit, nejradši by obsadil co nejvíce území a rozšířil se na úkor kohokoliv. Můžete mít jakýkoliv názor na Araby, Palestince či jiná etnika, ale pokud si dělají doma svůj pořádek, je to jejich věc. Izraelci získali svůj stát, mohli ho zdokonalovat, jenže jim je malý. Židé mají možná složitou historii, nicméně jejich schopnost hromadit majetek a infiltrovat do významných funkcí a míst poukazuje na značnou šikovnost, která občas probouzí nenávist, nicméně vliv Židů na světové dění je dlouhodobě proslulý. To nic nemění na právech těch, na jejichž území se Židé zabydleli, nebo se o to pokouší.

  USA mají ve zvyku si brát, co chtějí, ovládat ty, které si vyberou. Je to dlouhodobý trend. Kdysi nejsilnější ekonomika nebrala ohled na zadlužování a když potřebovala injekci, zabrala další stát. Ropa, zlato, moc. Co se nedalo ukrást ani zabít, to se uplácelo. Jenže vše jednou končí a Írán, i když ho s pomocí Izraelců rozmlátí, z mapy nevymažou. Navíc dosavadní průběh naznačuje, že starobylý bojovný duch Peršanů jim nedovoluje se historicky a z pohledu délky existence bezvýznamným Američanů vzdát. Dost možná Trump naletěl izraelskému ujišťování, že je vše dobře zmapováno a vítězství bude snadné. Demolice Íránu má následky v zemích, které dosud považovaly Spojené státy za dobré hlídací psy. Ego emírů na Arabském poloostrovu utrpělo, ekonomické následky budou dalekosáhlé a obnova dobrého jména i ropných terminálů náročná. To Trumpovi jen tak nezapomenou, protože doufali, že s ním přijde jiná doba. Přišla, ale ne taková, jakou očekávali.

  NATO bez Američanů nemůže být tím, čím bylo doposud. Tedy především hustou sítí amerických základen doplněných armádami, z nichž velká část stojí na amerických zbraních. Protiváha v podobě Varšavské smlouvy zmizela, místo toho se Rusko dozbrojilo a vyvinulo nové zbraně, Čína doslova technologicky explodovala a má i to, o čem ještě nikdo moc neví. Evropa ztratila jakýkoliv respekt možných soupeřů. Velká Británie, Francie, Německo se topí ve svých problémech a ekonomicky paběrkují, navíc už jsou natolik multikulturní a multináboženské, že jakýkoli soulad a souznění uvnitř nepřipadá v úvahu. Když Turci obsadili část Kypru, Řeků se nikdo nezastal. Také Zelenského vyhrožování Orbánovi bruselskému hnízdu spíše vyhovovalo a z NATO ani z EU jsme nezaslechli jedinou odpověď. Navíc Ukrajina, bude li ještě existovat, bude pro své okolí jen nepříjemností a nebezpečím.

  A tak se ptáme. Proč chce jet Petr Pavel do Ankary, co tam chce zase prosazovat a plácat za nesmysly? Kam přijede, ohání se nenávistí k Rusku, podporou Ukrajiny a hrbí se před Bruselem. Co mu poradí Kolář, to opakuje. Člověk, kterému nevadí, že se stal projektem loutkovodičů a jehož myšlenky vznikají v cizích hlavách, nás nemůže zastupovat ve chvílích, kdy může jít o mnohé. I když je pravdou, že i na Poslední večeři seděl Jidáš. Macinka s Babišem vedle sebe člena opozičního tábora prostě mít nechtějí. Ani mu dělat reklamu, když už se rozhodl jít do dalších voleb. Přestože má jistě poměrně dost potencionálních voličů naskakujících mu na vzhled či snahu vytvořit ze sebe lidového hrdinu, snad už plno dalších pochopilo, že on je pouze loutkou jiných vytvořenou z bývalého kovaného komunisty. Summit NATO se tak snad obejde bez něj. A rada nakonec. Na motorce jsem byl z Prahy v Ankaře za 5 dní. Takže když se bude chtít podívat z dálky na delegace účastnických států, datum zná a jistě mu někdo spočítá, kdy může vyrazit.

Jindřich Kulhavý