Právě se nacházíte:

Otázka víry a vědomí

19. 04 2014

www.inadhled.cz  A najednou jako bych tam stála. Tam až úplně nahoře. V dosahu hřebenů hor, na dosah samotného nebe. V obětí paprsků probouzejícího se slunce a změti pohupujících mraků.

 Sama jen s Bohem, který jako by se mě v tu chvíli ptal:,,Tak co na to říkáš?". A to byl moment, kdy jsem si uvědomila, kam vede moje cesta a co je pro mě v životě důležité. Že mojí touhou nejsou okázalá nákupní centra, rušné ulice plné lidí, aut a fast foodů, kde bych se cítila a cítím ztracená a nejistá. Kde mě povětšinou míjí jen spěchající lidé, jejíž tváře jako by byly všechny stejné. Bez známky úsměvu a jakékoliv jiné emoce. Běžce, kteří mají neustále zpoždění v patách a v očích zvláštní výraz prázdnoty.

  Já toužím jít po cestě kamenité, prašné a vyprahlé. Cestě, jež se vlní a stoupá vzhůru k vrcholu. Na nohou mít obuté boty do hor, vlasy jen tak stažené barevnou stužkou a na zádech batoh s obyčejnou vodou, jejíž chuť se nedá popsat slovy. A pomalu krok za krokem mířit k výšinám, abych tam na samotném vrcholu se mohla zhluboka nadechnout a vychutnávat si naplno okamžik, který může být nazván zázrakem.

   A i když každý posun jde ztuha a chůze je namáhavá a pomalá, o to více času mi zbývá na povšimnutí si i toho nejmenšího brouka, co mi právě přeběhl přes cestu. Více času na vnímání vánku, který mně cestou k vrcholu jemně čechrá vlasy, více času na obdarování kolem jdoucích pozdravem a úsměvem, který jako by byl šípem vystřelen přímo ze srdce. Více času na obdivování vlnící se trávy, na doteky slunce se zemí, na poletující motýly i na hbitě se honící stíny, jež jsou neustále v mé blízkosti. Na vnímání všech těch drobností, z kterých se skládá opravdový život.

   Dny, kdy cítím dotek, vidím úsměv, slyším vlídné slovo a s pokorou vnímám každý nový den a usínám s pocitem naplnění. Život naplněný pohodou a štěstím z pocitu, že dokáži porozumět a být oporou nejen pro ty, kdo mou pomoc právě potřebují, ale že dokáži především porozumět sama sobě. Vědět kdy, kde a s kým mám pevnou půdu pod nohami. Snažit se mít vyvážené hodnoty vědomostí a hodnoty lidské. Umět si uvědomit sílu a moc peněz, ale zároveň vědět, že ty nejdůležitější věci, kterých si v životě nejvíce vážím a cením, tak ty si nikdy za peníze nekoupím.

  Ano, nikdy si nekoupím ty jemné nepatrné a mnohdy neviditelné jemnosti z kterých se skládá náš každodenní život. Žijeme v období hojnosti a přesto, každý z nás v skrytu duše touží potom naprosto nejobyčejnějším a zároveň nejvzácnějším - po obejmutí, pohlazení, po vlídném slovu, po úsměvu, něžnostech, pochopení, milování. Není toho mnoho, po čem bych ještě toužila. Mnoho snů a přání se rozplynulo v čase. A tak jediné po čem v hloubi svého srdce toužím je, aby se mi dostalo odpuštění ....

 Blanka Dvořáčková

Speciály

Tipy