Právě se nacházíte:

Stáří umí i bolet…

23. 01 2017

www.inadhled.cz    Je až úsměvné, jakým optimismem jsme všichni v mládí hazardovali se svým zdravím. Množství úrazů způsobených mladistvou nerozvážností se i při dobrém léčení a na první pohled i doléčení jednou projeví. Je typické, že ti, kteří moc nesportovali, mají často klidnější roky přicházející po padesátce.  

  První zlomenina bývá přijímána především u kluků s jistým úsměvem. Při aktivním přístupu k životu nezůstane u jedné, vyznavači adrenalinu jejich počet postupně navyšují. Mladé tělo se dokáže poprat s mnohým, dokud slouží svaly, vazy a vnitřní orgány, zdá se být vše v pohodě. Většinou mrzí především čas ztracený rehabilitací, vyškrábat se z některých úrazů stojí hodně práce, hodiny u fyzioterapeutů jsou navíc často jaksi vyvážené zlatem. Co by však mladý sportovec neudělal pro návrat na svou scénu?

  Nejsou li následky katastrofální, tím je myšlena ztráta orgánu, hybnosti, případně jiná potíž, nejen organismus, ale i mysl si dokážou poradit. Vůle je podstatnou součástí úspěšného mládí, samotný atak na tělo většinou naučí i následné pokoře, která plno lidem prostě chybí. Podaří li se sáhnout až na dno, nebo snad pootevřít dveře, za kterými číhá smrt, je tento nezbytně potřebný atribut dospělosti o to výraznější.

  Roky pomalu plynou, přichází mladší a energií nabití soupeři a číslovka označující věk nezadržitelně roste. Výkonnostní křivka klesá a ani sebekvalitnější trénink nedokáže změnit skutečnost, kterou je jistota blížícího se středního věku. S ním postupně přichází fyziologické změny. Každá námaha je vykoupena potřebným delším odpočinkem, zpětné dobíjení je složitější a zdlouhavější, odplavování podstatných hormonů se zvyšuje. Svalová hmota si žije vlastním lenivým životem, to i přes cvičení, staré zlomeniny jsou vnímány podstatně výrazněji. Jakýkoliv výkon více bolí. K tomu se kolem Vás pohybují stále větší děti, jejich energií nabití kamarádi myslící si, že jich se stáří týkat nebude. Ani netuší, jak se mýlí.

  Není snadné si při vrozené soutěživosti uvědomit, jakým způsobem se blíží okamžik, kdy synovi řeknete:,,Vzdávám to.‘‘ Zvláště vedete li ho k tomu, aby šel ve Vašich šlépějích. Může to být v různých disciplínách, máte li dětí více, pravděpodobně Vás časem převálcují ve všem, dostatek sil je prostě rozhodující. Dokonce i v tom, v čem jste byli opravdu dobří. To je prostě život. Jednoho dne to přijde, ať chcete nebo ne. Vaše pýcha se poté může přenést právě na Vaše potomky, nesmí jí být však tolik, abyste je nepřipravili právě o tu nezbytnou část pokory. Na druhou stranu i v tomto okamžiku máte pořád více zkušeností, které můžete s klidem předávat.

  Přiznejme si, že muži neradi ustupují bez boje, jde li o soupeření se syny, mámy se zase často snaží držet krok se svou dcerou v půvabu a stylu. Není to nic špatného, jen to vyžaduje v určitou chvíli si přiznat přesun do jiné věkové kategorie a prostě trochu ubrat. Pokud to zvládnete, je vše v nejlepším pořádku. Budete li si však myslet, že zastavíte čas, můžete si ublížit. Je jen na Vás, umíte li zestárnout.

J3.K

P.S. Autor tohoto článku se právě vyskytuje na lyžích. Jeho tělo zaznamenalo postupně v průběhu života 17 zlomenin, zažilo dost let a ze sjezdovky se tak zpět na hotel připlížil s grimasou připomínající tele při porážce. Mezitím jeho synové přišli s dotazem, v kolik se ráno vyrazí. Upřímně řečeno, nejlepší poloha další den by byla ležící a spící. Což bohužel neprojde. Život je fakt dřina.

Speciály

Tipy