Tak jak to tedy bude?

  V naší republice se momentálně nachází odhadem kolem jednoho milionu Ukrajinců. Většina z nich našla uplatnění ve stavebnictví, ale i ve skladovacích konglomerátech, v troskách průmyslu a v obchodu. Ukrajince poznáte podle několika zásadních prvků. Ti manuálně pracující už se částečně kultivovali a nechodí už jen v montérkách. Nicméně ještě pořád je na nich vidět jejich původ, zvláště pokud tu nejsou dlouhou dobu. U těch již mnoho let u nás pobývajících došlo k integraci a pochopili, že tu musí dodržovat zákony a pravidla. S těmi problémy nejsou.

  Nově příchozí by rádi rychle zbohatnuli a dle toho se chovají. Vzor mají ve svých kápech, ještě nedávno zvaných jako mafiáni. Identifikačním prvkem jsou pánské kabelky visící přes pupek kolem krku zavěšené. No, a nakonec tu máme frajery v nejnovějších mercedesech, porsche či BMW, to jen abyste viděli něco ze svých peněz odeslaných jako pomoc na Ukrajinu. Další část najdete v kapsách politiků a zbrojařů, zbytek poté v médiích na fotkách zabraných fotoaparátem použitým při zatýkání ukrajinských pohlavárů přímo na Ukrajině. O Ukrajinkách můžeme vést dlouhé debaty, ale je to zbytečné, ty poznáte na první pohled.

  Proč zmiňujeme Ukrajinu v souvislosti s předáním moci u nás? Jde o natolik zásadní tematiku, že ji nelze ignorovat. Jedná se o jeden ze tří pilířů našich politiků i médií z dob Fialovy devastace republiky, jejíž tvářemi po konci brněnského profesora ve funkci premiéra zůstávají Kolář s Pavlem. Další dva základy jsou nenávist k Rusku a podřízenost Evropské komisi v rámci našeho členství v EU. Kdokoliv, kdo jen zmínkou protestuje proti těmto zásadním pilířům liberálů, je nazýván dezolátem, prorusskou sviní a podobnými názvy. Agresivita liberálů u nás majících po volbách teoreticky skončit je mnohem výraznější než klid voličů vítězné koalice z nedávných voleb. Přidáme li jednoznačné proliberální zaměření médií dávajících podporu končící klice, je evidentní, kdo tu má ještě dostatek síly dělat problémy. Navíc je s podivem, jak moc je v mnohých spoluobčanech zakořeněna nenávist k Rusku vedoucí k úplnému žlutomodrému poblouznění a ztrátě zdravého úsudku. Patří k nim bezpáteřní umělci a novináři.

  Jsme tak svědky rozkladu společnosti na minimálně dva nepřátelské tábory. Radikální proukrajinské, eurohujerské a greendealové křídlo představované Pavlem, Pětikoalicí, médii v čele s veřejnoprávními televizí i rozhlasem a Seznamem, politickým neziskovým sektorem často financovaným ze Západu, ekoteroristy a prosazovateli eura. K této skupině se hlásí cca 40% občanů České republiky. Na druhém břehu jsou Češi a Moravané, pro které je Evropská unie maximálně nutným zlem, Rusko sice považují za nástupce Sovětského svazu, zároveň jim dochází, že to není to samé, a válku na Ukrajině vnímají jako opotřebovávací především pro Evropskou unii a jisté rozšíření její sebedestrukce. Ukrajiny už mají plné zuby a jsou pro ukončení podpory války. A dochází jim množství škod nadělaných klikou Koláře, Pavla a Fialy, že je třeba ji rozprášit. Bohužel, i přesto, že je těchto voličů nynější Tříkoalice též kolem 40% z celkového počtu občanů, jde o boj s větrnými mlýny, protože soupeř má ještě mnoho sil a více energie. Viz chování v den státního svátku na Staroměstském náměstí a na Národní v Praze. Mimo ni je situace mnohem méně radikální.

  Mimo oba břehy se nachází zbytek. Části je úplně lhostejné, co se děje, hlavně, že se mají relativně dobře a klidně skousnou cokoliv, jen když mají klid. Jde o desetiprocentní část naší populace. Ovšem patří sem i ti, kteří vše berou jinak. Rusko vnímají jako přítele majícího sice své národní priority, nicméně stále znamenajícího světovou rovnováhu. Ukrajina je pro ně nacistickým státem fungujícím na principu předsunutí hlídky NATO, která se dostala do palby. Evropská unie je doslova černým morem a předsedkyně Evropské komise zločincem největšího formátu. Eurounijní liberalismus, NATO a Green Deal považují za zrušenívhodné a naprosto destrukční. Většinou byli i antivakcinační a celý současný prohnilý systém při porovnání s minulým režimem u nich v mnohém prohrává nebo je aspoň srovnatelný. Což má logiku. Stačí srovnat tendenční zpravodajství z obou ér a jsme doma. Množstevně jde o cca 10% radikálněji smýšlejícího obyvatelstva momentálně spíše podporujícího vítěze voleb, byť s jistým skřípěním zubů. Kde jsme my, asi tušíte.

  Je tedy evidentní, že jsme částečně v patové situaci, kdy agresivita Fialovců a Pavlistokolářovců má tak nějak navrch. Aspoň vizuálně. Nedokážeme li ji eliminovat stejným nasazením, ztratíme šanci využít výsledku voleb a aspoň něco změnit. Natahují čas a zatím se jim to daří. Zametají stopy po svých zločinech a získávají body pokračující dehonestací protivníků. Opravdu jste pořád v klidu? Nechce to něco více?

Jindřich Kulhavý