Tak třeba se mi to jen zdá…
www.inadhled.cz Nevím, nejde li pouze o můj soukromý vjem, ale přijde mi, že poslední dobou je vše nové o něco horší, než bylo to staré. Nemyslím, že by tak začínalo mé stáří, nebo se přiblížil věk senility. Zkusím vyjmenovat pár příkladů a je na Vás, dáte li mi za pravdu.
Většina mužů se ráda ohlédne za krásným autem. Tedy i žen, ale přeci jenom…zatímco dámy preferují vzhled a barvu, pány zajímá technika a vlastnosti. To vše změnilo. Kdysi byla auta pastvou pro oči. Ozdobné lišty, množství chromu, bílé bočnice na pneumatikách, uvnitř rozměrné přístroje příbuzné s dílem mistrů hodinářů. Auty voněla pravá kůže, poctivá ocel dávala pocit bezpečí. Přesto vážila často méně, než nynější technikou nabitá a karbonem vykládaná vozidla. Také motory o objemu mnoha litrů vydávaly krásné zvuky a milion najetých kilometrů nebyl až tak nepředstavitelný problém. Což u nynějších plasťáků s oturbenými motůrky o velikosti těch ze zahradní sekačky lze říct těžko. I moderní mercedesy a BMW jsou snad naprogramovány tak, aby se po 200 000 km začaly samovolně rozpadat. Pokud dříve dorazila auto koroze, nyní je nejrychlejší v rozkladu elektronika a vše to, co má co do činění s ekologií. To razantně a záměrně zvyšuje pořizovací náklady i následnou údržbu.
Proč se zabývat pouze vozítky pro dospělé. Podívejte se na dětské kočárky. Kdysi jsme se sourozenci bezpečně uloženými v hlubokých korbičkách skákali ze schodů i obrubníků. Vidět nás rodiče, zabili by nás a byl zázrak, že mladší ségry a bráchové přežili kojenecký věk ve zdraví. Nynější umělohmotné kárky za několik desítek tisíc korun prestižních značek na první dlažbě poztrácí kolečka a úplně nemyslitelné je jejich využití po ukončení používání potomky na převoz čehokoliv. Prostě se do nich nic nevejde. Ani menší televize. Na mém starém kočáru odvezl táta lednici.
Nové digitální vysílání umožňuje provozovatelům plno fíglů ve vložených textech i dalších funkcích, to i včetně snadnějšího ukládání zameškaných pořadů, ale stačí trochu větru a z obrazu se stane mozaika, ze které nelze vykoukat vůbec nic. Starý analogový přenos byl možná nemoderní, ale funkční za každého počasí. Podobně jsou na tom mobilní telefony. Mou první archaickou velkou nokii jsem ztratil na motorce při jízdě po zadním. Projelo třináct aut, než jsem stihnul posbírat jednotlivé díly, poté poskládat je a zkušebně bez problémů zavolat. Teď břinknete svým chytrým mobilem z 20ti cm o stůl a slepý displej z Vás navždy udělá nespolehlivého, protože na většinu dosud uložených kontaktů už nikdy nezavoláte.
Mohli bychom pokračovat dále. Moderní dřevostavby mají prý životnost 100 let, staré roubenky přežily mnoho století. Dřevěná okna vydržela několik generací, plastová po 10ti letech změní vlastnosti a často se i zprohýbají, kožené boty byly na třetinu života, nyní jsou často po měsíci na vyhození, džíny sloužily více let na vše včetně jízdy na koni, teď upadne zip, nebo se prostě komplet rozpadnou za pár měsíců. Šunka byla kusem masem a ne drtí nevábné chuti a vzhledu, z níž teče voda, šlehačka vydržela na zákusku déle, než 2 minuty. Stříbrné nádobí bylo pro zdraví člověka rozhodně příznivější, než pozdější hliníkové a nynější plastové v občerstvení u supermarketů. Benzín a nafta bez Babišovo biopřísad neničily motory, zbytky dlouhého obilí se po sklizení používaly i na podestýlku, české jablko vydrželo přes zimu a jahody byly…prostě jahody. Nábytek se nerozpadal a byl ze dřeva, nikoliv z lepenky. Mohl bych pokračovat do aleluja.
Tak nevím, možná si už moc pamatuji, také už jsem lecos prožil. Ale pokud vím, řekne li se…no jo, klasika, většinou to znamená vyšší kvalitu. Moderní věci jsou komerční, na pohled lákavé, ale většinou šité horkou jehlou bez duše a jejich produkce probíhá bez nadšení a pýchy z toho, co dotyční vytváří. A to mi přijde jako škoda.
J3.K
