Právě se nacházíte:

Účastníkem zájezdu

27. 03 2015

  Nevím, jak moc si uvědomujete, jak snadno se stáváte pasívním tvůrcem svého osudu. Náhody sice občas ovlivňují náš život, ale většina dění kolem nás jsou důsledkem myšlenkových pochodů a našich rozhodnutí.

  Nedávný tragický let, který skončil jinde, než měl skončit, také jinak a přinesl smrt 150ti lidem, je opět dalším důkazem toho, že nikdy nevíte, co s Vámi bude za pár minut. Miliarda lidí každý den nastupuje do hromadných dopravních prostředků. Je vcelku jedno, jde li o letadlo, loď, vlak či autobus. Vždy je za řízením člověk z masa a kostí, jemuž se honí hlavou myšlenky. Jaké jsou, to netušíte. Také mu nevidíte do těla a jeho zdravotní stav je pro Vás tajemstvím. Neznáte velikost jeho ega, nevíte, jaký dopad má na jeho chování. Jen doufáte v jeho ignoraci drog a psychofarmak. Takže usednete, slabší povahy se pomodlí a doufáte v šťastný konec své cesty.

  Jak naivní představa to je, to ukazují nehody dálkových autobusů, potopení lodí i trajektů, vykolejené vlaky a zřícená letadla. Vždy umírají lidé a většinou jich je mnoho. Často celé rodiny. Důvody mohou být různé. Od lidského a profesního selhání, přes technickou poruchu, až po něčí záměr. Třeba únava zavinila především na silnicích nejednu katastrofu. Za potopením výletní lodi v Itálii byla frajeřina kapitána, trajektu v Severním moři se nezavřela vrata na přídi. Letadla byla zneužita teroristy nejednou, ovšem zásah Světového obchodního centra v New Yorku vše překonal. Letadla v Malajsii nespadla náhodou, jedno dosud nenašli a nad Ukrajinou ho prostě sestřelili.

  Poslední kousek německého druhého pilota opět ukázal na možná rizika, která postupujeme, aniž bychom si je chtěli připouštět. Stačí být na první pohled normální a nikoho ani nenapadne podezření na možný problém. Jenže pokud má člověk moc nad osudy jiných, roste se zodpovědností i jeho ego. Ne každý se s tím smíří tak, aby to nemělo fatální následky. Ztráta sebeovládání a pudu sebezáchovy, touha zviditelnit se, stát se možným strůjcem osudů, touha pomstít se, to vše člověk nemusí unést. Výsledkem je pak příď letadla namířená do skalní stěny. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že za zády nešťastného pilota sedělo plno lidí, mládež, děti. Také kolegové z personálu.  Trosky letadla, torza lidí a zbytky majetku, to vše je rozeseté po okolí místa dopadu.

  Přiznejme si, že často vše svádíme na osud, ale není to tak. I za ním jsou lidé. A nejen ti nám blízcí, ale i cizí. Užívejme si každý den. Ona totiž ta nejistota, co bude za pár okamžiků, může být často oprávněná a únavná. A buďme šťastný za každý den, který jsme prožili. Nikdy totiž nevíte….

J3.K

Speciály

Tipy