Veto bude každé léto
www.inadhled.live Otočky soudruha prezidenta Pavla jsou už proslulé a pokračují nadále. Podporovatel invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, člen KSČ a předseda místní organizace, rozvědčík získávající vzdělání jak v sovětské, tak i postkomunistické sféře, stoupající strukturami ČSLA i pozdější kariérista v NATO, nakonec proliberální prezident kladoucí věnce obětem z roku 1968, milovník tehdejší víceméně anarchistické skupiny Plastic People a plácající se po zádech s naprostými kritiky KSČ a doby před rokem 1989, z nichž část doslova „vyrostla“ právě za doby její vlády. To je panečku kariéra.
Nesmíme zapomenout na totální symbiózu Hradu a vlády Petra Fialy, kterému by podepsal i použitý toaletní papír. Nyní je tomu jinak a ze servilního prezidenta se stal prezident oponent. Svou válku se současným vedením státu přetavil v naprostou koncentraci protivládních sil a společně s opozicí, médii, komedianty a neziskovým politickým sektorem sabotují vše, s čím vítězná koalice přijde. Veto pod snahou zpružnit státní rozpočet postavený na troskách Fialovy neschopnosti je jen další ukázkou intolerance vůči Babišovi, Macinkovi a Okamurovi. Momentálně Hrad se satelity kritizují vše. Třeba Okamurovu cestu do Číny mající pro nás rozhodně větší důležitost než dosavadní provoz cestovní kanceláře s cílovou destinací Taiwan využívaný představiteli Pětikoalice. O každém kroku Turka mluvit nemusíme, zvláště, když občas bohužel šlape v porcelánu. Macinku už roztrhali libtardi také, protože je pro ně drzý, pro lidi vtipný a celkové lehce arogantní. Jenže to byly Pekarová Adamová nebo Černochová také, jen k tomu jsou navíc úplně tupé.
Hájit vládu Babiše nebudeme. Máme k ní plno připomínek, nicméně je rozhodně zodpovědnější než ta minulá. Samozřejmě všichni tušíme, že balancovat mezi NATO, EU, potřebami státu a náročnými Čechy žijícími v rozpolcené společnosti je složité. Možná, kdyby koalice více slyšela na názory jdoucí z SPD, byla neutrální ve vztahu k Rusku a Ukrajině, nepouštěla ke slovu Borise Šťastného a pár dalších rusofobních individuí, nekrčila se před Leyenovou a udělala by rychlý proces s Green Dealem, vnímali bychom ji mnohem pozitivněji a šok z toho způsobený komediantské a mediální sféře by nám doslova udělal radost. Možná bychom i s větší radostí platili daně, protože bychom věděli, že výnosy z nich zůstanou u nás. Jenže držení za koule (promiňte mi ten výraz) se týká i našich politiků a stisk z Bruselu je asi silný. Tak moc, že i protřelý Babiš má ohnutou páteř a Macinka zase zapomíná na historická fakta jak u nás, tak na Ukrajině. Škoda…
Zpět k prezidentovi. Ten už jede kampaň na znovuzvolení a využívá všeho a všech. Dětí, sportovců, diváků na sportovních i kulturních akcích. Je těžké odmítnou podání ruky hlavě státu na hřišti po hymně, když to organizátor reprezentačního zápasu nastaví tak, že by to znamenalo následné vyřazení z reprezentace. Stín komunismu je zjevný. Ani děti ve školkách a školách nemají dost zkušeností na to, aby negovaly jeho návštěvu, zvláště, když pedagogovo srdce plesá. Laciné triky Pavla už jsou daleko za hranou přípustného a při jeho mstivosti je složité neohrožovat radami k odporu ty, ke kterým se svévolně i systematicky přiblíží.
Je třeba si přiznat, že mnohé z dob socialismu, nadvlády Sovětů a ohnutých páteří včetně komediantských máme zpět. A s mnohem větší intenzitou. Stejně tak mediální přístup k vládnoucím pseudoelitám a nám moderním disidentům či odpůrcům liberalismu. Evropský parlament chce zrušit jednu z frakcí, která se hlasitě staví na odpor, policie neřeší defraudace obrovského rozsahu jak v EU, tak i u nás. Naopak jsou už opět političtí vězni. Opravdu jsme daleci toho, abychom mohli tvrdit, že se to cinkání klíči vyplatilo.
Jindřich Kulhavý
