Zadek na kšandách

  Pokud čekáte, že jako zásadní odpůrce nynějšího liberalismu budu obhajovat vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území, mýlíte se. Vnitropolitické problémy si má každá země vyřešit sama a jakákoliv invaze je většinou vměšováním. Jenže on ten rok 1968 nebyl jen naší situací, protože v Německu byly připraveny vojenské jednotky šířit kapitalismus i do Východního bloku a Kreml se svým tehdejším většinovým ukrajinským vedením s tím ještě nebyl úplně svolný. A protože nejblíže k nám měli Poláci a Východní Němci, také ukrajinské pluky, bylo rozhodnuto o společném vstupu na naše území. Ono těch reálných Rusů tady tolik nebylo. Nicméně v paměti národa mají zůstat především oni.

  Po potlačení snah osamostatnit se a vzhledem k okolnostem, kterými byla vybavená armáda NATO za našimi západními hranicemi, tu Sověti částečně dalších více jak 20 let zůstali. Ale opět to nebyli pouze Rusové. Národů, z nichž byly jednotky u nás dislokované složené, bylo mnohem více. Mezi nimi třeba například rodina budoucích ukrajinských mistrů ringu Kličků. Ti všichni po tzv. Sametové revoluci odešli a Kocáb poté mohl ze své účasti na jejich na konec relativně dobrovolném odchodu slízávat smetanu dalších 30 let. Jen v euforii po konci socialismu byla jeho role značně přifouknutá. Ostatně něco podobného se týká i Václava Havla, který byl Nývltem knížete Schwarzenberga. Něco jako nyní Petr Pavel slouží zájmům Petra Koláře. Naopak se zapomnělo na aktivity Antichartistů, z nichž jedním z nejohebnějších je herec Zdeněk Svěrák.

  V dobách, kdy se řada umělců postavila proti těm zásadovějším, jsme doma poslouchali Hlas Ameriky i Svobodnou Evropu a táta komunisty nesnášel, což mělo logicky dopad na mou výchovu. Jediný ze třídy jsem nebyl jiskřičkou, pionýrem ani svazákem. Vysoká škola mi byla „nedoporučena“, takže jsem tehdy 3x „neuspěl“ v přijímacích zkouškách, dokonce ani tam, kde byl poloviční počet uchazečů, než potřebovali. I když jsem přijímačky vědomostně pokaždé udělal. Bouřlivý rok 1989 jsem započal účastí a zatčením na lednovém Palachovu týdnu a následným pozastaveným kariérním růstem v Domácích potřebách. Vedoucím prodejny jsem se stal až na přelomu let 89-90. Poté už jsem začal podnikat.

 Kde byl v té době Petr Pavel? Rozhodně ve straně, přičemž prošel výchovou v rodině, kde mu bylo „objasněno“, že rok 1968 byl vyřešen vojsky Varšavské smlouvy v souladu se zájmy otce, na čemž byla postavena i jeho kariéra. Předseda místní organizace KSČ školen na zabíjení západního nepřítele, nejlépe v týlu. Vzdělání pod dohledem sovětských odborníků a schopnost infiltrovat tam, kde by byl nasazen. Po ztrátě velících důstojníků sám později využil získaných dovedností, vmísil se do velitelských složek pohrobka po mateřské zaniklé Československé lidové armádě a pronikl do nejvyšších pater NATO. Po dosažení možného vrcholu, kdy šlo spíše o politickou než vojenskou funkci, prošel školením na funkci prezidenta a po těsném vítězství ve volbách nad Andrejem Babišem nám dnes káže před budovou tendenčního Českého rozhlasu o historii. Cituji: „Veřejnoprávní média dnes opět čelí tlaku na omezení jejich svobody a nezávislosti, byť plíživějšímu, než jaký představovali rusky hovořící vojáci se samopaly…. Postavme se na jejich obranu, až to budou potřebovat.“

  Rusky hovořící vojáci…nu i dnes se s dělníky z Ukrajiny dorozumívám rusky. Nemají samopaly (zatím), ale je jich tu mnohem více, než přišlo Rusů v roce 1968. Veřejnoprávní média mají svobody nadbytek, i proto mohou lhát, až se jim od mikrofonů práší. A chápu, že zrozený bezpáteřní liberál Pavel musící z důvodu absence páteře nosit zadek na kšandách chce veřejnoprávní média bránit. Protože bez jejich manipulací by nikdy Kolářovi sloužit na Pražském hradu nemohl. Pouze tak využil situace a opět ukázal svou obratnost při převlékání kabátů. Do stejné šatny pak můžeme přiřadit Svěráka, Vetchého a plno dalších ze všech sfér veřejného i soukromého sektoru. Ostatně, pokřivenost společnosti jsme vnímali i ze strany bývalého disidentu, z prostředí undergroundu a míst, kde by člověk čekal zásadní přístup k historii včetně Pavlova životopisu.

  Současní Rusové mají k bývalým Sovětům mnohem dále než Petr Pavel ke svému tátovi zarytému komunistovi. Nynější Ruská federace už zdaleka není Sovětský svaz a paradoxně ani KSČM už není stranou Klementa Gottwalda a hlásí se k demokracii mnohem více než probruselští a prozápadní liberálové. Ne, nefandím ani jedněm, preferují samostatnost, svobodu, názorovou nezávislost. Radši budu chudý s rovnou páteří, než bohatý a poslušný bez ohledu na dopady na ostatní. Petr Pavel schopný adorovat Zelenského, Leyenovou a další zmetky je pro mne synonymem slova křivák. A tak to i zůstane.

Jindřich Kulhavý