Právě se nacházíte:

Zásobníky nepotřebujeme?

25. 05 2022

  www.inadhled.live    RWE prodává zásobníky plynu, které se nachází na našem území. Jako by tento dodavatel tušil, že už se do nich žádný produkt nedostane, nebo snad vycítil příležitost se jich výhodně zbavit? Jisté je, že bez plných zásobníků před zimní sezónou bude období od října do dubna testem toho, co vydržíme. Zdaleka nejde jen o teplo domova, ale spíše o to, jak moc nedostatek plynu postihne náš průmysl. Řada majitelů firem je doslova zděšena z politických rozhodnutí vlády a je jisté, že dojde k zavírání podniků, propouštění a likvidaci řady známých značek. Dopad na jednotlivce, kteří přijdou o zaměstnání, bude nyní mnohem dramatičtější, než tomu bylo před pár roky. Argumenty vlády a ekonomů, že inflace je důsledkem přezaměstnanosti a ukrajinské krize, jsou lež. Důvody hledejme ve špatném hospodaření, tisku nekrytých peněz, ekonomickém analfabetismu politiků sestavujících národní rozpočet a v závislosti na Evropské unii.

  Strategické firmy by měly zůstat v rukách státu, ovšem kvalitně řízeného. Místo toho doplácíme na to, že pohonné hmoty na náš trh dodávají polské a maďarské rafinérie, které si stanovují marži takovou, aby dohnaly nižší zisky ze svých mateřských zemí, kde jim vlády ceny zastropovaly. Přidejme k tomu realitu, kterou je skutečnost, kdy nás až na výjimky nešetří ani samotní vlastníci benzínových stanic. Část jich opět patří Polákům a Maďarům, tam slevy nečekejme. Přesto lze najít místa, kde se zákazník nestal obětí hyenismu a ceny paliv jsou až o 4 koruny nižší. Rafinérie tedy předešlé vlády ztratily, podobně jsme dopadli se zásobníky plynu. Jejich částečný zpětný odkup by nás vyšel na 12 miliard korun, což je pro Fialu & spol. neatraktivní. Netušíme, za kolik se tyto ,,bandasky“ kdysi prodávaly, RWE by určitě neprodělalo, ale pokud je koupí jiný soukromý subjekt, bude vládu držet opět pod krkem. V porovnání s tím, kolik bylo investováno do podpory Ukrajiny by stálo k zamyšlení, zda li by se tedy návratem nádrží do vlastnictví státu nebylo třeba zabývat a zároveň také tím, kdo a za jakých podmínek je kdysi prodal.

  Rozprodávání České republiky tu probíhalo mnoho let a podílelo se na něm téměř celé spektrum našich parlamentních stran. Největší moc však měly ODS a ČSSD. Zatímco ODS je opět ve vládě, ČSSD se zbavuje majetku, aby uhradila aspoň část dluhů a mohla se vrátit zpět do bojů o politický piedestal. Nic není nemožné, modrý pták vstal z popela jako bájný Fénix, může se to podařit i kdysi tak mocné ČSSD. Zvláště když se ukazuje, jak marnými jsou Top09, Piráti a nakonec i STAN. Bude zajímavé sledovat na podzim vývoj a počet hlasů v komunálních volbách těchto stran, protože momentálně by se Topka do Parlamentu ČR pravděpodobně nedostala a Piráti jsou na hraně. Amatérismus STAN projevující se ve vládě jim bodů také nepřidává. Bohužel Češi rádi zapomínají a dost možná zvolí zase mizerně. Jisté je, že to je právě ODS, jejíž členové na rozprodeji České republiky vydělávali stabilně a nejdéle. Teď by tedy mohli začít přemýšlet o tom, jak část majetku vrátit domů.

  Zdražování všeho pokračuje a světlo na konci tunelu se ne a ne rozsvítit. Vymlouvání se na ukrajinskou krizi je výmyslem, který by však potvrzoval, že se bez Ruska státy EU opravdu neobejdou. A pravděpodobně tomu tak bude, protože i přes slibované sankce ruskou ropu a plyn nakupuje za rubly stále více států a společností, což platí i pro náš ČEZ. O to větší zisky mají rafinérie, které vydávají ruskou ropu za mnohem dražší BRENT, což opět navyšuje jejich zisky a nás to stojí mnohem více peněz. Politická rozhodnutí z Bruselu a z Bílého domu jsou nekonečně devastující a naše vláda se jim ochotně podřizuje, přestože tím drtí své občany mnohem více, než by to dělali obratní diplomaté pracující pro svůj lid. Ti však ve vládě chybí. Byly rozdány trafiky, přijaty desítky dobře placených poradců, jen na skutečné odborníky se nedostalo. Dá se říct, že máme to, co jsme si zvolili, i když i to je sporné. Mluvit o poctivosti v souvislosti s volbami je už nějaký čas i u nás spíše naivitou než vyjádřením reálného stavu.  

Jindřich Kulhavý