Dějiny národa Českého - MÓDA S PROUDEM ČASU- 5. díl

  Oděv ranného středověku, doby románské a počátku gotické známe především z dochovaných náhrobních kamenů, písemně někdy kolem 965. Zpráva tvrdí, že Čechové platili za oděv a látky kožešinami, převážně bobrovými, a pak také jako pavučinu jemnými síťovými šátečky, kterými se platilo jako penězi. Dovážely se látky převážně z Východu, zpočátku barvy šedé a mírně nažloutlé.Teprve později se objevuje bílá, z Východu více barevné. Převládají jednobarevné, nejvíce modrá a červená, později i jiné odstíny. Začíná rozkvět cechu barvířského, na vysoké úrovni pak tkalcovství a vyšívání. Oděv se vrství, zahaluje a připíná různými sponami.Připomíná spíše řeholní roucho.

 Teprve později, až počátkem 13. století, k nám konečně přichází první náznaky módy. Šaty jsou šité, mají tzv.,,fazonu a střih". Konečně se začínají uplatňovat rafinované střihy, přiléhavé siluety a šití oděvů na míru. Střih zmiňuje dobová literatura od 13. století, od 14. století se nosily i velmi těsné a složitě střižené šaty. Vrcholně gotické módy odpovídaly tendencím prosazujícím se v gotické architektuře – důraz byl kladen na vertikální linii. Ve 12. století začala udávat tón západo - a středoevropskému odívání Francie a Paříž, a toto prvenství si mezi módními centry udržela s malými přestávkami až do nové doby; žít a oblékat se po francouzsku patřilo k dobrému tónu.

  Novým estetickým ideálům, které se odrážely v mužské i ženské módě, dala výraz rytířská kultura, která měla svůj původ ve Francii. Rytíři vytvořili uzavřenou společenskou skupinu, která se řídila vlastními pravidly a která udávala směr životnímu stylu, v neposlední řadě tedy i odívání. Ať už to bylo pod vlivem styku s orientálními kulturami během křižáckých válek nebo ne, došlo ke kultivaci mravů; rytíř objevil nový přístup k ženě vyjádřený platonickou láskou. Chování dámy, která získala nové významné místo ve společnosti, bylo určováno obecně srozumitelným systémem gest, který měl vliv i na oděv – vytvořily se závazné způsoby, jak se měla přidržovat stužka pláště, která ruka měla při chůzi pozvedat sukni a podobně. Ženský oděv měl zdůraznit vnady ženského těla a v důsledku toho ztrácel svoji zahalující neutralitu a stal se přiléhavým.

  Mužským idolem již nebyl statečný bojovník oděný do hrubých vojenských kalhot, ale naopak zženštilý mladík s dlouhými nakadeřenými vlasy zdobenými kvítím. Muži často nosili oděv v barvách své vyvolené dámy; dáma mohla rytíři věnovat jako známku své náklonnosti součást svého oděvu – závoj, nebo nádherně zdobený rukáv, který si rytíř připnul při turnajích na helmu nebo oděv, aby se tak veřejně přiznal ke své lásce.

  Siluetu mužského těla formoval kabátec. Postupně se nosil stále kratší, byl velmi těsný a musel se proto zapínat na knoflíky nebo šněrovat. Ke kabátci se přivazovaly nohavice, které byly stále patrnější součástí mužského oblečení. Jednotlivé nohavice se změnily v punčochové kalhoty těsně přiléhající k noze; šily se individuálně pro každého nositele přesně na tvar a délku jeho nohy. Od 14. století se začaly nosit zobákové boty - měkké, kožené, úzké a těsné boty s prodlouženou špičkou, a na hlavách různé klobouky. U dam jsou to převážně z vlasů na spáncích velké vrkoče, většinou překryté závojem, či stažené do zdobené síťky.

  Ve společnosti rozdělené na duchovní stav, šlechtu a pracující lid byl oděv důležitým poznávacím znakem toho, do které vrstvy člověk náležel. Spolu s tím, jak měšťané bohatnou díky řemeslům a obchodu, snaží se také vyrovnat rytířům a pánům svými šaty. To se však vyšším společenským vrstvám příliš nezamlouvá, a proto už od 13. století vznikají tzv. oděvní pořádky zakazující měšťanům různé módní výstřelky, šperky a drahé látky, aby rozlišení zůstalo zachováno.