Emancipace příčinou konce Evropy?

www.inadhled.cz Naše západní kultura dosáhla určitého bodu, který byl kdysi představou o rovnoprávnosti mužů a žen, bohužel dosáhnutí této mety se stalo kontraproduktivní. Je prostě nesmysl chtít po ženách tvrdá rozhodnutí tam, kde se jejich vyšší míra citlivosti prostě nehodí.
Jistá reklama v televizi na alkoholický nápoj říká cosi ve smyslu:,, Umíme najít v supermarketu kypřící prášek ‚…‘‘. Ano, muži dělají mnoho ženských prací. Vaří, perou, umí vyžehlit. Nakupují, hlídají malé děti, někteří jsou dokonce na mateřské dovolené. Vytrácí se mužské ego, naopak přibývá počet gayů a bezpohlavních jedinců. Ženy zastávají funkce ředitelek společností, pohybují se v politice, dokonce stojí v čele ministerstev vnitra a obrany i celé vlády. Dle toho také naše civilizace vypadá.
Kdysi dříve žily ženy po boku svých mužů, staraly se o rodinu, byly oporou, její ozdobou. Muži si je hýčkali, umírali pro jejich lásku a vážili si jich. Situace se mění. Ohnutý mužský hřbet napomohl Merkelové zničit Evropu, země, v nichž ministryně obrany vládnou tvrdým mužům, ztrácí respekt a jejich armády jsou pro smích. Oproti tam, kde vládnou muži, je respekt jedním ze silných argumentů. Jistě, ženy jsou na tom podstatně hůře, násilí je na denním pořádku, ale přesto je tam zachována jistá rovnováha. Nesouhlasím samozřejmě s postavením ženy v islámských zemích, nicméně evropský model se momentálně stal nebezpečným nám samotným.
Invaze mladých mužů ze Sýrie a Pákistánu, jejichž neúcta k mužům na Starém kontinentu je zjevná a podřadnost jejich žen je pro ně výzvou k násilnému chování ukazuje nepřipravenost naší kultury na boj. Vedoucí činitelky totiž v rámci své lásky k bližním svým nepochopily, že tady jde již o životy. Nejen jejich, ale i mužů a dětí. Nemají obranné instinkty mužů, jejich uvažování zocelené desetitisíci roky věčných bojů. Jako nelze po mužích chtít, aby rodili a kojili, nelze po ženách chtít, aby byly připravené umírat v boji za své domovy.
Nastala doba, kdy by se většina žen měla vrátit ke své pravé profesi. Tedy starat se o děti a oblasti kolem nich, možná by mohly zůstat ve vedoucích funkcích v určitých oblastech humanitních i ekonomických směrů a kultury. Nikoliv však v čele státu a silových ministerstvech. Tam žena se svou povahou prostě nepatří. Na to prostě nemá a není to urážka. Navíc je ostudou mužů, že za samostatnou Evropu bojují opět ženy. Klan Le Penových ve Francii, opozice v Německu má ve svém čele Frauke Petryovou.
Soupeření mužů a žen má svá pravidla a v jistém smyslu má i někdy smysl. V tomto případu nikoliv. Chce li si Evropa získat respekt, je nejvyšší čas opustit cestu, která vede k totální destrukci. Nevadí výjimky, ale nesmí se z emancipace stát systémem za každou cenu. A to se stalo. Vážení pánové, vezměme opět situaci do našich rukou, staňme se opět skutečnými muži. Dalo by se říct:,,ULEHČEME NAŠIM ŽENÁM ŽIVOT A SEJMĚME Z NICH ODPOVĚDNOST ZA INVAZI TĚCH, PRO KTERÉ NAŠE HODNOTY NEEXISTUJÍ‘‘. Nedejme se ovládat. Buďme partnery, rozmazlujme naše dámy, ale nenechme je zničit naše domovy pravdoláskařskými sklony.
Žen si nesmírně vážím, v dobách míru jsou nedílnou součástí všeho, co prožíváme. Ale do války se prostě nehodí. A válka začala. Zatím potichu a plíživě, ale je tady. A vy milé ženy nám dejte prostor vás bránit. Vás a naše děti. Potřebujeme vás všechny živé a zdravé, šťastné a usměvavé. Proto muži vždy umírali…A byli to opravdoví muži. Ne jako nyní. Muži bez cti, nedodržující pravidla, lháři a podvodníci. Nechceme Merkelovou, Šabatovou, ale ani Sobotky, Pelikány,Halíky,Tusky, Schulze, Junckery a jim podobné řiťolezce. Potřebujeme muže rváče. Takové, o kterých jsme kdysi četli a byli to naši hrdinové. Pořád jsou mezi námi. Tedy doufám.
J3.K
P.S. Nakonec jeden snímek, který hovoří za vše...